Spolu

Několikrát jsem měl chuť film vypnout. Sledovat postiženýho Kozuba, který je postižený už tak jako tak (mám ho rád, ale podobné pitvoření je jeho denním chlebem), mi moc zábavné nepřišlo. Asi jako kdyby Jim Carry hrál roli retardovaného chlapce a hrál ho stejně jako Ace Venturu. Ale film jsem zvládl dokoukat a jsem za to i rád. Vydržel jsem sledovat díky Kamile Janovičový, která vypadá trochu zvláštně, ale vždy má své kouzlo. A že jsem dokoukal jsem rád díky tomu, že jsem se dozvěděl, co se v rodině stalo v minulosti. Ta jediná scéna byla dost silná. (20.04.2023)

Český Rain Man se docela povedl. Kdo sleduje Štěpána Kozuba zejména v rámci jeho skečů ve Třech tygrech dobře ví, že on se na retardované jedince téměř specializuje. Jedna z jeho oblíbených figur je ta šilhající a šišlavá postava v lentilkovém sáčku. S takovouto průpravou bych skoro řekl, že pro něj bylo snadné ztvárnit roli autisty Michala. Pro jiné herce by to možná byl nepřekonatelný oříšek. A ztvárnil ho na jedničku. Jeho matku hraje Veronika Žilková a mně strašně štve, že u ní jsou to takové záblesky toho co umí v té šedi kolem ní. Mezi dost často špatnými rolemi i neustálými prapodivnými výstupy v bulváru se zničeho nic objeví v něčem takovém a vysekne tam skvělou roli starostlivé mámy, která svojí lásku kompenzuje vyčerpáním až na samotnou dřeň. Její role byla poctou všem těm rodičům a hlavně mámám samoživitelkám, co s neskutečnou obětavostí pečují doma o své milované bytosti, protože dobře vědí, že v ústavu by se jim taková péče nedostala. Zároveň té extrémní péči, kterou si přístup k takovým lidem vyžaduje  obětují naprosto vše. Své osobní životy, své síly ubývající s každým dalším rokem jak nezadržitelně stárnou. A nad tím vším se klene ta nikdy pořádně nezodpovězená a o to hrozivější otázka - co s ní, nebo s ním bude až tady jednou nebudu... Kdo se o ně postará? Smekám před takovými rodiči a člověk by si to měl uvědomit vždy, když jeho omladina nefunguje dle jeho představ a on si zoufá, že si to tak nějak kreslil před jejich početím jinak. My co máme normální děti si nemáme nač stěžovat.  Kamilu janovičovou jsem mám dojem viděl poprvéa také do filmu v roli Michala, která chce pro rodinu to nejlepší, ale volí k tomu šílené prostředky zapadla úžasně. První půlka filmu je koncentrovaná deprese, v té druhé se začne konečně něco dít. Co bych filmu vytkl je nějaké zásadnější napětí, nebo absence nějakého většího dějového zvratu. Na stranu druhou když to dokoukáte, tak jste vlastně rádi, protože téhle už tak traumatizované rodině byste další porci neštěstí fakt nepřáli. Film určitě doporučuji k vidění už jen proto aby si člověk vážil toho co má. Dávám za 3 zlomené špagety. * * * (30.04.2023)

Na to, že Laňka prošel Magnuskovou školou, spojil se s filmařem, který nejvíc pracoval pro primu a navíc zadaptovali divadelní hru u nás téměř neznámé Italky, dopadl výsledek nečekaně dobře. Na slzopudnou notu netlačí moc, Janovičova hraje konečně v něčem jiném než v Bambitce a Kozub je zdařile uměřený. Škoda, že víc prostoru věnují tvůrci líčení historek postiženého chlapce a odhalování "šokující" pointy, než závěrečné katarzi, která je zbytečně rychlá. (30.03.2023)

Jeden z mála českých filmů, na který jsem se skutečně upřímně těšil a zároveň se oprávněné obával. Částečně i samotného Štěpána Kozuba, který mě sice mnohokrát přesvědčil, ať už svým herectvím a uměním vyprávět nebo úžasnou povahou a inteligencí, ale zároveň ho mám už zafixovaného jako baviče, který ze sebe s oblibou dělá naprostého debila. A asi každého napadne, že ve chvíli, kdy má takový komik hrát autistické dospělé dítě, musí být pro takového herce strašně těžké vymanit se z tohoto "prokletí" a roli zahrát natolik dobře, aby nepůsobila jako nepovedená sebeparodie. Ale Kozubovi se to povedlo. A nejen teda jemu. Divák se tu a tam některým výstřelkům a Michalově šaškování pousměje, ale jinak je to ohromně tíživá depka dvou validních úhlů pohledu na jednu věc, s parádně prokreslenými postavami, jejichž motivaci lze velmi dobře chápat a se kterými nelze nesoucítit. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že kdyby film skončil o pár minut dřív, scénou s Veronikou Žilkovou v domečku pro děti, byl by konec daleko uspokojivější. (12.04.2023)

Režijní dvojice David Laňka a Martin Müller se zatím moc nepředvedla, respektive jen v mizerném světle. Nyní sledují příběh matky, naprosto odevzdané synovým potřebám. Potomek unavené a skrz naskrz obětavé Veroniky Žilkové je totiž autista. Měl by nárok na ústavní péči, ona chce ale Štěpána Kozuba doma, ač si nárokuje její veškerý čas. S tím měla roky problém kariéristická dcera Kamila Janovičová, které se bortí vztah a potřebuje na pár nocí střechu nad hlavou. A přinese nejeden konflikt a pootevře dvířka několika kostlivcům ve skříni. Nebudu někde vyhledávat, zda lze k autismu „přijít“ pádem ze schodů, nicméně Kozub hraje hlučné a nezvladatelné přerostlé dítě skvěle (proč získal hereckou nominaci za Grand Prix a tady si jej nikdo nevšiml?). Velmi slušní jsou i ostatní herci. Na uslzenou notu se tu naštěstí moc nehraje. Finále trochu zbytečně rychlé. Solidní tři hvězdy. (19.04.2023)