Režie:
Peter BebjakKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrají:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Kateřina Marešová, Jan Kolařík, Igor Orozovič, Matouš Ruml (více)Epizody(6)
-
Poprava bodyguarda (E01)
-
Král diskoték (E02)
-
Kleopatra (E03)
-
Přehrada (E04)
-
Sudy (E05)
-
Přiznání (E06)
Obsahy(1)
Šestidílná minisérie od tvůrců Případů 1. oddělení popisující vyšetřování klíčových případů první poloviny devadesátých let. Na několika dobových případech ukazuje atmosféru doby, kdy kriminalita vyskočila do nečekaných výšin a kdy se rozhodovalo o tom, jestli policie najde a ustojí svoji roli. V „devadesátkách“ přináší svoboda pro všechny strmý nárůst kriminality. Policie nemá metodu, čas ani prostředky, jak tomu čelit. Zdá se, že velcí i malí grázlové budou mít definitivně navrch. Na pražské 1. oddělení nastupuje mladý vyšetřovatel Tomáš Kozák. Zkušený operativec Václav Plíšek novému kolegovi nevěří. Bezprecedentnímu přísunu vražd ale musí čelit společně. (Česká televize)
(více)Recenze (306)
Devadesátky mi k srdci nepřirostly. Jestli jsem se kdysi těšil na nové díly 1. oddělení, v případě jejich prequelu jsem se neubránil zklamání - zvlášť v souvislosti s nadšením, jaké zachvátilo diváky, a s tím, jak Devadesátky ovládly mediální a společenský prostor. Prokletím české kotliny byl, je a bude provincionalismus a ten má neblahý vliv na Devadesátky ve všech ohledech. Mohl bych si oprášit komentář k Sametovým vrahům. Takhle nemá vypadat vrchol televizní tvorby, ale čistokrevný průměr. Problematický střih, (pod)průměrná kamera, neschopnost vyvolat a udržet atmosféru a napětí, přemíra dialogů. Devadesátky nejsou retro jen námětem a časovým ukotvením, ony vypadají jako by byly natočené v polovině 90. let. Moderní vypravěčské metody a techniky, které ovlivnily vývoj světové televizní tvorby posledních tří dekád, Česká televize ještě nestačila zaznamenat. Zařadila by dánská, švédská nebo britská televizní stanice Devadesátky do svého vysílání? Odvysílala by je dokonce v hlavním vysílacím čase? Bojím se, že po Devadesátkách s pochopitelnou výjimkou Slovenska ve světě ani pes neštěkne. Když pročítám komentáře k seriálu, vybavím si podcast historika Michala Stehlíka Přepište dějiny s dílem Češi jsou nejlepší. A hned, řečeno s ironickým úsměvem na tváři, těm ovacím rozumím líp. Jen krátce k Marešovu scénáři: soustředěný velký příběh se mu z jinak výbušného atraktivního materiálu vytvořit nepodařilo, epizodický styl práce mu sedí líp. Celkový dojem: 55 %. ()
Český Narcos je přiléhavý název. Sice se celý odehrává z pozice vyšetřovatelů, ale kvalitou se svému zaoceánskému příbuznému prakticky rovná. Výborně zpracované téma, dobová móda, technika a atmosféra zachycena dokonale, skvěle zahrané (mě úplně uchvátil Finger, kterého znám spíš jen pouze hlasu z audioknih) a celkově toho vážně nemám moc co vytknout. Jakožto dítě devadesátek jsem sice tuto dobu příliš nezažil, ale po vzoru Sametových vrahů další nahlédnutí do těchto let v našich podmínkách mrazí. Ke všemu mě tento počin nahlodal, abych konečně sjel i 1. oddělení. Jeden z nejlepších krimi počinů poslední dekády, nejen v našich luzích a hájích. ()
Pravdupovediac nechápem celkom hodnotiteľské nadšenie (pôvodne som chcel napísať humbuk alebo hystériu) tejto minisérie. Nemá význam porovnávať ju so Sametovými vrahmi a porovnanie s Prípadmi 1. oddelenia neposkytuje jednoznačný výsledok. Obe série sú zručne nakrútené, dobre obsadené a zahrané, využívajúce potenciál Josefa Mareša a doby, ktorá tieto udalosti priniesla. Ale to je asi tak všetko. Mňa v tejto sérii najviac zaujal Martin Finger. Nedostatky nespomínam, pretože ich nebolo viac, než je obvyklé. Prečo potom "iba" tri hviezdičky? Lebo patria k môjmu najčastejšiemu a najobľúbenejšiemu hodnoteniu, s ktorým je spokojný aj pán Gauss a sú výsledkom zohľadnenia všetkého, čo som videl z filmovej produkcie 20. a pätiny 21. storočia. Takže päť hviezdičiek, ani náhodou. ()
Éra podnikavců, nevkusných sak, oprýskaných škodovek, veksláků, 2 Unlimited, kupónové privatizace, Vaška Klausů, Jardy Jágra, lámání starých struktur. A taky množství (nájemných) vražd. I množství neobjasněných vražd. Naprostá absence úcty k lidské důstojnosti a životu. Někdo na tenhle přechod od komunistické diktatury k demokracii západního typu a tržní ekonomice vzpomíná rád, někdo to má přesně naopak. Bylo to i období nesnadného přechodu od práce ve výrazně politicky úkolovaném sboru k policii, která měla chránit zákon a pořádek ve svobodné společnosti. Kdo má informační základ, tak to vesměs dá, přesto je to místy překombinované a příliš nahuštěné, a to velké množství jmen tomu všemu rozhodně nepomáhá. Režiséru Peteru Bebjakovi se každopádně podařilo zachovat celkový ráz doby. Frustrace z překážek, jízlivý tón, uštěpačné pojetí. Nástup Michala Novotného v roli bizarní postavičky Ivana Jonáka je skvostný. Ten chlapík byl k pláči i k smíchu. Chudák ani nevěděl, že jeho milovaná Ludvika prodává v nějakém stánku se zeleninou. Pak se mu lehce přiblíží mafiánská figura Bořka Slezáčka. Trio Finger, Sokol a Bartoš také velmi dobré. Větší polovina série je pak věnovaná pantátům, kteří nezavařují čerstvě sklizené okurky, ale své oběti do sudů s louhem. Honba za kalným dnem Orlíka a zubními plombami může začít. Poctivá práce na všech frontách. ()
I mě strhla vlna nostalgie a atmoška Devadesátek, jenže… Tak nějak se to kolem čtvrté epizody láme, a vše se zdá zbytečně zdlouhavé, až nudné. Na minisérii celkem blbý, ne? Takže jsem vlastně rozpolcená, jestli se nechat ukolíbat tím, jak to vypadá parádně nebo se řídit tím, že zas tak wow to není. Mno, i tak bych se podívala na další řadu, protože Plíšek, víme? ()
Galerie (132)
Zajímavosti (101)
- Ve 36. minutě, když policisté sedí na baru, hraje v pozadí skladba „Právě teď“ od českého zpěváka Janka Ledeckého, která vyšla v roce 1993 na stejnojmenném albu. (Trajektt)
- Václav Plíšek (Martin Finger) v seriálu několikrát řídí auto, ačkoliv v dříve natočených Případech 1. oddělení (od r. 2014) v epizodě Doživotní chyba (2014) Plíšek prohlásí, že nikdy neřídil. (velkyvezir)
- V devatesátých letech měl Jonákův Discoland Sylvie červenou fasádu, kterou filmaři z dnešní bílé pochopitelně nemohli tak snadno přemalovat. (Brain)
Reklama