Proměny

Nakonec po chvilce vnitřních bojů dám tři hvězdičky, ačkoliv jsem se dosti nudil. Scénář nestojí za moc a je hodně poznat, když tvůrci dokonale neznají prostředí (a lidi) o kterém točí. Proto budou latinskoamerické filmy pojednávájící o smutku a beznaději tak nesrovnatelně lepší... Na druhou stranu vizuální stránka je přinejmenším zajímavá - i když je místy trochu EdWoodovská (mám tu pěkný záběr rybiček, ale moc se tam nehodí... nevadí, dáme ho tam... :-) ). Je ovšem nutno říci, že to celé drží pokupě, dá se na to dívat a některé pasáže se mi dokonce hodně líbily, takže nakonec objektivní tři *. Subjektivně je první za Zlín, druhá za Petru a třetí za scénu z pošty, protože jsem jí byl zcela náhodou osobně přítomen... a bylo to super! :-) (12.04.2010)

Zajímavá sonda do problémů obyčejných lidí. Některé velmi dobré herecké výkony střídají slabší a také ta závěrečná pointa mi přišla trochu křečovitá. Jinak vzhledem k věku autora, myslím, že dokázal pořídit za málo peněz hodně muziky a musím dát alespoň hvězdičku navíc. Z pana Řehořka určitě roste nadaný filmař. (28.06.2010)

Na české poměry je nebývale kvalitní zvuk. Film sám je místy hodně překombinovaný, setkání podnikatele s trenérem je hodně navíc. Jinak pokus o mozaikový film vyšel. Oceňuji neokoukané tváře herců, kteří umí hrát, sympaticky dynamický střih a dialogy, které se nebojí občasného vulgarismu, leč nejsou postaveny jen na něm. Film si nezaslouží pět hvězdiček, je na čtyři, ale vzhledem k tam nepochopitelně nízkému hodnocení ostatních, se pokusím mu trochu pomoci. (14.08.2014)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

Řehořek bez skrupulí vykradl Amores Perros: několik příběhů propojených autonehodou, snaha o navození stejně syrové atmosféry, stejná hudbička na stejném závěru, dokonce zrecykloval doslova některé situace a repliky (- No, Octavio, así no! - Entonces cómo?). Jenže se mu to moc nepovedlo, protože věci, které se řeší tady, nejsou tak uvěřitelné, přestože jsou obyčejnější a zdaleka ne tak absurdní, jako v původní předloze. Za to plagiátorství musím s hodnocením škrtit, i když bych jinak svému oblíbenému režisérovi rád nadsadil. (02.02.2014)