Menu

Tohle filmové Menu spoléhá na vrstvení zábavných chodů, z nichž sice mnoho nevyplývá, ale celkem dobře se na to dívá. Éterická Anya Taylor-Joy je navíc překvapivě důstojnou protivnicí ďábelskému kuchaři Ralpha Fiennese. Jako oddychová jednohubka pro lehce náročnější diváky tedy Menu funguje, nároční milovníci promyšlené konceptuální kuchyně si však musejí nechat zajít chuť. Více zde. (25.11.2022)

SPOILERY! Takový potenciál. A tak průměrný film. Místo chytré sociologické studie kolize společenských vrstev se z The Menu vyklubala sladkokyselá báchorka o naštvaném šéfkuchaři, který trestá jedny za to, že mu kdysi zkritizovali jídlo a jiné za něco, co s ním nijak nesouvisí. A i to film dělá nenápaditě a místama až hloupě (teatrální potrestání angel investora, bez kterého by šéfkuchař neměl k dispozici ani onu restauraci). Respekt k hlavnímu záporákovi na nule. Dokonce ani postava gastro-kritičky není zakomponována coby metafora na filmové recenzenty, kteří by chtěli film strhat. Jedinou postavou, která ve filmu svým vnímáním situace a reakcemi na ní dává smysl, je ta hlavní (Anya Taylor-Joy). Ta taky do dějového konceptu vnáší jediný nápaditý tvůrčí impuls odhalením svojí identity. Slabé 3*. (23.11.2022)

Nejsem plně ztotožněn s třemi hvězdičkami, ale za jistou originalitu i všechny zdařilé nápady (od dělení filmu na chody až po závěrečnou vizuální gurmánskou rošádu na podlaze), za hodně zdařilý výkon Ralpha Fiennese a za to, že mě Menu alespoň v poslední třetině navzdory všem výhradám dost pohltilo, je nemám problém udělit. Dokonce jsem se ke konci i zasmál, ač pocitově jsem měl po většinu času hodně daleko od toho, co bych vnímal jako komedii a v rámci žánru horroru mi zase atmosféra i v některých napínavějších místech připadala slabší. Film má rozhodně potenciál zaujmout díky svému námětu, jen na můj vkus příliš trpěl různými nelogičnostmi či lépe řečeno: minimálně nedovysvětlenými podivnostmi, kdy jsem se jen pídil po tom, proč? SPOILERY – úplně nejvíc se tak u mě dělo v případě sekvence se záchranářem, který chce po přečteném vzkazu zůstat a pomoct, po divném žertíku si sundává bundu, podle všeho pryč z restaurace neodejde, ale zmizí z většiny záběrů (pokud to byl stále on, zahlédneme ho z dálky už jen u jedné scény u vchodových dveří) a v kýžený okamžik ani mezi tím se absolutně nijak nepokouší zasáhnout? – KONEC SPOILERU * Těch motivů a prvků, kde bych se přímo ve filmu rád dověděl od tvůrců nějaké bližší oddůvodnění, by se našlo víc, ale po několika filmech z uplynulého roku, které u mě nedosáhly nad 2 hvězdičky, bylo Menu alespoň něco, co dokážu vnímat jako zajímavý pokus s několika silnými klady přítomnými po celý film. [55%] (19.01.2023)

Má hlavní emoce po zhlédnutí se vztahovala na neodolatelnou chuť na cheeseburger, což je v kontextu příběhu vlastně pochvala. Menu dovede vtáhnout a pobavit, ale osobně se mi nejvíce líbilo rozkrývání lidských povah podle toho, jak jednotliví hosté reagují na ta nejlépe ošetřená a zkrátka nejgurmánštější jídla pod sluncem. Tehdy začnete většinou osazenstva pohrdat a ďábelské praktiky šéfkuchaře Fiennese si můžete užívat. Jenže Mylod sází na marxistickou kritiku kapitálu a hororovou zábavu svádí někam, kde je ve výsledku pořád jen neškodnou hororovou zábavou s triviálním poselstvím. Takže je to jak navoněná z prdu kulička, na níž ovšem máme díky šikovným tvůrcům obrovskou chuť. I takový chod nám někdy musí stačit, aspoň že je servírovaný s láskou. 70 % (02.01.2024)

Každopádně jak příště půjdeme do nějaké restaurace budu mnohem pečlivěji zkoumat chování personálu a pro jistotu si sednu někam blízko k východu. Rozhodně nehrozí návštěva podniku na nějakém ostrově. Ralph Fiennes se tady vskutku vyřádil, jen mě bude chvilku trvat než zjistím jak se mě to vlastně líbilo. 65% (16.01.2023)