Buko

Nebýt toho Kokořínska, možná bych se do filmu tolik nenadchnul, ale pravda, že příběh to byl veskrze i tak hezký. Příjemný a protkaný nečekaně pěknými hereckými výkony. Především pro mě neznámá Anna Cónová byla fantastická, ale neméně se tu převedla i Martha Issová, která si tu roli autistiky střihla naprosto famózně. Jinak je to takový ten klasický příběh o vyrovnání se s realitou. Mám takové filmy rád. A když se mnou emotivně hnou, mají vyhráno. Zde se to povedlo. Ve všech ohledech milá a neotřelá záležitost. (16.12.2023)

Filmy točí Alice Nellis pro mě. Buko je pohlazení. Líbil se mi, jak stojí i běží. Jak spojuje a je zdrojem radosti pro každého. Anna Cónová byla skvělá volba! Martha je v roli autistické dívky výborná, Janu Ohľovou vidím vždy ráda a drobná role Martina Šulíka mě taky potěšila. Celé obsazení je moc fajn. Pěkné, jemné, vkusné, úsměvné. (02.01.2023)

Alice Nellis mě zatím nikdy vyloženě nezklamala a ani s Bukem se jí to nepovedlo. Velmi příjemný film o vyrovnávání se se smrtí bližního a vlastním stárnutím za pomoci koně, který jako kdyby vypadl z nějaké Polévky pro duši (což sám ke konci nepřímo přizná - film, ne kůň) mi i přes vážné téma ve svém středu nejednou vyloudil připitomělý úsměv na tváři, emoce fungovaly jak měly a celé sem si ti užil víc než sem čekal. Anna Cónová v hlavní roli příjemně civilní a Martha Issová velmi rychle rozehnala obavy jak si poradí s postavou autistky, protože jí zvládla velmi dobře...70% (11.03.2024)

V první půlce jsem si říkal: no, dobrý, takovej průměr a v poklidu. Ale film postupně a pomalu stále nabíral na poutavosti. A na závěr jsem pochopil, že i ten úvod byl záměrem a že Alice Nellis celou dobu staví děj po kapkách, citlivě a chytře. A že se v tomto filmu povedla pravá a kvalitní "alice nellis". Tak jak nemusím Marthu Issovou, tak tady silně exceluje ve své roli. Současný český film, na který nepůjdou masy, ale který zanechá v pocitových buňkách dojem relaxační terapie. 90%. (07.11.2022)

Nalézání nového životního směru po nějakém zásadním milníku není ani v našich končinách něčím úplně neznámým. Doktorka v důchodu přišla o manžela, který si pro ni posmrtně připravil překvapení: koupil jí stárnoucího cirkusového koně. Lišák podšitý, ač se obrovitých lichokopytníků vždycky bála. Má v ní totiž probudit zájem o (jeho vysněnou) vesnickou chalupu namísto návratu do města, postavit se několika letitým obavám a prosadit si svoje potřeby. To, co divák rozpozná hned a tvoří jakýsi děj, se odehraje v první polovině snímku, četně prokládané pokusy o navázání kontaktu se zvířetem, obyčejným pasením koně na louce či jeho sledováním. Odehrají se v ní „nástrahy“ po manželově smrti či naléhání dcery vesnické stavení prodat. A vesměs se vše vyřeší. Následně ovšem přijde ještě druhá polovina, ve které jdou „konflikty“ stranou a kdy se postupně všechny postavy na koni projedou. Má to být část, kdy přibude úsměv na rtech, kdy Alice Nellis sází na přirozenost a volnost, kdy se máme vnitřně dojímat. Má to být část o přijetí reality, o prosazení si vlastních názorů, o překonávání strachů. Jenže je to hrozně dlouhé. I na hledání klidu a na správné odbočení na životní křižovatce by měl dohlížet někdo (dramaturg) povolaný. Fakt dlouhé. A záběry na romantizující venkov mohly být mnohem poutavější. (11.02.2023)