Vůně cibule

Klasická parodie na western, téměř groteska, kde cibule je víc než pistole. Divák se pobaví a odreaguje a nemusí přitom přemýšlet o složitostech života o nespravedlnosti, která je uvedena nádhernou hláškou soudce "nespravedlnosti bylo učiněno zadost". A k tomu ta nádherná hudba od bratrů De Angelis. (29.03.2012)

Když tento film dávali před lety v televizi, zůstal jsem kvůli němu doma ze školy. Dodneška je to jedna z nejzábavnějších taškařic, které jsem kdy viděl. Rvačky ve stylu Buda a Terence, honičky ve stylu němých grotesek a příběh téměř jako ve spaghetti westernech. Ovšem s příměsí pořádné dávky recese a humoru. Nad jiné podobné parodie ční též svéráznými figurkami (přihřátý šerif, teplí pomocníci, hlavní záporák s mechanickou rukou) a strčí do kapsy i "Žhavá sedla" od Mela Brookse. Moje hodnocení je nejspíš ovlivněno také nostalgií, ale přesto si myslím, že bych hodnotil stejně, i kdybych ho viděl před chvílí prvně. (06.07.2006)

Westernové špagety zalité hustou cibulovou omáčkou. Parodický příběh o chlápkovi, který každému nevoní a pouhým příchodem do saloonu dokáže rozplakat i toho nejotrlejšího pistolníka, mi voněl velice. Obzvlášť nápad pojmout všechny rvačky cibuláře a těch ostatních jako klasickou grotesku byl parádní. Franco Nero připomíná Terrence Hilla, Castellari usazený v režisérském křesle si moc hezky utahuje z Leoneho, Corbucciho a spol., bizarní postavičky, jako olejář s mechanickou rukou či její konstruktér s vizáží Adolfa Hitlera, Vůni cibule dodávají ještě větší punc šílenosti, kluci jsou taky skvělí... Žádný zásadní počin, ale zábava solidní. (21.04.2012)

TV/// Obsazení 5/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +je to sranda -je to staré/// No nebyl jsem na to připraven. Na bláznivou westernovou komedii. Přesto to má stále co říct, i když spůsob jakým je film natočen je už spíš přežitek. Pobaví, rozesměje, nic víc, ale i to někdy stačí. A vyzdvihnout musím zajímavé postavy (ksychty)./// Celkem 63%/// (13.01.2009)

Do městečka Paradise City přijíždí muž zvaný Cibule (Franco Nero), který si koupil pozemek nedaleko za městem, kde chce pěstovat své milované cibule. Brzy však zjistí, že o jeho pozemek projevuje velký zájem bohatá naftařská společnost, která ho chce získat za každou cenu… Snímek Vůně cibule režiséra Enza G. Castellariho rozhodně není klasický spaghetti western typu Djanga a svým stylem i provedením nejvíce připomíná klasické westernové komedie Buda Spencera a Terrence Hilla (čemuž napomáhá také opět skvělá hudba bratrů De Angelisových). Příběh o dobráckém cibuláři bojujícím proti pohůnkům mocné naftařské společnosti pravda není příliš složitý, ale nechybí v něm typické komediální propriety jako jako bitky, honičky (které jsou pro jistotu zrychleny, aby připomínaly klasické grotesky), gagy a hlášky a dlužno dodat, že většina z nich je opravdu povedených. Franco Nero, který si střihl roli ústředního hrdiny, rozhodně není klasickým komediálním hercem, ale i s touto hereckou polohou si poradil na výbornou (jistou typologickou podobnost s Terrencem Hillem však přesto nezapře). V hereckém obsazení sice chybí klasické tváře jako třeba Ricardo Pizzuti, ale zase se tady objeví samotný Martin Balsam, který navíc má jakožto hlavní záporák také stylovou robotickou ruku. Zkrátka Vůně cibule není jen samoúčelným plagiátem, ale svébytným (a svérázným) filmem, který se bez ostychu může zařadit k těm nejlepším westernovým komediím. (22.05.2016)