Den poté

Je to zajímavý, ale nějak mi ten Emmerich přestává vadit. V poslední době jsem si kdo ví proč začal znova pouštět jeho filmy i v rámci mé session katastrofických snímků kterých zrovna Roland natočil požehnaně a kterou teď zrovna absolvuju jsem si zopáknul tenhle spektákl a opět přehodnocuji. Pořád platí, že mě po trikově vymazlený destrukci v první půli celkem obstojně sere ta druhá, která je dost nudná, ale dá se to přežít. Navíc některý ty dialogy jsou tak úsměvný a brakový, že se u toho nedá nebavit, tak s přimhouřením obou očí to nakonec s mou zvyšující se tolerancí k blbým filmům na ten slabej trojec nakonec dá.50% (30.11.2011)

Emmerich potvrdil svoje vízie s miernym posolstvom, ale že sa dá na spoluprácu s Greenpeaceom som netušil. Nemohol chýbať americký odkaz na rodinu, ktorý pchajú tkamer všade. Efekty sú tam, kde treba perfektné, no hluchých miest bolo viac než dosť. Mne šlo však hlavne o pobavenie a toho som sa dočkal. 80%. (23.02.2007)

Typicky americký film typicky německého režiséra. Emmerich je mistr nadupaných rozpočtů a velkých megalomanských apokalyptických projektů, kterými v minulosti táhl do kin miliony diváků a za které mu kritika leckdy uštědřila nemilosrdné rány. Den poté je příkladem snahy ukázat lidem to co nechtějí vidět tak, aby se to vidět v budoucnu báli. Ač to vypadá jako veliká utopie a zase nějaká ta maškara v hollywoodském střihu, tohle je možná realita. To, že se obal Země kazí jak otevřené sardinky ve vedru je fakt, to že tomu nedokážeme zabránit je taky fakt a to, že to někdo pojal ve velkém stylu, to je buď snaha upozornit a nebo vytáhnout z toho maximum komerce. Už samotný úvod a hutný hudební doprovod skladatele Haralda Klosera, skvělá dynamická kamera a dobře naplánovaná výprava film slušně rozjíždí. Škoda že se za polovicí láme do zívačáku druhdy protkaného jakýms takýms dozvukem předešlé akce. Film má samozřejmě tytéž mouchy jako další Emmerichova díla, tudíž některá hluchá místa, pokusy o přílišný patriotismus, sentimentální mentálnosti a leckdy zbytečně přeefektované scény. Někdy sem si říkal, jestli on už to nedělá naschvál, že mu z digitalizace asi ruplo v bedně a i zvířata by rád překopal k obrazu svému. Ale to celé vede k jedinému závěru, že když nezačneme jednat, tak stejně jako koukáme s otevřenou pusou na megalomanské akční výjevy, budeme jednou koukat až se tohle stane realitou. Za speciální efekty dávám 80% (docela se mi líbilo šikovné dělení jednotlivých obrazů úderem blesku), za dějovou linii 60%, za pokus o nástin reality 70% a za samotné ztvárnění, slušný herecký výkon Dennise Quaida a už výše zmiňovanou kameru 70%. Sečteno a podtrženo, ač je to přeplácané (ve 3D zvuku ovšem naprosto dokonalé) dávám 4 hvězdičky. (30.10.2004)

8.6.2006 - jsem tomuto bijáku dal 3*, ale skoro za 20 let zvedám na 4*, hlavně první část, je vysloveně krasojízda, jak si náš film připravuje na druhou půlku, buduje v nás očekávání, napatí, to prostě nemá chybu, pak začne Ronald Emmerich čarovat s vlnama, mrazem a vůbec počasí by z něj nemělo radost co z něj tady Roland dělá za stvůru, postupné zamrzaní amerckého pobřeží je zkrátka filmařský luxus. Jen mám dojem, že v poslední části už nemá film takovou údernost což bude zřejmě tím, že nemá už moc co dalšího nabídnout, ale i tak se jedná o velkolepou podívanou. (08.06.2006)

Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (29.05.2005)