Batman se vrací

Batman se vrací a s ním i staronový Burton a jeho šíleně bizarní provedení v čele s Winstonovým a Elfmanovým doprovodem a groteskně temným zpracováním ulic Gothamu. Někdy to ani není temná komiksová adaptace, ale spíš snůška mysteriózní fantasmagorie (tučňák v kachně?). Navíc Keaton je hovno Batman...Bale ho převyšuje snad ve všem. Ještěže všechno zachraňuje sexy Michelle Pfeiffer. Její kočkování se s Keatonem jsou těmi nejslibnějšími momenty celého filmu. [Přesná stopáž: 121 min] (17.07.2006)

Batman Returns je čiré psycho. Dodnes nepochopím, že to Warneři nestopli hned po první klapce. Pamatujete si kampaň v McDonaldech, aby se pak na vás vyřítili zdeptaný milionář a paní, která připomínala vysloužilou prostitutku ujíždějící si na latexu? A to nemluvím o geniálně politováníhodném magorovi, co vyrůstal na Pingu večerníčcích... Tim Burton dokázal nemožné - natočit v rámci batmanovského universa autorský snímek, který se nesleduje snadno, o to víc se zařeže do paměti. (23.02.2012)

Společně s prvními dvěma články Nolenovy trilogie nejlepší filmový Batman, jemuž ta Burtonova vizuální poetika sedí lépe než předchůdci - bude to nejspíše zasazením do období Vánoc, za jejichž zasněženou fasádou Burton zkrátka nalézá morální špínu a temnotu s dlouhodobou grácií. Skvělý Tučňák DeVito našel pevný balanc mezi karikaturou a skutečnou hrozbou, ukrývající se ve stokách a v bizarních oblecích, a do příběhu náramně pasuje i druhý, jakýsi polovičatý antagonista v podobě Catwoman (s čarovnou tváří nejhezčí herečky své generace). Batman je tak součástí vyváženého charakterního trojúhelníku a vyloženě jen reaguje na činy ostatních (a je jediný, kdo má nejčistší úmysly). Důležitá a skvělá je ale i postava Christophera Walkena, která svými činy svádí všechny dohromady. Závěrečný fight mi sice zase přišel trochu úsměvný a drama moc nefunguje, ale vše vynahrazuje důmyslná vztahová struktura a neopakovatelně morbidní komiksový nádech, na který je za doprovodu Elfmanovy výrazné hudby radost pohledět. 85% (22.12.2020)

Burton vede nesmiřitelnou válku svého pojetí Vánoc proti tomu tradičnímu a nabíjí své zbraně tak těžkým kalibrem, jakým je Michelle Pfeifferová v černém korzetu, Danny De Vito s tučňáčími končetinami a Christopher Walken bez dalších přívlastků, aby v závěru slavil triumfální vítězství (ne)pohádkové melancholie a nostalgického smíření pod očistnou mocí sněhové pokrývky a zvedl k sobě zatoulaného, zmateného a přesto se nechápavě lísajícího diváka a zahřál mu tlapky. Za tunami dialogů jiskřivějších než gothamská vánoční výzdoba, které by mohly být perlami z klenotnic konverzaček Oscara Wildea, kdyby je psal v současnosti, se tají smutně výmluvné mlčení, pitoreskní výjevy z neogotického městečka ověšeného tisíci světel a ohlušovaného vánoční směsi pokřiku a koled, přerušovanými jen občas znepokojivými tóny Elfmanovy hudby mistrně utajují tišší a těžší poselství a Bridget Jonesová s kočičím tělem a myšlením Lizzie Bordenové příliš dlouho uvězněným v tabákovém kostýmku a moneypennovské oddanosti nedosažitelnému šéfovi ("Nejsem chudinka, jsem pracující žena"), osiřelé pískle s herodesovskými plány ("Copak bych takhle blbnul, kdybych tě chtěl jenom zabít?") a milionář, který je beznadějný chudák (Selino, jste propuštěna, Wayne, proč jste oblečený jako Batman?"), se každý po svém střetnou s duchy minulých, přítomných i budoucích Vánoc a nejen kočičí dáma v tom střetnutí ztratí nejeden ze svých životů. A co na to Jan Tleskač... ehm, Batman, jehož zde v komentářích zmíněné upozadění mi připomíná diskusi na stejné téma v případě nejnovějšího Batmanova dobrodružství? Opět mi to nedá nevzpomenout na mé oblíbené úsloví o povolaných a vyvolených a řeknu jen tolik, že Keatonův a Burtonův Batman vykonává své poslání s odevzdaností povolaného, ne se samozřejmostí vyvoleného. Burton svým vyděděncům rozumí. Tak navzdory ročnímu období... Veselé Vánoce. (25.09.2008)

Burtona mám rád, ale o komiksy už by nikdy zavadit neměl. Navíc si nevybral příliš dobré herce. Keaton mě vytáčel už napoprvé, DeVitův Tučňák není záporák, ale zoufale bizarní figurka a Michelle Pfeiffer je jako Catwoman poměrně odstrašujícím příkladem toho, jak zničit kultovní postavu série. A přestože Elfmanova hudba je parádní a zachraňuje atmosféru a do jisté míry i celý film, tak mi tahle kombinace vůbec nesedí. Deprese a grotesknost v překresleném gotickém prostředí se pro mě nerovná kvalitní podívané. To si raději dám přehrávající duo Carrey-Jones v Batman navždy. 50% (25.03.2007)