Du som er i himlen
Ako v nebi
Režie:
Tea LindeburgScénář:
Tea LindeburgKamera:
Marcel ZyskindHrají:
Flora Ofelia Hofmann Lindahl, Ida Cæcilie Rasmussen, Palma Lindeburg Leth, Anna-Olivia Øster Coakley, Flora Augusta, Kirsten Olesen, Lisbet Dahl (více)Obsahy(1)
Jedného dňa na konci 19. storočia sa život 14-ročnej Lise (Flora Ofelia Hofmann Lindahl) navždy zmení. Je najstaršia zo svojich súrodencov, prvá v rodine, ktorá chodí do školy a je plná nádeje a dôvery v život. Keď však jej matka začne rodiť, rýchlo sa ukáže, že niečo nie je v poriadku. Ako prichádza noc a pôrod postupuje, Lise začína chápať, že deň, ktorý sa začal v detstve, sa môže skončiť tým, že sa stane ženou domu. (PeterSD)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Zemřela matka, do hrobu dána, siroty pro ní plakali.. ale ne příliš dlouho, život jde dál. Toto bylo nakonec sdělením, nebo jsem něco nepochopil? Depresivní děj se odehrává skoro komplet během jednoho dne a noci, po nichž si domácí porod většina lidí rychle rozmyslí. Svět tu vnímáme očima nejstarší dcery, násilím donucené k předčasné dospělosti, a je to celé takový klasický euroart. Jakožto ateistu mě ta nábo-ženská poetika filmu nechala emocionálně chladným, díkybohu. ()
Seveřané kruté životní osudy zkrátka umí, a když mají k dispozici komorní příběh z 19. století, tak to platí dvojnásob. Život na venkově je zobrazen se všemi klady, ale hlavně hromadou záporů. Některé scény jdou až za hranu stravitelnosti a pohled na předčasně dospívající hlavní hrdinku skutečně není příjemný. ()
Těch zásadních dvacet čtyři hodin (možná o trochu víc), každopádně ta krátká doba, jenž dokáže naprosto změnit život, budoucí plány, které se zdály být tak blízko. Léto, louka a šťastná Lise, jeden z poetických záběrů kamery, které vlastně nezmizí po celý film, jenom jich na úkor zmaru ubývá. Ten Marcel Zyskind dokáže vystihnout, jeho kamera je k hercům velmi detailní, až dokumentární, přitom venku stejně kvalitně zachytí i poetiku okolní krajiny. Děj samozřejmě stojí na postavě Lise, zprvu mladé ambiciózní dívky podporované matkou, která s ní vidí velkou a především jinou budoucnost. Téměř hodinu po hodině je znát, jak její nadšení postupně opadá, jak tiše přijímá svůj úděl, protože to tak musí být. Je to o náboženství, ale i lidech, kteří ho využívají k pohledu svému, takže i když se vše odehrává v devatenáctém století, nechybí tomu aktuálnost. Výborná je dobovost filmu, prostředí statku, zvyky, kostýmy. Herecky potom především Flora Ofelia Hofmann Lindahl, protože ta proměna tam je i beze slov. ()
"Selanka" dánského venkova 19tého století. Uzavřený svět panství, kde dívka Lise sdílí své touhy po vzdělání i sny o své budoucnosti s lučními květy a motýly. Je to i vize její matky (ve vysokém stupni další gravidity); ne však otce - autority s jasně vymezenými, přísnymi pravidly, týkajícími se postavení ženy-hospodyně, která se musí podvolit mužské moci hospodáře a pokorně přijímat svůj osud. Vše se dramaticky mění, když je Lise konfrontována s martyriem komplikovaného domácího porodu, končícím matčinou smrtí. Pohledy ostatních požadují, aby se Lise ujala jejího místa a rodinné tradice ji nutí zůstat - s povinnostmi, které k tomu náleží. Citlivé drama o dívčím dospívání, natočeno ženskou rukou. Jednoduchý, čitelný příběh s jemnými dialogy - filmová adaptace. Přirozená Flora Ofelia Hofmann Lindahl , kterou nešlo nevšimnout si ve Výkřiku bez ozvěny. Film neposkvrněn komercí. ()
Zaujímavý pohľad do života na dánskom vidieku na sklonku 19. storočia. Hlavná herečka to zahrala perfektne, myslím, že nikto nie je na pochybách, čo sa jej celú tú noc honilo hlavou. Jedna veľká tragédia a jej životným snom je koniec... a šmitec. Za tie dobové reálie prst hore. Nadpriemer. 75/100 ()
Galerie (8)
Photo © Marcel Zyskind
Reklama