On se bojí

Asterovi načisto zajebalo. Jeho predošlé filmy boli čudné tým správnym spôsobom a fakt majú niečo do seba. No toto je len zasraný bordel..nič viac. Úvod v meste bol geniálny, ale to čo prišlo potom sú doslova hodiny utrpenia. Živiť v podstate jednoduchú myšlienku takýmto spôsobom v tak prestrelenej stopáži je absolútne peklo. Trpel som pri tom. (24.06.2023)

Atmosféra à la Franz Kafka, základný konflikt ako z učenia Sigmunda Freuda a scenár sťaby Charlie Kaufman. Prvá hodina je dokonale sfilmovaná nočná mora, prostredná „lesná“ tretina však výrazne narúša tempo a má nežiadúci potenciál vytrhnúť z deja a záver zasa pripomenie Aronofského !matku (2017) i Brazil (1985) Terryho Gilliama. Áno, je tu toho dosť. Záleží na vás. Mohol to byť masterpiece. Keby toho nebolo príliš. (26.06.2023)

Strhující kinematografická jízda pro velmi náročného diváka. Cesta do hlubin úzkostlivé duše nestojí na lineárním racionálním vyprávění, nýbrž na abstraktním ztvárněním mysli hlavního pasivního protagonisty zmítajícího se v nekonečném strachu. Velmi odvážný krok od A24, protože tohle nemá ani zdaleka šanci oslovit takovou diváckou skupinu jako Děsivé dědictví nebo Slunovrat, vlastně skoro nikoho, ale i tak je v mainstreamové distribuci osvěžující vidět takhle nekompromisní autorskou vizi s áčkovými production values, která by obstála maximálně v sekci Jiný pohled na festivalu ve Varech (dívám se na tebe Migueli Gomesi). Je to plnokrevný horor o strachu z vnějšího (i vnitřního) světa, kde je vše kolem nás hrozbou, což se Asterovi povedlo za ty nesubjektivní tři hodiny pomocí pozoruhodného scénáře, hypnotické kamery a neotřelých režijních nápadů velmi sugestivně zachytit. Navíc v porovnání s posledním Kaufmanem nabízí mnohem uspokojivější závěrečnou čtvrtinu, v níž všechny detaily hezky metaforicky zapadnou (?) do sebe. Pro fanoušky existenciálních, očekávání rozbíjejících meta-hororů, v nichž se autor utrhne z řetězu, jako Záhada Silver Lake, Nepřítel nebo matka! naprostá povinnost. (23.04.2023)

Geniální labyrint strachů neurotické mysli a padání do ještě větší hloubky jedné z nejhorších myšlenek, které může úzkostný člověk podlehnout - "Co kdyby?". Ari je zlaté vajíčko mezi filmaři a kdo nesnášel mother! Darrena Aronofskeho, tohle bude nesnášet ještě víc. I když se u toho možná občas zasměje. (02.01.2024)

Priznám sa, že ma úvod tejto scestnej fantazmagórie celkom milo prekvapil a zaujal zároveň. Lenže potom samotný dej padol do takých myšlienkových kotrmelcov, až som nadobudol dojem, že tí čo išli s hodnotením NAD dve, tak im musel solídne šmyknúť remeň. Toto je za mňa 180 minútová, (akože) artová, kvázi umelecká sračka, ktorú dokáže obdivovať presne ten druh diváka, ktorý Vás na umeleckej výstave obrazov začne presviedčať o tom, že to rozmazané hovno na bielom plátne, má v skutočnosti ďaleko hlbší význam, a Vy ste to celé akosi nepochopili .. nie, nie - díííííky .. (02.08.2023)