Batman se vrací

Na druhém Burtonově Batmanovi mám nejradši postavu Catwoman, kterou ztvárnila Michelle Pfeiffer doslova úžasně. Perfektní mix femme fatale, šílenství a ženského elementu. Hned za ní řadím krásně slizkého Tučňáka, kterého by jistě nikdo jiný neztělesnil tak jako DeVito. Až za nima jsou v pozadí výkony Keatona/ Batmana a Walkena/ Shrecka, ale to je celkem pochopitelné. Klasicky burtonovský "feel" už je samozřejmostí, všude jsou šašci, kreatury, většinu filmu je noc a sněží a do rytmu k tomu hrají Elfmanovy sonáty... Co víc si přát? Snad jen o trochu propracovanější akční stránku a výraznějšího Batmana... 90% (07.04.2007)

Tradiční burtonovská žranice pro zrak a elfmanovská pro sluch. Kořením druhého Batmana je rozhodně atmosféra Vánoc, ve které si Tim Burton vrací vzpomínky na svého legendárního kmotřence Nightmare Before Christmas. Oslnivý cynismus, ničení symbolů a především žlutá kačenka ve službách zla, tentokráte obřích rozměrů... Velkolepé, cynické, kromobyčejně koukatelné. Samo o sobě by ale koukání na kulisy nestačilo, čili jsou tu dvě klíčové postavičky – Tučňák a Catwoman. Obě mnohem výraznější titulního hrdiny, což vlasně není na škodu, protože spíše než o hrdinských skutcích netopýřího muže se hraje o dvojsečném charakteru těchto noviců. Batman Returns se tak obejde bez přímočarosti a místy bohužel i bez vypravěčského švihu. Burton vypráví neskutečně barvitě a lehce, ale párkrát jsem se přistihl při myšlence: o čem, vlastně? Zkrátka bych čekal trochu víc emocí a prožitku, ale možná to prostě zazdil děsivý dabing a špatný překlad. Jinak burtonovské cukrátko se vším všudy. I s náplní, která omamně voní po německé expresi. (23.07.2006)

„MŇAU!“ Ze žravého caparta se po ne zcela ideálním dětství stává maniakální tučňák uvězněný v lidském těle… Tak mě napadá, čím si v dětství musel projít Tim Burton, režisér s aprobací na morbidní vyprávěnky pro dospělé děti a odpůrce vánočních svátků. Od Vánoc se hlavní příběh začíná odvíjet a jsou to Vánoce vskutku atypické, svou stylizací v mnohém připomínající Nightmare Before Christmas. Poklidný průběh vánočního večera v Gotham City totiž naruší výstřední cirkusové zrůdičky, jež si kouzlo Vánoc přebraly po svém. Tim Burton také mnoho věcí přebírá po svém a je to ten hlavní důvod, proč tolik obdivuji jeho tvorbu. Mít podobnou imaginaci, neprodleně si kupuji litr absintu a letenky do Paříže. Gotická vizuální stránka, hravé slučování roztomilého s nechutným a štědrá nadílka černého humoru jsou jednou stranou mince, pak je zde druhá, jinak označována jako „vyprávění příběhu“. Ne, Tim není z nejschopnějších vypravěčů, kdyby ovšem byl, těžko by v Hollywoodu hledal konkurenci. Batman, hlavní hrdina filmu, se na scéně například objeví cca po dvaceti minutách filmu, aby vzápětí zmizel zpět v útrobách své rezidence. Tvrzení o vlivu padouchů na výsledné filmové kvality jistě nejsou zcestná a padouši v druhém Batmanovi patří k těm obzvlášť lahůdkovým, což ovšem neospravedlňuje upozadění titulní postavy a naprostou rezignaci na její pečlivější charakterové prokreslení. O nějaké promyšlené dramaturgické struktuře rovněž nemůže být řeč. Dobře se na to kouká, ale dost se to loudá. Je to jen střídání úchvatně ponurých výjevů a požitkářsky šílených nápadů, ke kterým často a hlasitě hraje Elfmanova specifická hudba. Sorry Time, ale takhle si nadprůměrný film nepředstavuji. 70% Zajímavé komentáře: Marigold, Mr.Apache, Faidra, Vitason, Aiax, PALINO, Yojimbo (11.01.2009)

Burtona mám rád, ale o komiksy už by nikdy zavadit neměl. Navíc si nevybral příliš dobré herce. Keaton mě vytáčel už napoprvé, DeVitův Tučňák není záporák, ale zoufale bizarní figurka a Michelle Pfeiffer je jako Catwoman poměrně odstrašujícím příkladem toho, jak zničit kultovní postavu série. A přestože Elfmanova hudba je parádní a zachraňuje atmosféru a do jisté míry i celý film, tak mi tahle kombinace vůbec nesedí. Deprese a grotesknost v překresleném gotickém prostředí se pro mě nerovná kvalitní podívané. To si raději dám přehrávající duo Carrey-Jones v Batman navždy. 50% (25.03.2007)

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)