Fabelmanovi

Spielbergova filmografia by bola bez Fabelmanovcov zhruba rovnako nekompletná, akoby bola tá Felliniho bez Amarcord-u. A krásna ukážka, ako vyjadrovať svoje pocity prostredníctvom filmu (aj v rámci rodiny) a bez zbytočných slov, respektíve ak ich neviete slovami vyjadriť. Len tá odpoveď na otázku, kto je najväčší filmový tvorca všetkých čias, je po pozretí filmu (či skôr jeho záverečných scén) značne problematická. (11.12.2022)

Steven Spielberg i v pětasedmdesáti zůstává mistrem vypravěčem. Tentokrát je to vyprávění poněkud komornější, zaměřené na vlastní dětství, dospívání a lásku k filmu. Zralé dílo tvůrce, který už nemusí nikomu nic dokazovat, a může si natočit, co chce. David Lynch jako John Ford je báječnou třešinkou na závěr (90%). (05.12.2022)

Steven Spielberg je mistr filmového vyprávění. Je nádherný kolik umí Steven dát citu a lásky do jednoho záběru, do dialogů a následnou scénu natočit naprosto odlehčeně a přesto to k sobě dokonale pasuje. Já samozřejmě netuším do jaké míry je to autentická autobiografie a do jaké míry filmá fikce a je mě to jedno, ale ta ukázka talentu v podobě natáčených studenstkých filmů to prostě pohladilo na duši.  Film, který i přes svou délku trvá hrozně krátce, protože, když si něco zamilujete, nechcete to končit a já si tenhle film zamiloval. Steven Spielberg mě už desítky let dodává vrchovlovou filmařskou kvalitu, zábavu, ale především nádherné emoce, dlouho předlouho už jsem neviděl film, který by nesmrděl titulem "spotřební zboží" , ale dnes jsem dočkal procítěné, filmařsky brilantní extraklasy, která nikdy nebude v šuplíku s filmy "zkouknuto, zapomenuto, další. (21.11.2022)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Opět stoprocentní Steven Spielberg. Poprvé bez metafor se ohlíží za svým mládím, za rodinným zázemím, které ho utvořilo a které nám ho (díkybohu) dalo. Ne že by si pověstný puntičkář nedával na předchozích snímcích záležet, ale tentokrát je to opravdu obdivuhodná hodinářská práce, která tak přitom možná ani nepůsobí. Spielberg prostě divákovi nejprve zprostředkuje okouzlení filmem, omotá si ho kolem prstu klukovským nadšením z rekonstrukce vlakové havárie, a pak z něj udělá neviditelného člena rodiny, nechá ho, aby s postavami prožil úplně všechno, co prožil on sám. A udělá to tak přirozeně, jistě a krásně, že je jasné, proč ten film točil právě on. Kdyby stál za kamerou někdo jiný, byli by Fabelmanovi buď kýčovitá óda na nejlepšího režiséra všech dob, nebo studené rodinné drama, které by se těžko sledovalo. Ale najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy, to by nikdo jiný než Steven Spielberg nedokázal.____P.S. A ti herci! (26.11.2022)