Fabelmanovi

Film o dospívání jednoho z nejlepších režisérů všech dob – Stevena Spielberga. Navíc film sám natočil Spielberg, takže o to více pravdivé to je. Jeho příběh se mi líbil, především Gabriel LaBelle ztvárnil výborně mladého Stevena. Jeho filmařská vášeň byla cítit už od dětství a poutavé byly i jeho zážitky ze školy či rodinného prostředí, i když tedy moc pozitivní nebyly. (03.06.2023)

Vycizelovaná reminiscence na dětství a dospívání jedné obyčejné middle-class rodiny. Spielberg zvládá kouzlit úsměvy i slzy, radost i smutek s lehkostí sobě vlastní a tak trochu vzpomíná na svoje dětské roky, kdy nadšení do pohyblivých obrázků pro něj zřejmě bylo vším a to i přes složité vztahy jeho rodiny. Je trochu problém s rytmem a předlouhou stopáží, ale to vše díky důslednému vyprávění a vybarvení postav. Poslední scéna je nejlepší. (13.02.2023)

Spielberg se svěřuje se svou vášní k filmu v rodinném vyprávění, kde často cituje filmovou klasiku. Zažehnutí jeho posedlosti bylo přímo magické – jako by mu bratři Lumierové poslali časem svůj Příjezd vlaku, který tehdy děsil diváky k smrti. Ale já jeho film skoukla až na čtvrtý pokus. Připadalo mi to příliš osobní, příliš soukromé. Jakoby vás vzdálená prateta donutila prohlédnout si alba fotek z jejího mládí. A i kdyby třeba fotila dobře, je to cizí život. Kde ona vidí příběh, vy vidíte jen v čase strnulé figury, které vám nic neříkají. Protože celé to je prostě: dokonalá americká rodinka se rozpadá a kluk se přimkne k filmu. SHRNUTÍ: Spielbergovo rodinné album. (15.06.2023)

Opět stoprocentní Steven Spielberg. Poprvé bez metafor se ohlíží za svým mládím, za rodinným zázemím, které ho utvořilo a které nám ho (díkybohu) dalo. Ne že by si pověstný puntičkář nedával na předchozích snímcích záležet, ale tentokrát je to opravdu obdivuhodná hodinářská práce, která tak přitom možná ani nepůsobí. Spielberg prostě divákovi nejprve zprostředkuje okouzlení filmem, omotá si ho kolem prstu klukovským nadšením z rekonstrukce vlakové havárie, a pak z něj udělá neviditelného člena rodiny, nechá ho, aby s postavami prožil úplně všechno, co prožil on sám. A udělá to tak přirozeně, jistě a krásně, že je jasné, proč ten film točil právě on. Kdyby stál za kamerou někdo jiný, byli by Fabelmanovi buď kýčovitá óda na nejlepšího režiséra všech dob, nebo studené rodinné drama, které by se těžko sledovalo. Ale najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy, to by nikdo jiný než Steven Spielberg nedokázal.____P.S. A ti herci! (26.11.2022)

Už navždy ve stínu obsáhlé filmografie svého režiséra se bude skrývat tenhle nenápadný klenot. Režisérovo vzpomínání na dětství mohlo dopadnout různě - pateticky, jako kýč, senilně, rádoby umělecky, opulentně (podobného úkonu se zhostil Fellini, Brannagh, Cuarón a další)...ale dopadlo jako komorní film o ne zcela konvenční rodině, problémech dospívání a složitém vztahu rodičů a dětí. A Spielbergovy filmové počátky jsou jen jakousi třešničkou na dortu. Už dlouho ve mně žádný film nezůstal tolik dní po shlédnutí a s touhou vidět ho znovu... (16.12.2022)