Pojďte pane, budeme si hrát

Dát medvědům míň jak 5 hvězdiček? To raději sežeru brouka oškliváka ratata čuňata! Óda na hravost. Jako starší brácha, jsem byl ten větší mevěd… je to prostě realistický…, i když jsem nebyl takový "šidítko", to teda ne:-) Jo a kdysi jsem někde četl "psychoanalytickej" rozbor medvědů…, ono je tam toho fakt dost o dětství a dospívání… a návratech do dětství… a Rudolf Deyl to namluv perfektně. Líbí se mi víc než Filipovský v druhé sérii. Musim jít, pálí se mi ta vtipná kaše, co si vařim, abych byl nejchytřejší medvěd u Kolína! (11.04.2010)

Dnes již klasické dílo, jež zcela jistě náleží ke zlatému fondu československé animované tvorby a především k nejvýraznějším odkazům Břetislava Pojara, který patřil k nejnadanějším žákům a posléze i plnohodnotným nástupcům Jiří Trnky. Fantazie a nekonečná tvůrčí invence, s jakou jsou všechny medvědí příhody realizovány, nabízejí pokaždé originální tvar, přitom jsou srozumitelné i nejmenší věkové kategorii. Je nasnadě, že punc originality do seriálu vnáší z nemalé části mistrovský Deylův hlas, nahrazeným později neméně skvělým Františkem Filipovským. Fakt, že příhody dvou nezbedných medvídků, co se před téměř půl stoletím potkali u Kolína, obstojí i dnes v nepoměrně atraktivnější současné zahraniční 3D produkci, je uznáním, jakého se autorům zaslouženě dostává. (25.10.2012)

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)

Jako dítě mě to nebavilo, navíc se mi nelíbilo, jak ten větší využívá toho malého, a proměny obou medvědů mi přišly skoro strašidelné. Jako dospělému mi to naopak přijde vynikající. Ta hra s fantazií bez zábran a jemný humor! Ve srovnání se současnou dětskou tvorbou to nemá obdoby. Ale přesto - je to pro děti a tak je třeba zohlednit, jak jsem to viděl tehdy. (05.03.2019)

Moje máma dělá reklamu, jeho máma dělá reklamu, můj tatínek "muuuf", jeho tatínek "muuuf", můj strejda je "papadadá", jeho strejda "papadadá", má babička, jeho babička, dědečkové mazaní a oba z Kopidlna, to znamená... to znamená... ty Kubo, že my dva jsme asi bráchové! Bráchové! - A to je jedno, ať jsme bráchové, pojďte pane, budeme si hrát! Geniální a nesmrtelné! (06.12.2011)