Koralína a svět za tajnými dveřmi

fujj to bylo ale strašidelne. Ale takový styl pohádky sem ještě neviděl, i když tento rok ještě jednu takovou asi uvidím, jak se tak divam na trailery 9. Proste nice dangerous pohádka. a i když sem se po prvních ukázkách bál, jak tam bude sedet ta "zastarala" grafika, nakonec to snad coraline prospelo. Hudba perfektní 8/10 (27.05.2009)

Líbilo se mi to přesně do okamžiku druhého konce, který tam rozhodně nemusel být a mohl se nějak spojit s tím předcházejícím, tohle natahování nesnáším. Jinak animace a stylizace moc hezká, neokoukaná a zajímavá, hudba výborná a zápletka přinejmenším zábavná, navíc minimum moralizování. Postavám (snad až vyjma hlavní hrdinky a kocoura) ale chybělo kouzlo a celá ta pohádka a její konec na mě působil dost chladně. Ale palec nahoru za všechny ty krásný hororový scénky "pro děti." (09.04.2011)

Strašná nuda, která mě jen utvrdila v tom, že mi Selickův styl nesedí. Animace je kouzelná a dobrých deset minut i baví, ale jako vše ostatní se časem okouká a zůstane jen vyčpělý příběh opsaný odjinud, doplněný úděsně nezábavnými scénkami, které na podobně mělký animák jen natahují neúměrnou stopáž. Ke všemu je samotná Koralína dost nesympatický fracek, a to s tím nemá nic dělat skutečnost, že ji v originále dabuje Dakota Fanning. I v dabingu jsem jí chtěl dát v devíti z deseti případů po tlamě. A ten půlhodinový závěr jak z průměrného RPG měl být jako co? (30.05.2009)

Burtonovský feeling se nezapře a Koralína to rozjíždí jak se patří. Už začátek, kdy pavoučí žena svými tenkými pařátky spřádá panenku, kterou sleduje nebohá dítka, je vrcholem současné animace. Navíc příběh nepostrádá vtip ani napětí a nudit se prostě nebudete. Animovaný film má co nabídnout právě ve filmech, jako je tento. HUDBA: Bruno Coulais, They Might Be Giants - bohužel, komentář píši po nějaké době, co jsem viděl film, takže z hudby si nevybavuji jediný motiv :-) ale mám pocit, že se to dalo poslouchat. (17.07.2009)

Námět z Alenky, scénář maximálně na kraťas a do toho výstřední Sellickovo fantazírování, které po půlhodině prostě už ničím nezaujme a víc a víc tlačí k zoufalému volání „Ať už se začne něco dít, proboha!“. Co mě na tom bavilo nejvíc, tak byla paradoxně Dakota, která výborně intonuje a v hlasových polohách protivného spratka, vyděšeného děvčátka i odvážné holky doslova ‚hraje‘. Zbytek k uzoufání a nemusel tomu ani asistovat Tim Burton. (31.12.2009)