Jana Eyrová

Moc škoda, že Libor Bouček vynechal velmi podstatnou část knihy a sice Janino dětství, které tvoří pro pochopení celé postavy, naprosto zásadní materiál. Nezanedbatelnou složku tvoří též hudba, kterou sehnat jako ost, umřel bych blahem. A to se stalo dnes,15.10. 2018 léta páně, roku tohoto. Být to v zahraničí, už má mistr Petrov dávno Oscara, nebo něco podobného. Série 200% Hudba 300% (23.05.2017)

Adaptace, která se může směle postavit přímo vedle těch zahraničních. Výprava sice byla velmi chudá, ale černobílý obraz dodává historickému příběhu jakousi patinu. Ústřední dvojice na mě působila opravdu věrohodně (hlavně Kačerův Rochester), problém jsem ale měla s celou druhou epizodou (návštěva povýšené smetánky + výstup cikánky), která děj zbytečně naředila. Tři hodinové epizody by stačily bohatě. Přesto jsem ráda, že jsem se díky novému kanálu ČT3 dostala k takovému nereprízovanému pokladu. Skoro 4*. (13.04.2020)

Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. (21.07.2018)

Půvabná Marta Vančurová pro mě i nadále zůstává Janou Eyrovou, v této roli jsem ji viděla poprvé a nesmazatelně se zapsala.. Charismatický Jan Kačer se mi jako Edward Rochester moc líbil a pochvalu ode mne zaslouží ještě i Radek Brzobohatý, fešný mužský a skvělý herec.. Mýma očima zdařilé zpracování literární klasiky, hodnocení ponechávám tam, kde už roky je.. (10.09.2023)

Nie, nie toto nebola Jana Eyrová. Ani to nemôžem považovať za jej podarenú modifikáciu. S knižnou predlohou to má spoločné asi len mená (aj to iba niektoré) a veľmi hrubý obrys deja. Najviac mi prekážalo poňatie hlavných postáv. Marta Vančúrová bola veľmi milá, veľmi dobrá a priveľmi pekná učiteľka, ale absolútne sa nehodila ani vzhľadom ani prejavom do úlohy Jany. Jan Kačer ako Edward Rochester bol o niečo lepší, ale taktiež to nebolo to pravé orechové. Keby som z hlavy vytesnila, že ide o adaptáciu slávneho románu, považovala by som to za celkom pekný romantický príbeh. Ale nemôžem prehliadnuť, že to vzniklo v roku 1972, no vyzerá to akoby to natáčali tak 30 - 40 rokov dozadu. Už to skrátka malo vyzerať inak. (23.06.2014)