Statečné srdce získá nevěstu

Vidět Dilwale Dulhania Le Jayenge na den indické nezávislosti s těmi, kteří odkojeni osmiletým působením týmu kolem Radima Špačka chápou Shah Rhuka jako svého ideálního hrdinu, je nezapomenutelné. ...byla jednou jedna Kajol a ta žila se svou rodinou v Londýně podobně jako rodina Kohoutova pod despotickým vedením Hugo Haase v Posledním muži (1934). Načež se přihodilo, že se uspíšily přípravy k její svatbě a ona si vymohla měsíc cestování po Evropě před tím, než se provdá v domovině svých rodičů. I stalo se, že se na cestách protknul její osud s nevázaným mladíkem SRK. Prožila s ním vše od bouřlivých kanadských žertíků přes první setkání s démonem alkoholu až po kontrolu švýcarskými příslušníky Polizei. Po té se měli rozejít a vrátit se ke svým životům, to ale nebylo možné... Kajol a SRK kralují intenzivně jako komediální duo turistů směřujících do Curychu, ale také jako tajní milenci při tradiční paňdžábské svatbě. Adityovi Choprovi se podařila fantastická kombinace komedie, dramatu, rodinného a akčního filmu v jednom, při jehož sledování se člověk ani na minutu nezastaví a je nadšen vším, co nového zažije. Ke štěstí nechybí ani střet pyšných otců Puriho a Khera a neskutečné herecké ucho, dnešní macho celebrita Johar, kontrastně pak zastoupená nejroztomilejší mladou dámou Pooja Ruparel. Hudební složka sice neoplývá jasně rozpoznatelnými dílčími hity, ale jako celek je velice příjemně poslouchatelná a hlavní melodický motiv se vám zapíše do srdce. Rozhodně nemůžu říct, že by Kajol byla oplácaná nebo naopak, že by Puri poulil oči víc, než si žádala situace (a ta si žádala maximum ;)). Do Kajol jsem zamilovaná už dlouho a má láska se s každým filmem problubuje, SRKa stále ještě objevuju, ale už teď si také velice dobře rozumíme. On je zkrátka velký rozdíl mezi tím sledovat film s předem danou potřebou nějaké sofistikované reflexe, analýzy nebo nějaké osvěty, než-li se jím jen nechat bavit, užít si ho, nechat se jím vtáhnout a vzpomenout si na to, proč Bollywood macht glücklich. Těším se na říjen, program prý chystá samé pecky, ostatně jako vždycky. #festivalbollywoodskehofilmuextra (16.08.2011)

Ani čtyři stovky let britské kolonizace nezbavily Indy touhy po barevných cetkách, které jim zřejmě dodávají pocit domoviny. To by ještě nebylo nejhorší, za mnohem závažnější prohřešek v boji proti všem možným kýčům bych označila tento superkýč. Zcela stupidní příběh o tom, kterak jeden pidlooký mladík s odulými rty vyráží na cestu Evropou, během níž jen tak náhodou potká jednu dívku, která při zpěvu vydává enormně neluzné zvuky, je dokrmen tradičními indickými filmovými zpěvy a tanečky. Ona ho nejdříve nechce, on ji záhy chce, ona se do něj zamiluje, leč okolnosti v podobě despotického otce jim brání ve štěstí. A tak spolu hopkají, trdlují, občas hovoří hodně lámanou angličtinou a pozpěvují si. Nejzdařilejším úsekem tohoto filmu byly závěrečné titulky, ale čekání na ně se nekonečně táhlo. Kdo se k nim pronudí, je odměněn komickou vložkou v podobě souboje dvou nápadníků hlavní hrdinky. (05.09.2015)

Khanovi a Kajol to pred kamerou náramne sekne. Tým by som asi zmyslupný komentár ukončil, pretože moje prvé stretnutie s Bollywoodom vo mne zanechalo značne nevyrovnané pocity, kedy som prepínal medzi rôznymi módami, od nadšenia až po momenty, kedy som musel zaliezť radšej pod perinu. Zvyknúť si na trojhodinové dĺžky chce taktiež určitý tréning, je ale škoda, že európske turné tejto dvojice proste ubiehalo rýchlejšie a bolo celkovo zábavnejšie, než druhá polovica, ktorá sa odohráva na jednom pozemku. Piesne mi vážne nič nepovedali a soundtrack si zháňať nebudem, ale jedna pieseň ma zaujala, jej názov mi ale rýchlo vypadol... (03.07.2019)

Vidět Dilwale Dulhania Le Jayenge znamená vidět nejen Shahrukha Khana v bavorském kloboučku, ale také Anupama Khera v zářivě rudé rádionce a Amrishe Puriho poulícího oči tak, jako by chtěl trumfnout Arnolda Schwarzeneggera v závěru Total Recall. Sám film je víceméně ukázkou bollywoodského průměru, v němž jsou tradiční nešvary viditelnější o něco víc, než tradiční klady a není mi tak úplně jasné, proč se z tohoto debutu Aditya Chopry stal výjimečný komerční megahit, který studio Yash Raj Films dodnes ve svých snímcích okázale cituje a parafrázuje. Možná na domácí diváctvo působí tak magicky ubrečené oči Shahruhka a přirozená krása Kajol, možná to celé táhne ta ikonická scéna shledání v horčičném poli a možná jsou to ty evropské exteriéry v první polovině. Já si z Dilwale Dulhania (...) odnáším hlavně píseň Tujhe Dekha, protože ta už se dlouho před zhlédnutím stala mým koupelnovým evergreenem... :-) (09.08.2009)

I když zpočátku nevypadá nic moc, jde o příjemnou komedii, z níž jednoznačně lepší je první polovina odehrávající se v exotickém alpském podhůří a romantických řepkových lánech. Shahruk Khan v bavorském kloboučku má vážně ránu, škoda, že do nějakého drindlu neoblékli i Kajol. Dneska by už oba na nějakém tom evropském nádraží jen tak bez problémů nenatáčeli. (07.06.2009)