Spolu

Co si budem, víla Kozubka je trochu retardice i v realitě, ale ve filmech má jen výhodu, že to nemusí hrát. Nee, Kozub je jen herecká extratřída, a on normálního člověka jen dokonale hraje, protože pak mu trochu o pár koleček přepne, stane se z něho gumová huba Jim Kery, párkrát se zatočí jak tasmánský čert, udělá okolo sebe malinkatý tajfun, a odfoukne malou čivavu, popelnici a panelák. Zklamaný nejsem, poněvadž to Štěpi zahrál od srdce, a nemůžem to hodit do jednoho pytle hnoje českého odpadu, a nepochválit ho, že to uhrál trochu přesvědčivě, ale tím pádem, nemůžu dát pět hvězd jen pro Štěpka, bohužel Spolu je pěkná slabota. Auťákem se nemůžeš stát, auťákem se už musíš narodit, to stejné platí i pro scénaristu, který pro zachování autenticity musel psát dialogy v ústavu pro malomyslné, nebo jak já to častěji nazývám “českého shytinismu”, protože jen v Čechách se může stát celerbrytou úplně každý, kdo má minimálně dvouciferní ÝKVÉ, a trochu umí roztáhnout půlky, co platí i pro Kamilu Janovičovou a jejímu odpudivému hereckému výkonu, a debilně sepsanou roli žárlivé sestry, která náladou ovlivněno podnebím nebo počasím, buď kurví život svému retardovanému bláškovi, matce nebo svému okolí. Žílová tepna opět zazářila nikoliv ale v září reflektoru, ale ve stínu, protože takové výkony jsou ucházející možná tak na veterinu a odblešení, nebo do Tele Tele. Film stál za vytahaný pysk, a lidem co o téhle nemoci nejsou seznámí nic nepřinese, a tudíž je tenhle film úplně pohřbenej, a jen vykazuje stereotypy, jak má vypadat společnost se stereotypem, proti téhle nemoci. Měl jsem si radši pustit to incestní porno. (29.03.2023)

Trohu náročnější film z české produkce, který mě docela překvapil. Štěpán Kozub byl pro mě zajímavou volbou do role Michala, ale zvládl to naprosto na jedničku. Herečka, co ztvárnila jeho sestru Terezu mi na druhou stranu byla velmi nesympatická již od pohledu a averze k ní se nezměnila ani v průběhu filmu. Občas mi přišlo, že scénáč až moc tlačí na pilu v podobě emotivních historech "jak se všechno událo v minulosti a co vše nevíš". (02.04.2023)

Aneb herecký koncert s tragicky špatnou dramaturgií a scénářem. Docela by mě zajímala  ta francouzská divadelní hra, jejíž adaptací tohle naše Spolu je. Zda i tam se scénář dopouští takových nejapností.  Začnu ale od toho dobrého, Štěpán Kozub. Trailer mne sice trochu děsil, ale to byla mýlka. Autistu zahrál skutečně bravurně a smekám klobouček, až mrazivě věrohodný obrázek. Tím ale téměř končí vše dobré, co Spolu nabízí. Téma o rodině, jenž se potýká s autismem, nás přitom s manželkou do kina přitáhlo.  Navíc je to snad poprvé, pokud se nemýlím, co se v české kinematografii jako hlavní náplň hraného kinofilmu autismus vůbec objevuje. A teď tedy možná trochu nesouvisle ta negativa: K rodině se jen po dvou letech odloučení vrací dospělá dcera, která na svého autistického bratra a jeho eskapády hledí  zděšeně jako by je viděla poprvé. Proboha proč? Autistický bratr se v pěkné scéně při luštění křížovky vyjádří nádherně autenticky k citovému rozkolu mezi  matkou a jeho sestrou, ovšem tuto scénu pro mě zcela nepochopitelně autoři spláchli do hajzlu tou předcházející, kdy se Michal zázračně ze svého autismu "probouzí" a zřejmě  návodně pro diváka neznalého autismu své pocity sděluje naprosto přímočaře.  A tohle vodění na ručičku světem autismu tu na diváka čeká ještě několikrát, Proboha proč?  Některé dialogy jsou pak na pěst (Možná jsem ta kariéristická mrcha, jak o mě tuhle říkali v kanceláři) - Asi se ani nebudu ptát proč, jen obracím oči v sloup.  A tak zatímco některé scény či výstupy dokázaly zabrnkat na city, třeba Žilkové mateřská mantra - "On mě potřebuje, já se o něj starám ráda", tak další  je naprosto znehodnotí. Nahoru, dolu jsem ale vcelku očekával, čili až do samotného závěru jsem byl i relativně spokojený. Nicméně závěrečné "rozuzlení" ve mě i teď rezonuje odpadovými pocity. Tak trochu SPOILERY:  Pominu-li naprostý a vlastně neodpustitelný faktický nesmysl o autismu způsobeném úrazem, tak se mi ze závěrečného zvratu, který de facto opodstatňuje bezbřehou lásku a sebeobětování Michalovy matky, chce zvracet. Jinak by zřejmě svého jiného syna určitě až tak nemilovala.. tak s tímhle mi běžte do prdele, pánové. A korunu dodala "fantasy tečka" v podobě andělsky přívětivého centra pro autisty, kam je možné takového člověka umístit raz dva (to ale ani ve Francii nemají, natož u nás) a navíc po převedení péče  oproti jednomu  podvodně získanému podpisu v kuchyni.  Tak teď nevím, jestli si se zakončením své hry nevěděl rady již autor předlohy nebo tady pánové Laňka a Miller.  Příště to prosím zkuste nejen s citem (ten tam byl , proto také ne odpad) ale i s rozumem, kluci. Dvě za cit a Štěpána. (30.09.2022)

Všichni tři herci v hlavních rolích dělají všechno, aby udrželi film nad vodou. Jenže je otázka, zda to stačí na dvě hodiny promítacího času, když opět za nejslabší složku filmu je tu scénář. Příběh nadhodí vztahy v jedné rodině, posune je do neřešitelného dilematu a nakonec s tím neřešením i skončí. Dobré, ale čekal jsem víc. (16.10.2022)

Mě je toho filmu líto. A hodně. Hrozně rád bych mu dal vyšší hodnocení, protože se snaží o něco, co z naší kinematografie vymizelo a je to obrovská škoda (psychologická dramata), ale fakt mám problém tomu dát víc, když je to celé tak vykonstruované. V základu to má solidní rozjezd, ale jeho vedení je skutečně slabé. Jediná opravdu silná scéna je ta, kdy se konflikt mezi matkou a dcerou vyhrotí na maximum, protože tam to opravdu funguje a já po tom naivně začal doufat, že tomu krk zachrání závěr. Jenže to se nestalo, je umělý jako všechno ostatní - SPOILER happy end bez ukázání toho, jak k němu došlo... KONEC SPOILERU Špatné je to i s filmařskou stránkou, která strašně připomíná primácké televizní seriály a chybí ji tak větší cit, propracovanost a zápal. Takhle prostě působí unyle. Ne nudně, atmosféru to má, ale člověka při sledování často napadne, že šlo mnoho scén natočit lépe (třeba tu, kde Michal jakože řídí auto a vyřvává do ulice - s dvěma třemi záběry na reakce kolemjdoucích, kteří tam opravdu jsou, by to bylo určitě lepší). Herecké výkony jsou kapitola sama o sobě. Všichni se snaží. A snaží se opravdu hodně. Opravdu, opravdu hodně. Ale nejpřesvědčivější je Kozub (což pro mě není překvapení, vím, že je skvělý herec, ale postupně se zabil tím, že hraje jen komediální role) a ten zbytek dost zaostává. Žilková ne tolik, ta má své světlé momenty, ale Janovičová mi přišla dost průměrná a o zbytku (Němec, Kopta) ani nemá smysl mluvit, protože ten první nemá co hrát a ten druhý hraje mizerně mizerně napsanou postavu, která je vlastně k ničemu a její existence by potřebovala větší opodstatnění. A přitom autistu to má pojatého opravdu přesně, ten příběh v sobě skrývá sílu, dobrý nápad i psychogii, ale neustále si ubližuje tím, jak vše jen načrtne a bojí se vše víc podat. A co je asi nejhorší, v tomhle podání by Spolu klidně mohl být jen televizní film Primy. Lepší 2* (30.03.2023)