2 roky prázdnin

Jako dítě jsem tenhle seriál miloval. Vždy když jsem zaslechl z televize ono: "Vzhůru na palubu, dálky volají....." v podání výborného Karla Černocha, tak mě to přikovalo na gauč. Ač jsem knížku měl přečtenou snad desetkrát, tak jsem hltal každou minutu dobrodružství party kluků. Z dalších výborně zpracovaných Verneovek ve formě seriálu, které tenkrát běžely v Magionu a Veze bych doporučil: Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov, Matyáš Sandorf. (04.01.2014)

Jasně, všichni jsme to jako děti milovali, seriál a hlavně písničku. Ale přiznejte se, kdo z vás si to pustil jako dospělej. No, velké zklamání. Mizerné herecké výkony, naprosto dementní dialogy, zkratkovitý děj atd. Uznávám, že velký podíl na tomhle dojmu má katastrofální dabing pro dvd, ty lidi by měli zavřít, ale jinou verzi jsem nenašla. Poučení zní, nikdy si nepouštěj věci, cos milovala jako děcko. Zajímavý (a vtipný) je, že jediná scéna, která mi při opětovném sledování přišla důverně známá bylo to bičování. (11.09.2019)

Konečně jsem se odhodlala podívat se na tento dobrodružný seriál ze svého mládí, od jehož sledování mne kdysi odradil zde několikrát zmiňovaný špatný dabing. Teď jsem jej utlumila a podložila titulky a během dvou večerů si jej promítla. Byly to příjemné večery hlavně díky krásné průvodní melodii, která prostupuje celým příběhem a dokresluje jeho podmanivou atmosféru. Verneovy romány milovala kdysi celá moje generace, stejně jako já tento seriál. Robinzonáda několika chlapců, kterým se prázdninový výlet plachetnicí poněkud protáhl díky bouři a ztroskotání na neznámém ostrově a přinutil je, postarat se o sebe v divočině, to je velmi lákavé téma pro všechny snílky i dobrodružné povahy. Kdo by nechtěl pociťovat vítr ve vlasech a poslouchat šplouchání mořských vln při sledování modrého nebe nad hlavou a nekonečného oceánu kolem. Kamarádské vztahy i vzájemné rozmíšky, které dramatické soužití trosečníků doprovázejí jsou přesvědčivé, stejně jako život na opuštěném ostrově, který se díky zásobám z poškozené plachetnice, stává uvěřitelným. Myslím, že i dnes by chtěl mnohý kluk či holka prožít napínavé prázdninové dobrodružství jako Gordon, Brian, Doniphan, Baxter či Wilcox, ale pak se zase v klidu vrátit ke svému počítači do civilizace. Seriál skončil, sny zůstaly. (19.06.2016)

Převod syžetově i kompozičně průzračných Verneových próz do filmové podoby se zdá být snadnou záležitostí. Je to však zdání, které je současně fatamorgánou svůdně vnějškového pohledu. Dnes již nepřehledná filmografie rozsáhlého Verneova díla je však ve své až lehce většinové části svědectvím pravého opaku. Snaha o doslovnou deskripci právě tak jako úsilí o křečovitou modernizaci či posluchačsky nebo divácky vděčná "vylepšení" jakoby již nemoderních látek a nostalgizujících témat končí až příliš často v křečích povrchnosti a neumětelství. Dětský divák je schůdný jen pro některé tvůrce; jiní, neméně početní, se ho naopak - často oprávněně - obávají. Je totiž divákem věcně a spontánně bezprostředním, nezřídka krutým a nemilosrdným. Vedle moderních českých verneovek druhé poloviny minulého století (NA KOMETĚ, OCELOVÉ MĚSTO) se však čas od času podaří i zde látku poeticky a romanticky dětskou dostat v nezkreslené podobě s úspěchem na pomyslné stříbrné plátno. Koprodukční seriál hned čtyř národních kinematografií-televizí ústrojnými a až překvapivě úspěšnými zásahy do verneovského příběhu dociluje potřebného napětí, nezbytné přesvědčivosti a strhujícího, opravdu napínavého účinku. Účinku, který nepůsobí jen na děti, ale i na velmi podstatnou část dospělé, kdysi rovněž bez rozdílu dětské populace obou pohlaví. Po třiceti letech přes mizernou editorskou "nosičskou" práci FILMÁKU dostává možnost přesvědčit se o nadčasovosti tohoto koprodukčního, ale svou podstatou jasně francouzského počinu s průrazným pohledem do anglosaské identity (srovnatelné zhruba s česko-německým vztahem) další část divácké veřejnosti, které kdysi její vysílání ušlo nebo se vytratilo z paměti nebo která mezitím stačila vyrůst. Jisté je jedno: ani jedna, ani druhá část vděčných diváků nebude v ničem oslyšena. (07.08.2009)

Pustil jsem si to víceméně z povinnosti a ze zvědavosti, protože je to další kultovní věc, která mi v mládí bůhvíproč unikla. Píseň Karla Černocha a plachetnice pohupující se na vlnách je nepřekonatelná-to si děcko zapamatuje na celý život. Po úvodní znělce už jsem se ale musel víc snažit, abych si zachoval pozitivní náhled. Jednak za to může zde už tolikrát zmiňovaný tragický dabing, který nahrálo nějaké retardované studio,když seriál v roce 2008 vycházel na levných DVD (verze s původním dabingem od ČST je bohužel prakticky nesehnatelná). A také mne zklamala krátká stopáž - v šesti dílech po padesáti minutách se zkrátka nedá odvyprávět legendární Verneova kniha. A v sedmdesátkách to dokonce šlo do kin jako sestříhaný dvojfilm! Brr!...Nejvíc mě zarazily změny oproti původní knižní předloze.Nevím co tím chtěli tvůrci říct -možná jim bylo jasné, že Dva roky prázdnin všichni už třikrát četli a tak chtěli do TV poslat svěží vítr v podobě jiné verze příběhu...Tak či tak je to klasika,která ovšem zestárla až moc. Dnešní generaci budou ty herecké výkony a styl vyprávění připadat směšné a na formát 16:9 v doprovodu Dolby Digital a vůni popcornu taky zapomeňte. Jenže o tom to tenkrát nebylo. Stejně jako dneska to není o knížkách a hraní si venku... (18.04.2017)