Ten musí jít z kola ven

Skvelá psychologická sonda zo školských lavíc, tentoraz z pohľadu učiteľa psychicky terorizovaného vlastnou triedou. Dusivá atmosféra snímku neustále graduje, čo umocňuje aj kamera a herecký výkona Pera Oscarssona. Možno po vzhliadnutí filmu prehodnotíte svoje vlastné správanie k určitému učiteľovi. (08.09.2013)

Za solidní kameru, dobré herecké výkony, nějakou atmosféru, zajímavé vedení děje a to, že mě to dokázalo zaujmout ty slabé čtyři hvězdy dát prostě musím, jinak bych měl pocit, že jsem ten film podhodnotil. Líbilo by se mi to, kdyby to nemělo tak divné střihy a přechody mezi scénami a hlavně kdyby to bylo celé líp domyšlené. Rozehrané to měl Troell slušně, ale nejde to podle mě moc do hloubky - Martensson se snaží, jak může, ale nic nezabírá, děcka mu pozornost nevěnují. Ne nadarmo se říká, že povolání učitele je jen pro ty psychicky nejsilnější, ale to Martensson rozhodně nebyl a protože má problémovou třídu, podepisuje se to na něm stále víc a víc. Kde však byl ten problém? Možná se na tom každá možnost více čí méně podepsala, každopádně i tak by měla nějaká víc dominovat. Problém je, že se zde nedá moc poznat, jestli je to chyba učitele, že si nedokáže udržet autoritu (tím pádem - proč?) nebo jestli je chyba na straně těch dětí, že jsou prostě nevychované nebo si neuvědomují svoje jednání (a tady by mě to proč zajímalo snad ještě víc - chyba rodičů, nebo ty děti prostě takové jsou? sice zde ty rodiče poznáme, ale hodně málo). Nebo je na vině švédský školní systém? Já nevím, možná to tam všechno je, ale já měl pocit, že to mělo být mnohem líp promyšlené a v psychologii všech postav to mělo jít mnohem víc do hloubky (ačkoli Martenssonovi se to věnuje dostatečně). Proto výš hodnotit nebudu, i když tady na to potenciál určitě byl. Slabé 4* (24.02.2021)

Ty vole, zase jsem se nechal zvábit vysokým hodnocením. Absolutně mi nevadilo, že je snímek černobílý, ale o psychologickém dramatu mám jinou představu. Učitel je suchar, který nedokáže zvládnout třídu hyperaktivních smradů. Kdyby byl krapet oduševnělý, věděl by, že se na ně musí z druhého konce. Např. scéna, kde fakani koulují kachničky. Místo, aby jim řekl: "Nekoulujte ty bezbranné ptáčky, ale pojďte na mě." No a hrál by si s nimi. Nebo mohl vytvořit dvě družstva a bojovat proti sobě. Akorát nevím, jestli by k němu někdo chtěl jít. Vždyť on nemá k dětem žádný vztah. Nehledě k tomu, že kdyby si k malým zmrdům vytvořil přátelský přístup s určitými mantinely, měli by k němu rozhodně blíž. (21.01.2020)

Učitel (pokud je trochu znalý psychologie dítěte) by měl vědět, že tento vzdělávací systém vyhlásil válku učitele (nikoli učitelů, ti se těžko spojí) proti žákovi jako (individuu) a proti třídě (jako davu). A tato válka zná jen boj a dočasné příměří. A dále je třeba vědět, že učitel žákovi nic nepřináší, a v podstatě ho jenom obtěžuje svými neadekvátními požadavky. (Sám jsem se ve škole nic nenaučil, všechno jsem se naučil vně školy). Ostatně (jak se dříve říkalo) "na měšťance (6–9 třída) jsme měli zbrusu nového třídního učitele; mladého, sportovně založeného, vynalézavého i celkově sympatického (na rozdíl od učitele filmového). Přes moji počáteční snahu se s ním sblížit vzniklo mezi námi nepřátelství, o kterém si ještě dnes moji spolužáci vykládají. O psychologii jsme neměli ani páru - já byl ovšem ještě děcko, ale u něho to bylo trestuhodné. Ale zpět k filmu: vždyť utopit učitele patřilo vždy - a domnívám se, že stále patří - k nejvytouženějším dětským snům. (07.12.2016)

Počas prvých minút filmu som ani nedýchal, a po zvyšok mi zvieralo žalúdok. Čiernobiela expozícia súčasného postavenia učiteľa a štúdia špecifickej formy krutosti, ktorou človek oplýva v jedinom štádiu vývoja - ako dieťa na hranici počiatku dospievania. Ťažká psychologická dráma o zmáhajúcej rutine a nevraživosti, ktorá prekvitá medzi lavicami plnými nevinných a neškodných detských tváričiek. Svet, v ktorom len tí najlepší dokážu balansovať na tenkej línii medzi zaslúženým trestom a škandálom, prísnou, ale spravodlivou demokraciou a diktatúrou. 90% (19.11.2013)