Koralína a svět za tajnými dveřmi

Kdyby, kdyby, kdybych nečetl nejprve knihu, asi bych hodnotil lépe. Jasně, s předlohami je vždy problém, ale zde zamrzelo, že se film nedrží původní atmosféry. Hravý příběh nespokojené holčičky a příliš zaměstnaných rodičů se náhle zlomí a následuje sešup do království temnot. Knižní příběh se promění v noční můru, která slabší jedince nenechá několik nocí v klidu. Film nikoliv a doufám, že nešlo o snahu zalíbit se i těm nejmenším. Na druhou stranu výtvarná stránka, zajímavé i vtipné nápady a velmi příjemná hudba si ocenění zaslouží. Škoda, že se režisér nerozhodl udělat Koralínu pro dospělé.... (01.02.2011)

Malá věčně nepochopená, nespokojená a neopečovávaná holka dostane lekci, ze který bych já slintal ještě ve třiceti letech. Krásně adventurní schéma propracovávání se dějem. Nebo tak to na mě alespoň působilo, no... Každá postava má osobnost.. Vlastně každá věc má v tomhle snímku osobnost. Abstraktní, plné fantazie a divnoty. Já su spokojen (22.07.2009)

Animovaným filmom sa posledné roky vyhýbam. Už som sa ich akosi prejedol. Občas však urobím výnimku. No musím mať na to pádny dôvod. Animák "Koralína a svet za tajnými dvermi", ktorý zrežíroval Henry Selick, som si pustil na základe nadštandartne silného zážitku, čo som mal pri jeho staršom filme "Predvianočná nočná múra". Takže som čakal, že si znova zopakjem animovanú emo jazdu. Henry Selick ma nesklamal, ale ani nijak zvlášť neohúril. Ponukol mi vcelku solidnú psychedelickú emo fantasy. *** (07.08.2017)

Paradoxně bych ocenil méně Selicka (neonové a hlodavčí infantility v rouše všudypřítomného odkazování) a více klasického Burtona (vyspělé makabrózní morbidity s černohumornou úderností), ale přesto jsem si tuhle v podstatě šíleně nepůvodní, nicméně skutečně mrazivě podanou moralitku o závislosti na a pokušení jinými, "dokonalými" světy, kde můžeme při neopatrnosti snadno zabloudit, zapomenout na šedivý a fádní svět na druhé straně dvířek a stát se přízrakem (s knoflíky místo očí), dokázal vychutnat (asi pro to podbízivé psychoanalyticko-mytologické čtení). Maličko se ale obávám, že vedle stylové ucelenosti Nightmare Before Christmas, popř. Mrtvé nevěsty zapadne trochu zdrogovaná Koralína (i navzdory technické dokonalosti) do temnoty bezedné studny, která je ve výše zmíněné psychoanalýze obecně považována za symbol nevědomí, v umění pak za metaforu pozvolného zapomnění. Byla by to škoda? Odpověď na konci tunelu "druhého" narození. P.S. Bruno snaživý, ale na Dannyho notičky for darkened people nemá "gebíry". (16.06.2009)

Coraline je, ač se to tak prvních pár minut nejevilo, mým asi nejslinějším pohádkovým zážitkem za posledních pár let. Po všedně působícím úvodu začíná režisér po kapkách přidávat vzorky své fanatzie. Kapání nabývá na intenzitě a druhá polovina filmu je už fantastická jízda. Srovnávat s Burtonem? Nevím, Selick je jiný. Možná to není vizuální génius, ale zase dokáže své postavy vsadit do silného, krásného a místy až hororového příběhu. Dokáže více zaujmout emocemi příběhu, než "jen" vizuálními orgiemi. Je dobře, že stále existují nadšenci, kteří se nenechali zlákat digitálními technologiemi. Klasické loutky totiž budou vždy krásnější. (29.03.2010)