Proměny

Tomáš Řehořek se ve svém celovečerním debutu předvedl jako lepší režisér, kameraman a střihač než scenárista, ale i tak se mu tuhle mozaiku povedlo poskládat docela dobře. Postav bylo ze začátku celkem hodně a společného neměly prakticky nic, takže jsem se čím dál víc obával, že je nakonec autor bude chtít všechny propojit. Stalo se, ale kupodivu mi to ani tolik nevadilo. Jako plus se mi v českém prostředí zdá, že je ve filmu málo dialogů a vypráví se hlavně obrazem. (30.08.2012)

Člověk musí nejdříve zhlédnout několik "diváckých hitů" roku a čelit nenaplněným očekáváním v podobě Lidic či Habbermanova mlýna, aby byl poté uchvácen nenápadným, malým snímkem, jehož hodnocení dosahuje sotva 55%. Tomáš Řehořek má nesporný talent a považuji ho za zářivou mladou naději pro náš film. Inspirací pro jeho příběh, mozaikově seskládaný z různých lidských osudů, mu zřejmě byl mistr tohoto tématu, Alejandro González Iñárritu. Jelikož naši filmaři téma "mozaiky prolínajících se lidských osudů" téměř vůbec nezpracovávají, nepřišly mi Proměny, jako by pouze kopírovaly někoho jiného. Film na mě silně zapůsobil, a to jsem si před zhlédnutím ještě říkala, že bude nejspíš průměrně slabý. Herci přesvědčiví a líbila se mi také působivá kamera. Nelehké osudy hlavních postav se postupně prolínají a míjejí, aby se pak v jeden finální, závěrečný moment setkaly. Dostala mě scéna, kdy Petr Jeništa s Ditou Zábranskou leží na posteli a povídají si. Neměla jsem daleko k slzám. Škoda jen, že ten krásný okamžik netrval déle. Tomáš Řehořek hrál na velmi depresivní strunu a zatraceně se mu to podařilo. (05.09.2012)

Řehořkův talent je nesporný, i když občas působí jako mladík nadšený nepřebernými možnostmi velkého formátu, dokáže svůj rukopis uhlídat a nepůsobit přitom až příliš okázale a ornamentálně. Proměny mají příjemný rytmus, který udává leitmotiv letících oblak, i vizuální stylizaci, která nebije do očí zbytečnou chtěností. Hodně se mi líbí spojení vizuálu a zvukové stopy, které často charakterizuje postavy lépe než to dovedou ony samy. To je ostatně kardinální problém Proměn, autor dává postavám více než mu vracejí. Scénář občas mile překvapí skvěle napsaným dialogem, ale jindy se zase až příliš plácá ve snaze o civilní dikci. Stejně tak postavy, občas se z nich vyloupnou emoce, občas hodně chtějí, ale výsledek se nedostavuje. A nakonec, ta snaha zamotat zdánlivě nesourodé vypravěčské linie podle moderního receptu "vše se vším souvisí a vše se ovlivňuje" je tak trochu příliš samoúčelná a nevyplývá z ní víc než pouhá nahodilost. Přes to všechno jsou Proměny filmem na současné téma, který nerve ušní bubínky a nevhání do očí slzy trapnosti. Dokáží vzbudit city velkým kusem upřímnosti i kumštu autora, i když určitou křečovitost a vnitřní nesourodost úplně zamaskovat nezvládají. Finální dojmy jsou ale převážně pozitivní a plné nadějí. (23.04.2009)

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát. (07.07.2018)

Film, který příliš okatě staví k obdivu svoji vystříbenou vizuální stránku a poněkud zanedbává samotný děj, který je sice zajímavě provázaný, ale po odstranění veškeré přílohy jen pro oči nakonec zbude jen kousek masa na kosti, které zavání žluklou klišovitostí a zaručeným kořením, které působí primárně na slzné kanálky. Ovšem dá se říct, že právě toto koření je po technické stránce dobře vyváženo a vůbec nepůsobí směšně, i když se někdy dostává do křeče spolu s občasným hereckým ekcesem jinak docela dobře vybraných herců, nejvíc mě oslovila Zábranská, Hřebíčková ani Zadražil nakonec moc prostoru nedostali. Nakonec tedy příjemná podívaná, snažící se vybočit z domácí produkce a mluvit primárně filmovým jazykem (i když zde jde zatím o nápaditou hru a ne o nějaký osobitý rukopis, který by filmu dal jednotnější podobu). A díky věku režiséra se rozhodně přikláním k tomu, že tento počin mírně vyčnívá z vod průměru. (09.10.2009)