Přepadení vlaku z Pelhamu

Viděno až po remaku od Tonyho Scotta, takže menší srovnávačka. Předně po tomhle filmu je ještě více vidět zbytečnost remaku. Tento film prostě zachycuje atmosféru typickou pro filmy z tohoto období. Nevyžívá se v patetických scénách útočící na city, kterých bylo v nové verzi hodně. O minulosti záporáků se moc nedozvíme (což není ale zápor) a jde jim jen o prachy. Jiný konec je sympatičtější a sem tam menší náznak humoru. 7,5/10 (19.09.2009)

Nejlepší na celém filmu bylo solidní herecké obsazení a samotné výkony. Příběh jako takový byl místy jak na horské dráze, ale jako celek to fungovalo. I díky některým humorným vložkám, „drsným“ únoscům – zapálenému detektivovi, který měl „pod čepicí“, dojde i k několika drsným scénám a rozhodnutím. Inu vcelku rychle to uteklo i přes delší stopáž. Robert Shaw a Walter Matthau jasnými tahouny, ale líbil se mi i nekompromisní Hector Elizondo a usmrkaný Martin Balsam. V tomto případě dám i já lehce nadprůměrné ohodnocení – 70% je dle mého tak akorát. Určitě nelituji času, který jsem tomuto filmu věnoval. (02.02.2023)

Pedanti a puntičkáři jásají, další dokonale naplánovaná akce je tu. Pokud máte rádi, když konspirace, přepadení či pomsty běží jako na drátku, v metru Pelham 123 budete jako ryba ve vodě. A prosím, zapomeňte na trapný remake s Travoltou. Viděno podruhé (MGM, české znění), Visions of light 2011, 10. listopadu. (10.11.2011)

Parádní dobový thriller, který sice stojí na místě, přesto je velice dynamický. Potěšující je snaha o pečlivější vykreslení psychologie únosců i zobrazení zoufalosti jejich rukojmích, kterým nezbývá než se spoléhat na pomoc zvenčí. Když nakonec starosta souhlasí s vyplacením výkupného, pak pouze s vědomím, že tím získá osmnáct jistých voličů. Politické satiry a ironického humoru je zde požehnaně, aniž by tím byla zpochybněna vážnost tématu. Zamrzí, že motivy únosců nejsou přesněji definovány, potěší vědomí, že sledujete zjevný inspirační zdroj Tarantinových Gaunerů ("barevná" jména skupinky nesourodých gangsterů). Opravdu jsem nečekal, do jaké míry mě bude bavit přes třicet let starý americký film vysílaný v sobotu dopoledne na ČT2 a už vůbec by mě nenapadlo, jak svižně bude zrežírován, jak hravě nasnímán. Ve všech ohledech příjemné překvapení. 80% (26.05.2007)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)