Nezralé maliny

"Ona nesnášela dve věci. Když jsem s ní nesouhlasil a pak když jsem s ní souhlasil."     Výborná psychologická dráma s trpkou príchuťou o dávnom priateľstve, neradostnom starnutí a nenaplnených životných snoch. Televízne inscenácie ma zvyčajne príliš nebavia, ale pri Františekovi Filipovi si nemôžem pomôcť. Jeho diela totiž majú svoju hĺbku a sú úžasne ľudský hrejivé. Charaktery filmu "Nezralé maliny" sú veľmi rozmanité, niektoré so starými ranami, ktoré sa doteraz nestihli zahojiť ("Jenom jednu jsem mel rad, tú mi sebral kamarát."), každá z postáv sa so starnutím vyrovnáva po svojom, každá svojim spôsobom bilancuje svoj doterajší život ("Až když myslím na smrt, začínam chápat život."). Zásadné pre film je to, že tie postavy sú výborne zahrané skvelými hercami, vyzdvihnem hlavne trojicu Nedbal - Pešek - Filipovský. Film v sebe zahŕňa komiku i tragiku súčasne a má výborné glosy ohľadom vtedajšej spoločnosti ("Řekl, že jsem zloděj!" "Ale prosím tě, to se dneska tak nebere."). Maláskova hudba už len veľmi vhodne dotvára celkovú nostalgickú atmosféru. Pri tých všetkých kladoch dokážem odpustiť aj tú slabšiu obrazovú kvalitu (lacný televízny vzhľad). (25.02.2022)

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček. (03.11.2022)

Velmi hezky natočený příběh o starých spolužácích. Herecký koncertnestorů českého filmu. Každých pět let po maturitě se setkáváme ve škole a vždy si vzpomenu na tento film a uvažuju, kolik setkání po 5 letech ještě absolvuju. Příští rok to bude setkání po 40 letech a tak se začínáme přibližovat těm z toho filmu. A slavný Pochod pražské studentské legie, nezapomenu dosmrti. (28.04.2012)

Tato televizní inscenace oceněna dvěmi cenami na MTF Zlatá Praha, se stala zároveň labutí písní jedné z našich nejlepších a nejosobitějších hereček, Jiřiny Šejbalové. Nezralé maliny jsou příběhem o trpkosti stáří, pocitu promarnění a odcizení svým dávným snům a láskám. O bolesti, kterou si každý nese v sobě sám a časem se nehojí, nýbrž stále nítí a nítí. O přátelství. O těch malých důkazech přátelství, na které si člověk po letech vzpomene a za něž je s láskou vděčný. O životě. (02.04.2006)

Veliké zklamání. Kromě toho, že je to celé „papundeklové“, což by se při televizním formátu dalo odpustit, jsou (přes slušné herecké výkony) nepřesvědčiví i herci sami. Podobně jako závěrečná pointa s latinským nápisem je totiž celý příběh značně banální a svou „hloubkou“ sice vyhovující komunistickému vidění světa, ale nikoli lidem z masa a kostí. Samotný „objev“ v podobě zjištění, že nepříjemní spoluobčané nejsou pouze zlí, ale spíše nešťastní lidé je sice sympatický, ale lokajské dotvrzování loajality komunistickému režimu, které tento „objev“ doprovází činí film značně nestravitelným soustem. I v podmínkách reálného socialismu vzniklo dost filmů, které tutéž myšlenku sdělují lépe a bez idelogických klišé. (08.10.2006)