Umírání za dlouhého dne

Tři angličtí výsadkáři, tři různé povahy a jeden cíl. Ti tři se na sebe spoléhají jako na bratry a přitom je vidět, že na ulici v reálném životě by se ani nepozdravili. Film je unikátní hlavně tím, že všichni tři vedou uvnitř svých hlav monology a jsou všechny směřovány k divákově uším. Pochybují, nenávidí a zdůvodňují si zabíjení. Buď to my nebo oni, ale i když německého nepřítele chtějí zneškodnit, tak ho uznávají - polidšťují. Žijí ve strachu a musí se stále utvrzovat ve svém sebevědomí a nepřipouštět si, že by mohli umřít. Snaží se do posledního záchvěvu svalů bojovat, ale mašinérie války je necitelná. Klobouk (helmu) dolů před natočením filmu celkově v jednom lese s tak složitou myšlenkou. (09.08.2013)

Psychologický film z období 2. světové války, který se mi v mládí zdál lepší. Tu hutnou atmosféru jsem v něm dnes nenašel. Nejvíce mě dostalo to tahání sirek. Vždyt přece po vyhodnocení tahání, když jsem překvapen výsledkem, to s kolegy zpětně proberu - kdo jak hlasoval. Jenže Američani jsou gentlemani a tajné hlasování je pro ně svaté. A na to ten Němec vsázel. (24.03.2014)

Skvělé válečné drama se dá natočit i bez mega válečných scén a počítačových efektů. Dokonce s minimem lidí. Stačí tři britší paragáni a pár Němců. Tohle je těžce psychologická záležitost a dává vám možnost nahlédnout do myšlenek ztracených výsadkářů. Perfektní bylo znázornění úvah a myšlenek při střetu s Němci... Celý film se odehrává v pošmourném lese či opušteném stavení a kdo čeká akci jako v Band of Brothers asi bude zklamán. Tito paragáni jsou nenápadní, tiší a snaží se za každou cestu dostat do svých linií... Za konec přidávám poslední, pátou hvězdu. * * * * * (11.03.2012)

Sice velmi stručný a nenápadný, ale přesto jeden z nejlepších válečných filmů, s jakým jsem měl tu čest. Pomalé a podrobné vyprávění, precizní vnitřní vyobrazení jednotlivých hrdinů, výborná autentická výprava a především silné a oslovující poselství, které dlouho jen tak klepe na dveře, až je v posledních minutách doslova rozmetá na kousíčky. Jednoznačně vrchol žánru- když už nic jiného, tak tohle by se mělo ve školách povinně promítat. 95% (27.02.2013)

[2,5*]     Veľmi podivný (proti)vojnový film, ktorý sa tými vnútornými monológmi hraje na akože psychologickú drámu. Lenže to by tie monológy museli dávať aspoň trochu zmysel. Namiesto toho počúvame banálne až hlúpe myšlienky, akési duševné pochody v prázdnych hlavách, obohatené o čudnú telepatickú komunikáciu ako z nejakého béčkového sci-fi filmu. Podivnosť celého filmu potom vrcholí v prehnanom, skoro až parodickom závere (tento dojem podporujú tie komické výbuchy okolo postáv). V priebehu filmu mi skoro neustále udierala do očí jeho nelogickosť a tiež jeho lacný televízny vzhľad (napr. akčné scény, ktorých vôbec nie je málo, sú dosť úsmevné). Zámerom bolo zrejme poukázať na nezmyselnosť vojny, výsledkom je ale skôr nezmyselný film. A nemyslím tým samotný koncept, ten je výborný (inak by som hodnotil ešte horšie), ale to spracovanie je dosť nepodarené. (28.03.2022)