VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh zapáleného učitele Martenssona (Per Oscarsson), který se psychicky zhroutí kvůli subtilně rafinovanému teroru jedné třídy. Psychologicky hluboce propracovaný snímek, který měl úspěch i v zahraničí.. (Karlos80)
Recenze (11)
Ty vole, zase jsem se nechal zvábit vysokým hodnocením. Absolutně mi nevadilo, že je snímek černobílý, ale o psychologickém dramatu mám jinou představu. Učitel je suchar, který nedokáže zvládnout třídu hyperaktivních smradů. Kdyby byl krapet oduševnělý, věděl by, že se na ně musí z druhého konce. Např. scéna, kde fakani koulují kachničky. Místo, aby jim řekl: "Nekoulujte ty bezbranné ptáčky, ale pojďte na mě." No a hrál by si s nimi. Nebo mohl vytvořit dvě družstva a bojovat proti sobě. Akorát nevím, jestli by k němu někdo chtěl jít. Vždyť on nemá k dětem žádný vztah. Nehledě k tomu, že kdyby si k malým zmrdům vytvořil přátelský přístup s určitými mantinely, měli by k němu rozhodně blíž. ()
Krutá sonda do života vyhorených učiteľov a problémovej mládeže. Mladý ućiteľ je konfrontovaný vlastnými problémami v súkromnom živote a triedou predpubertálnych detí, ktoré mu robia prieky a vymykajú sa spod kontroly. Režisér Jan Troell ponúka svet bezútešný, zahalený do sivých farieb, keď strieda prostredie školy so sterilným prostredím domácnosti a nákladným lodným prístavom. Je to ťažký film, psychologicky náročný a v mnohom odvážny. Film bežal v našich kinách v roku 1970. ()
„Jednou jsem se pokoušel být přísný... a skončilo to úplným nezdarem.“ Troellův film, mě osobně tematicky hodně blízký, jsem viděl poprvé dva a půl roku nazpátek ještě jako student v pedagogické oblasti. Podruhé ho vidím již jako učitel po první roku práce ve škole a možná proto na mě zapůsobil ještě o něco víc než tenkrát, ačkoliv přeci jen zůstanu „pouze“ u 4 hvězdiček. Pocitově vyčerpávějící drama mladého učitele zcela selhávajícího ve vztahu k žákům problémovým třídy můžu chválit pro velmi zdařile rozpracovanou psychologii hlavní postavy stejně jako věrohodné vykreslení práce v škole. To na mě i navzdory odlišné době a krajině vzniku působilo nadčasově a univerzálně (tedy až na jednu odlišnost v podobě těch povinných hodin plávání na skandinávských školách), až jsem byl mile překvapen, kolik různých situací z dění běžného školského dne včetně detailů, které z praxe znám (např. spojení dvou tříd a učitelů během speciální hodiny s promítáním filmu či pravidelné „vedlejší“ povinnosti v podobě dozoru na chodbách i jídelně), se zde povedlo tvůrcům dost věrohodně zachytit. Uznávám, že řada dlouhých mlčenlivých pasážích, z nichž mi ne všechny připadaly i filmařsky fascinující, může působit zdlouhavě, ačkoliv právě mnohé z nich umožňují hlubší procitnutí s hlavní postavou. Per Oscarsson (Hlad 1966) zvládl dokonale ztvárnit všechny emoční pochody postavy, osobitě bych vyzdvihl scénu setkání učitele s jeho přítelem fotografem, která nám ukázala Martenssona jako trochu jiného člověka, kterému občas není cizí se i zasmát a na chvíli celkově depresivní děj odlehčila... Ten musí jít z kola ven určitě nepovažuji za nejlepší snímek Jana Troella, ale za jeden z nejlepších filmů z učitelského prostředí ho bez uzardění považovat mohu. I když souhlasím, že mohl zajít hlouběji do analyzy problémového života učitele a hlavně analyzy původů extrémně nevhodného správání ze strany žáků. A závěr mi napodruhé přišel mírně ujetý. [80%] ()
Skvelá psychologická sonda zo školských lavíc, tentoraz z pohľadu učiteľa psychicky terorizovaného vlastnou triedou. Dusivá atmosféra snímku neustále graduje, čo umocňuje aj kamera a herecký výkona Pera Oscarssona. Možno po vzhliadnutí filmu prehodnotíte svoje vlastné správanie k určitému učiteľovi. ()
Počas prvých minút filmu som ani nedýchal, a po zvyšok mi zvieralo žalúdok. Čiernobiela expozícia súčasného postavenia učiteľa a štúdia špecifickej formy krutosti, ktorou človek oplýva v jedinom štádiu vývoja - ako dieťa na hranici počiatku dospievania. Ťažká psychologická dráma o zmáhajúcej rutine a nevraživosti, ktorá prekvitá medzi lavicami plnými nevinných a neškodných detských tváričiek. Svet, v ktorom len tí najlepší dokážu balansovať na tenkej línii medzi zaslúženým trestom a škandálom, prísnou, ale spravodlivou demokraciou a diktatúrou. 90% ()
Reklama