Gosford Park

Rok 1932, 32 lidí se sejde na britském venkovském sídle, o dvě hodiny filmového času později jich bude o jednoho méně, k žádným jiným výrazným dramatickým změnám ve filmu nedojde. Podle mnohých kritiků je Gosford Park úžasnou poctou anglickému humoru a detektivkám Agathy Christie, filmem, v němž vše funguje tak jak má, kde žádný záběr nechybí, žádný nepřebývá. Neměl jsem podobný dojem. Celkem brzy jsem ztratil orientaci ve spleti ne dost různorodých jmen, vtip jsem všehovšudy pochytil jeden (pokud neměl být Stephen Fry parodií všech těch zadumaných anglických inspektorů) a jednotlivé postavy mi byly minutu od minuty lhostejnější. Je vidět, že herci si své role skutečně užívali, nikdo přitom nevyčnívá, všichni předvádějí lehký nadstandard. Ale co příběh? Kam se poděl? Napínavá detektivka to není ani náhodou – k vraždě dojde po více než hodině a po ní následuje pouze další hodina nezáživného (ne)děje. Nelze mluvit ani o působivém dramatu o „střetu dvou světů“, toho nad a pod schody. Pokud nechcete ztrácet čas Gosford Parkem, pusťte si 8 žen nebo Soumrak dne. 40% (01.12.2006)

Tento film Roberta Altmana mi jistým způsobem připomínal 8 femmes, ale nenadchl mě nijak zvlášť. Je to konverzační snímek odehrávající se v panském sídle, kde existuje takové "podsvětí" v podobě služebnictva. :) Výborné a hlavně nehvězdné obsazení vás ovšem donutí zůstat u filmu až do konce. "If there's one thing I don't look for in a maid, it's discretion. Except with my own secrets, of course." (29.11.2006)

Krásně zrežírovaný tanec britské herecké elity (bez dvou amerických - ryze funkčních vetřelců), který ironizuje a lehce kritizuje to, co bylo pro anglickou aristokracii přirozeností... Krásný doklad toho, jak bylo a je pro životem znuděné aristokraty všechno lhostejné, i přestože je to vražda. O tom jak je hranice mezi "pod schodím" a "hořejškem" křehká ... Prostě fajn sociální, břitká a náležitě ironická komedie o lehkých mravech. Nemá chybu i přestože někdy úsměv mrze na tváři. (08.02.2003)

No vida, tak i Robert Altman umí natočit film, který je přece jen lehčeji stravitelnější, než většina jeho ostatních známých výtvorů. Ne že by se snad jednalo o nějakou lehkovážnou skorohistorickou fresku, to tedy ne, ale byť jde opět o nějaký pohled do zákulisí "něčeho", je ten pohled pro většinu běžných smrtelníků naservírován srozumitelněji, než v "zákulisních" filmech typu Hráč nebo Pret-a-porter. Z hereckých hvězd, jimiž se to tady (jako obvykle u Altmana) jen hemží, mě nejvíce zaujali Ryan Phillippe, Helen Mirren (skoro jsem ji nepoznal) a hlavně Kelly Macdonald. Jinak jde o dějově zajímavé dílko, v souvislosti s nímž se mně osobně vybavil hlavně Ivoryho Soumrak dne, jenž se odehrává v podobném prostředí a podobné atmosféře. (01.10.2003)

Hodně mi to připomnělo Panství Downton, ale zde jaksi chyběla ona jiskra. Na jeden film mnoho postav, avšak báječně obsazených dle Altmanovic stylu. Těžko se v tom všem chaosu orientuje kdo je kdo, což je ale nakonec nepodstatné. Je to takové nahlédnutí pod pokličku navenek ctnostné anglické smétánky. Ono se řekne: sjede se panstvo na hon - vše je dokonale načinčané, nachystané, delikatesy navařené, nikde ani smítko. Ale čí zásluhou to všechno šlape jako hodinky? Upachtěné služebnictvo lítá jak hadr na holi, aby se dvořanstvo náležitě nadláblo, a kdo je posléze nejvíce znaven - samozřejmě milostmadam. Klobouk dolů před jejich uměním. (23.11.2020)