Můj milovaný vrah

Kdo unesl a zavraždil malou Stafani a následně i jejího tatínka? Inspektor Luca Peretti znovu otevírá starý nevyřešený případ v momentě, kdy je soukromému detektivovi a současně pojišťovacímu agentovi utržena lžící bagru hlava. A protože více osob by mohlo nakonec vraha identifikovat, vražd přibývá. Napínavý příběh zežloutne. Černé oblečení, kožené rukavice a malá kotoučová pila se roztočí, až krev stříká. Jistě, mordy mohly být drsnější, ale zase jich je více. Možná až trochu ubíjející je fakt, že vrah je před policií stále krok napřed, což se v závěru vysvětlí. Kamera se dívá očima vraha, občas ale očima i jiných postav. Snímek se tak stává místy natolik tajemný, až se v něm jeden ztrácí. Naštěstí nit je záhy navázána. Nejnapínavější jsou chvíle, kdy vrah pronásleduje ženy. Příjemné giallo na velmi krásné 4*. Ovšem tenhle snímek si zaslouží červená čísla, tak jednu přihazuji navíc. (05.08.2020)

Průměr. Úvodní vražda zeleným bagrem navnadila, detektiv sympaťák, pak ale trvalo než se nastartovala správně zlověstná atmosféra, v tý familii unesený holky jsem se ztrácel a finální odhalení mě ze židle zrovna nenadzvedlo. Dětské kresbičky a hudební motivy jsou v ceně, ale u Argenta jsme viděli a slyšeli lepší, taky vizuálně nic extra. Když si šel vrah pro tu babku bylo to docela napínavý. (19.11.2012)

The Bird with the Crystal Plumage Daria Argenta svojim spôsobom stvorilo žáner, lebo po jeho veľkom úspechu sa roztrhlo vrece s giallo. Rok 1972 bol jednoznačne vrcholom popularity, kedy vyšli desiatky talianskych thrillerov s vrahmi s koženými rukavicami a s detským motívom. Mio Caro Assassino nie je ničím odlišný, na môj vkus je až príliš detektívny (finále je ako z Agathy Christie, kedy detektív vysvetľuje skupine podozrivých, medzi ktorými je vrah, čo sa stalo), bez podmanivého vizuálu či dráždivej erotiky. Ostáva tak len mysteriózna hudba na štýl Rosemary's Baby. (16.11.2020)

Spousta detailů nedává smysl, včetně samotné zápletky, scéna vraždy učitelky je na jednu stranu napínavá, na druhou totálně nesmyslná, ale asi je to nejblíž k Argentovi, jak se jaké giallo dostalo. Závěr ala Hercule Poirot je docela dobrá odchylka od klasického schématu. George Hilton je i s knírkem v roli vyšetřovatele fajn, zklame ale Ennio Morricone, jeho soundtrack je tu naprosto nevýrazný. (20.07.2022)

Natočit pořádné giallo jo to je kumšt. My Dear Killer je kousek co se patří. Zápletka postupně pohltí a identita vraha ve mně skutečně vyvolávala do posledního okamžiku rozpaky. Napětí se stupňuje, až vše vyústí do skvělého závěru. Tonino Valerii zvládl své řemeslo na jedničku. George Hilton podává svůj zřejmě nejpřesvědčivější výkon a z Morriconeho hudby zamrazí. Nemám co bych dodal. (17.01.2013)