Po čem muži touží 2

První Po čem muži touží byli slušnou českou komedií. Nebyla nic extra, scénář měl své díry a ve finále se to bez jistých sexistických stereotypů neobešlo. Měli ovšem své zábavné momenty, ze řemeslného hlediska šlo o solidní záležitost a vznikla poměrně slušná podívaná. Šlo ovšem především o komerční hit a tak muselo dojít na pokračování. Což bylo krapet obtížné, protože konec prvního filmu prakticky jakékoliv možnosti navázání předem uzavřel. Proto došlo na volné pokračování s jednoduchým konceptem. Tentokrát se Jiří Langmajer nestane Annou Polívkovou. Anna Polívková se stane Jiřím Langmajerem! Za scénářem původního filmu stali režisér obou snímků Rudolf Havlík a Radka Třeštíková. Havlík si tentokrát i krom režie ponechal pozici scenáristy, místo Radky Třeštíkové mu se scénářem ovšem tentokrát vypomohl Filip Oberfalcer (společně již napsali Minutu věčnosti). Ano, první film ani přes přítomnost Třeštíkové nepřišel o tak trochu sexistický humor a stereotypní vyobrazení, scénář měl ovšem alespoň ženskou ruku, kterou v tom dokázala udělat pořádek. Námět o tom, jak se žena stává mužem by ovšem nejspíš potřeboval ženskou ruku, objektivně se ostatně do hlavní hrdinky dokáže více vcítit ženská scenáristka. Problém ovšem není v tom, že by Po čem muži touží 2 působili jako ukázka neporozumění opačnému pohlaví. Spíše totiž Po čem muži touží 2 působí jako prezentace nevhodného humoru, který by se snad neměl v roce 2022 tolerovat. A nejvíce zamrzí, že poměrně šikovný tvůrce jako Rudolf Havlík padá na úroveň Zdeňka Trošky. Už do scénáře původního filmu se přeci jen dalo rýpat. Lehké nedotaženosti, přílišná nerealističnost a trochu stereotypní pohled na vnímání mužů a žen. Po čem muži touží 2 ovšem v tomto ohledu bohužel zachází o kus dál. Z velké většiny mužských postav se tak stávají šovinistická prasata posedlá sexem, pro které jsou ženy čím dál tím více jako návštěvníci z jiné planety. Mužské scenáristické duo se poté ústřední hrdinku snaží nejprve vykreslit jako emancipovanou ženu, což má již od samotného počátku samotné trhliny. Jakmile ovšem dojde na stěžejní transformaci a z hrdinky Anny Polívkové se stane hrdinka Jiřího Langmajera, vše definitivně přestává fungovat. Je dost pravděpodobné, že sexističtější a urážlivější film vůči mužům, ženám, homosexuálům a transexuálům po  delší dobu nevznikne. A je dost pravděpodobné, že kdyby průměrný americký komik předváděl zhruba to, co v tomto filmu předvádí Jiří Langmajer v roli ženy, stal by se obětí cancel culture a dostal by se ještě bouřlivějších reakcí než nedávno Dave Chappelle ve svém nedávném Stand-up speciálu The Closer. Humor, který dost pravděpodobně již nemůže přijít vtipný ani 12-letému dítěti, ani ženě v období středního věku a ani důchodcům. Po čem muži touží 2 působí jako komedie z počátku 21. století, která svou sázkou na humor působí neskutečně zastarale. A při sledování jen vyskakují otázky typu ´´ co to ty tvůrci hulili za matroš ? ´´ Nedá se vyloženě říct, že by Po čem muži touží 2 byli definici dna a zla, mají k tomu ovšem blízko. Nahoru film táhne minimálně řemeslná slušnost Rudolfa Havlíka,  která je ovšem o poznání méně výrazná než v případě prvního filmu. Přitom se pořád nedá Po čem muži touží 2 nadávat do něčeho, co připomíná televizní inscenaci, nevypadá vyloženě odfláknutým způsobem. Vznikají u nás i horší komedie. S horší technickou stránkou, s horšími hereckými výkony a i horším humorem. I když zrovna v tomto případě je to u Po čem muži touží 2 na hraně. O prvním Po čem muži touží se dá alespoň říci, že tam bylo cosi jako funkční dramaturgická stavba, která vedla z bodu A do bodu Z. Šovinista se musí poučit, zjistit, že to ženy rozhodně nemají tak jednoduché, jak si on sám myslí, přitom si vyřešit osobní vztahy a na konci se stát tak trochu jiným mužem. Dalo by se dokonce říci, že z námětu k prvnímu filmu vyzařuje něco jako ambice. Jenže to u druhého filmu prostě neplatí. A jakmile dojde na Langmajera parodujícího ženské pohyby a imitující ženský hlas, v hlavě divákovi začnou vyskakovat věci jako dětinskost, ubohost i zoufalost. Těžko jde vnímat ten film vážně, zároveň bude tak trochu brát nadále vážně jeho tvůrce. Hlavní hrdinka přichází o nájem, načapá svého přítele při nevěře, má nejlepší kamarádku, která podvádí svého manžela, všechny muže vnímá jako sexistická hovada a v průběhu se objeví spousty dalších motivů a to i u vedlejších postav. A člověk pak jen čeká jakou ty podzápletky a naznačená dějová zakroutí budou mít dohru. A ve finále se většina z nich nikam nedopracuje a zbytek se vydá velmi očekávaným směrem. Velmi úsměvné je poté pozorovat nějaké snahy o drama, když se opět vše vyřeší podezřele snadno. Stěžejní je poté fakt, že Po čem muži touží 2 se mají odehrávat ve stejném světě jako první film. Vrací se vědma Zoltana (přeobsazená z Pavly Tomicové na Zuzanu Kronerovou) a je naznačená existence Karla Krále. Háček je v tom, že Karel Král byl v prvním filmu mediálně známou osobností a je tudíž podivné, že ho ve filmu nikdo nepozná. To by se ovšem dalo přehlédnout. Nevhodně stereotypní vtipy na obě pohlaví, klesání na úroveň humoru, kdy divákovi začnou chybět Troškovi filmy a především pořádná absence vyvrcholení a čehosi jako třetího aktu, přes to vše a mnohem více prostě vlak jet nemůže. Po prvním filmu je ten propad brutální.  Umělecká recese? Prohraná sázka? Langmajerův tajný splněný sen o nošení dámského prádla?  Omámení výpary ze slipů Zdeňka Trošky? Těžko říct, co stálo na samotném počátku Po čem muži touží 2, výsledek je ovšem sám o sobě vypovídající. Ukázalo se, že rok 2022 je pouze číslem a že jsme jako lidstvo možná skutečně selhali. Minimálně v pohledu na odlišná pohlaví a v tom, co je za hranou vkusu. Po čem muži touží 2 ve finále působí jako ideální film burana s homofóbními sklony. Sami si můžete ujasnit, zda se do této škatulky řadíte a zda je tudíž film možná pro vás. Zbytek by měl radši doufat, že nás podobných tuzemských projektů do konce roku už moc nečeká.... (21.04.2022) (méně) (více)