Neříkej ani slovo

V Den díkůvzdání a v příjemně mrazivém oparu (značný podíl spadá pod práci dobře známého jména kameramana – Amir Mokri) se tenhle thriller nese slušných čtyřicet minut, kdy tu máme vyhledávaného psychiatra s výjimečně dobře fungující rodinou, slušně nevyrovnanou pacientku (111 stehů to stálo mladíka, když si s ní chtěl zahrávat) a bandu kriminálníků, kteří hlavnímu hrdinovi nemile znepříjemní slavnostní krájení krocana. Vzápětí se dostáváme stále více pod pokličku plánů hladových darebáků, dotyčný psychiatr má za úkol dostat ze schizofrenní pacientky jakési šestimístné číslo, jinak bude ublíženo jeho dceři. Ano, ta je unesena přímo ze své postele (!), zatímco si její rodiče užívají ve vedlejší místnosti. Následuje několik okamžiků, které spoléhají na to, že konzumní divák spolkne už prakticky cokoliv. Praktiky Douglasova psychiatra jsou okatě jednoduché, nepodložené ničím uvěřitelným, pátrání ambiciózní detektivky je místy k smíchu a malá dcerka se pomalu sbližuje s vnímajícím únoscem. Navíc boss kriminálníků (ač ho hraje Sean Bean) postrádá patřičnou slizkost a rafinovanost. Ač má snímek slušné tempo, vizuální potenciál a řadu příjemných okamžiků, nemá dobrý scénář. Má dobrý námět, ale místy dost nevyužitý. Atmosféra se brzy vytratí, palce pomalu povolíme, jelikož moc dobře díky zbytečným klišé víme, kam to celé spěje. A ani snaživý Gary Fleder nebo stárnoucí Michael Douglas toho příliš nezachrání. Ale zase aby to nevyznělo negativně, spokojený jsem byl, místy vlastně hodně. Psychopatická Brittany Murphy navíc prokázala slušivý talent, škoda, že ho v následujících letech (Líbánky) neprodala v lepší orientaci mezi nabízenými rolemi. Hodně slušné tři hvězdy. (05.09.2007)

Pokud mi někdo někdy unese někoho z mé rodiny, tak si vzpomenu, co mne v mládí naučili Vandal, Sekal, Švarcnberk či Stalion a udělám mu uzel na páteři. Jenže Dr. Conrad v mládí poctivě studoval a žádné bojové kousky z obrazovky neokoukal. Proto musí fikaně vytáhnout informaci z pacientky a věřit slovu padoucha, že nikomu se nic nestane, i když všichni viděli jeho tvář. Nicméně musím přiznat, že rozehráno to bylo velmi slušně, pak to kleslo do průměru a ten závěr, plný nostaligických smyčců a slzí v očích, to celkem solidně zabil. (26.04.2013)

Je znát, že jde o necitlivou redukci mnohem komplexnějšího románu. Díky tomu je tu spousta jen lehce načrtnutých postav a motivů. A tak mě vlastně moc nezajímal ani Sean Bean, ani Famke Janssen a už vůbec ne Oliver Platt a televizně vypadající policajtka Jennifer Esposito. Michael Douglas se ukázal jako spolehlivý tahoun filmu, ale ten opravdu ožívá hlavně díky vynikající Brittany Murphy. Jen díky ní to opravdu stojí za vidění. A „spektakulární“ finále s nic moc triky stojí opravdu za prd. (23.10.2007)

Prvý krát som to videl pred jedenástimi rokmi, takže sa ani nečudujem, že som si pamätal iba scénu na cintoríne. Film považujem za zmarenú, prinajlepšom za nevyužitú príležitosť. Neviem, či to spôsobila knižná predloha alebo scenár, výsledkom však bolo, že na pôvodne jednoduchý príbeh, ktorý vďaka dobrým hercom mohol fungovať až do konca sa začali vešať nejaké akčné atrakcie a dejové vylomeniny, až to príbeh neuniesol a zosypal sa do hlúpeho konca. Škoda. (07.12.2020)

Ne nadarmo se říká, kdo lže, ten i krade a může i zabít. O lupičích banky to platí dvojnásob. Poté, co skupina lupičů udělá banku a posléze je podvedena jedním ze svých kompliců, během výslechu dotyčný končí pod koly podzemky a zbylá část gangu na mnoho let za mřížemi. Osiřelé malé Elizabeth zůstává pouze hadrová panenka a ukradený diamant. Co s nimi udělala? To deset let poté musí zjistit psychiatr Nathan Conrad, chce-li ještě někdy spatřit svoji dceru. ● Michael Douglas ve formě, v jaké ho dlouhá léta známe. Jemu přímo na míru šitý thriller s mrazivou atmosférou a pozvolna se odkrývající pravdou. ║21.2.2009║ (21.02.2009)