Přepadení vlaku z Pelhamu

Mám tyhle staré krimi filmy rád a rád se na ně dívám, především kvůli zajímavým a dobrým hercům a zručné režii navozující tu správnou atmosféru. Toho se mi slušnou měrou dostalo i v případě Přepadení vlaku z Pelhamu, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to šlo natočit lépe, stejně jako mohli být zajímavější konečné osudy jednotlivých lupičů (stačí si vzpomenout na Zabíjení od Kubricka). 3,5* (26.05.2007)

O existenci tohohle filmu jsem se dozvěděl až po tom, co jsem měl možnost vidět předělávku s Washingtonem a teď jsem se konečně dokopal si pustit i původní verzi. A ta mě k mýmu překvapení bavila ještě o ždibec víc než o pětatřicet let starší remake, i když ten je v mnohým odlišnej. Původní verze si tolik nehraje na napínavenej thriller a očividně nebere otázku terorismu až tak vážně, navíc ji odlehčujou i komediální vsuvky (japonská návštěva na New Yorským dispečinku). Sekvence s vyjednáváním (opět převážná část filmu) je tu skvělá hlavně díky božímu Matthauemu i dědkovskejm záporákům v metru a taky viditelný stísněný atmosféře uvnitř vagonu. Lidi si tu stěžujou na konec filmu, ale ten se mi moc náhodou dost líbil.Promiňte pane, ale mohli bychom se dozvědět, co se děje? - Děje se to, že vás přepadli čtyři ozbrojení muži. - Promiňte, to byla hloupá otázka. (10.02.2013)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)

Parádní dobový thriller, který sice stojí na místě, přesto je velice dynamický. Potěšující je snaha o pečlivější vykreslení psychologie únosců i zobrazení zoufalosti jejich rukojmích, kterým nezbývá než se spoléhat na pomoc zvenčí. Když nakonec starosta souhlasí s vyplacením výkupného, pak pouze s vědomím, že tím získá osmnáct jistých voličů. Politické satiry a ironického humoru je zde požehnaně, aniž by tím byla zpochybněna vážnost tématu. Zamrzí, že motivy únosců nejsou přesněji definovány, potěší vědomí, že sledujete zjevný inspirační zdroj Tarantinových Gaunerů ("barevná" jména skupinky nesourodých gangsterů). Opravdu jsem nečekal, do jaké míry mě bude bavit přes třicet let starý americký film vysílaný v sobotu dopoledne na ČT2 a už vůbec by mě nenapadlo, jak svižně bude zrežírován, jak hravě nasnímán. Ve všech ohledech příjemné překvapení. 80% (26.05.2007)

Až doteraz som tiež pripisoval prvenstvo s menami podľa farieb Tarantinovým 'Reservoir Dogs', takže aj preto najprv spomeniem originalitu tohto kvalitného akčného thrilleru. Premyslenosť a inteligentnosť únosu pripomína mnohé zo súčasných akčných trhákov, ktoré viditeľne čerpajú inšpiráciu aj zo scén už v tomto filme dávno natočených. Nekompromisnosť, triezvosť a v podstate (v porovnaní s dnešnými snímkami) jednoduchosť dávajú značný pocit reálnosti. A Matthau ako akýsi Bruce Willis po telefóne bol tiež zaujímavý, ten jeho finálny kukuč si zapamätám. 80%. (23.04.2008)