Nevyzpytatelné cesty Boží

Španělská kinematografie zase zasahuje a za pomoci nejzručnějšího režiséra na tamním poli poskytuje nečekanými zvraty nabobtnalý film, který vám uškvaří mozek za cenu bezprecedentního zážitku. Kousky, co přiletí bez sebemenšího oznámení a ve finále člověka totálně ohromí, cením ze všech nejvíc. Vrhám se hned do zbytku Paulovy tvorby. [viděno na Netflixu 27.12.2022] (27.12.2022)

Tento film sa tvári, akoby zhltol celú múdrosť "svetla", ale v skutočnosti je to len také egocentrické, sebavedomé a samoľúbe divadielko. Navyše som mal veľmi často veľký problém s uveriteľnosťou a niekedy dokonca aj s logikou (voda, kameň atď, nebudem sa rozpisovať - kto videl, vie o čom hovorím). Základ príbehu možno nie je na zahodenie, no detaily sú príšerne nedotiahnuté. Od tohto režiséra som už čosi videl a nebolo to zlé. Toto bolo zlé, miestami mi to pripadalo veľmi naduté a hlúpe. Som sklamaný a mohol by som byť aj nahnevaný, keďže to zožralo skoro tri hodiny času. (16.12.2022)

SPOILER ALERT!!! Nevím, jestli byl závěrečný zvrat (prozrazující, že Alice je skutečně travička a nutně potřebuje psychiatrickou pomoc) zrovna nejlepší nápad. Je to minimálně zrada na divákovi, pokud pochopí (resp. přijme, že tím, že se tváři falešného dr. Olma a Dr. Donadia skrývá tatáž osoba, nenabízí jiné čtení, než že je s Alicií něco v nepořádku), může to rozhodit jeho emocionální soustavu, film totiž dlouho strání Alici Gouldové (prezentuju ji jako sebeuvědomělou a empatickou bytost) a učí nás nenávidět doktora Césara Arellena (jeho předpotopní metody a jeho autoritativní přístup). Což o to, já jsem povětšinou rád, když mě film nějakým způsobem podrazí. Problémem je, že je tenhle film navázán na politický kontext, Arrelano ztělesňuje psychiatrickou péči frankovského Španělska, pokud byl nakonec jako jediný schopen prohlédnout, jak na tom Alice skutečně je, nebagatelizuje se přes jeho správný odborný úsudek zločinnost tohoto režimu? Štěstí pro film i Oriola Paula, že o tomto filmu přemýšlím v kontextu toho, co chtěl asi vyjádřit (resp. toho, co doufám nechtěl říct!), ne toho, co říká; v tom případě bych se s další tvorbou tohoto režiséra musel pro příště rozloučit (apologetiky fašismu jsou pro mě red flag), což by byla škoda. ___ Bez spoilerů: Jinak se jedná o klasický Oriolův film, který svou přitažlivost odvozuje z rozmělněných identit, utajovaných pohnutek a sofistikovaných podrazů, není to sice jeho nejlepší film, ale doporučit ho rozhodně můžu (i s ohledem k výše zmíněnému). 75 % (17.06.2023)

Tentokrát to vezmu stručně, protože tu je celkem pěkné přirovnání: Takže film je podobný dílům, jako Prokletý ostrov, nebo E.A. Poe: Podivný experiment ovšem bez maniaka Kingsleyho , bez tak temné atmosféry a brutálních "léčebných kůr". Atraktivní prostředí, příběh, výprava a herecké umění stačí na 4*. (17.04.2023)

Oriol Paulo opäť ukázal, že sa dokáže skvelo vyhrať s mysľou diváka. Bárbara Lennie je ako detektívka/pacientka skvelá a veľmi zdatne jej sekundujú aj viaceré postavy z ústavu. Vyšetrovanie bolo tajomné, napínavé, no mohlo byť o niečo viac desivejšie a kratšie. Nemyslím si, že 155-minútová stopáž bola nutná. (19.12.2022)