Jana Eyrová

Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! (22.04.2014)

Půvabná Marta Vančurová pro mě i nadále zůstává Janou Eyrovou, v této roli jsem ji viděla poprvé a nesmazatelně se zapsala.. Charismatický Jan Kačer se mi jako Edward Rochester moc líbil a pochvalu ode mne zaslouží ještě i Radek Brzobohatý, fešný mužský a skvělý herec.. Mýma očima zdařilé zpracování literární klasiky, hodnocení ponechávám tam, kde už roky je.. (10.09.2023)

Tvorba sester Bronteových mě sice také dvakrát nezasáhla, ale pořád je to lepší než Jane Austen. Jednoznačně nejlepší z jejich (beru to dohromady) děl je pro mě právě Jana Eyrová a řekněme ... Větrná hůrka (i když...). Prvně jmenovaná čs. minisérie s Martou Vančurovou v hlavní roli je velmi zdařilá. (02.05.2011)

Adaptace, která se může směle postavit přímo vedle těch zahraničních. Výprava sice byla velmi chudá, ale černobílý obraz dodává historickému příběhu jakousi patinu. Ústřední dvojice na mě působila opravdu věrohodně (hlavně Kačerův Rochester), problém jsem ale měla s celou druhou epizodou (návštěva povýšené smetánky + výstup cikánky), která děj zbytečně naředila. Tři hodinové epizody by stačily bohatě. Přesto jsem ráda, že jsem se díky novému kanálu ČT3 dostala k takovému nereprízovanému pokladu. Skoro 4*. (13.04.2020)

Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. (21.07.2018)