Nepolapitelní mstitelé

Na tuhle >filmovinu< (dle k-r-ávovina) jsem pohlédl kdysi v ranném těsně čerstvě normalizačním dětství. Spolu se seriálem "Rudí horolezci" (či jak se to jmenovalo - sakryš, tu v databázi jsem to nenaše(!), bylo to myslím z prddukce NDR...) dětskou čistou nevinnou duši zásadně ovlivňující >ďélo< bolševicko-romantizující dobrodružstevnické >zábavy< v nejšílenějším slova smyslu... Ufuf, přísahám, že si z toho pamatuju hovno, asi tolik, za kolik to stálo :-)) - - - Takže: Bez hodnocení... (12.06.2006)

Obludnosť režimu vytvoril prapodivný kvázi - western, kde detskí červení hrdinovia bojujú za ušľachtilé ciele proti bielym kapitalistom. Glorifikácia týchto hrdinov nepozná mieru, po filmárskej stránke je to totálny paškvil, nepodarok. Túžim ten film vidieť ešte raz a z čistej recesie si zaspomínať na zneužité deti v prospech socialistickej propagandy. (09.10.2007)

Perfektní eastern, divím se, že jsem se s tím až dosud nesetkal. Docela to připomíná italskou produkci (hřbitovy, neustálá akce, záběry na ksichty, pseudovtipné rvačky atd.), výhodou je krátká stopáž, žádný patos, jen mrtvol málo. Nad tu ideologickou podstatu není problém se povznést. Obyčejní bílí kozáci navíc až na výjimky nijak nesympaticky nepůsobí. (04.08.2014)

Pamatuju si jen na temné siluety hrdinů, jejichž koně se vzpínali s tím rudým zapadajícím sluncem v pozadí, a na pocit čiré blaženosti. Určitě to byla děsivá blbost, ale v roce 71, kdy mi byl šest, to byl spolu s Šedým pírkem můj absolutní kulťák. A ještě Příběh pravdové lásky, nebo jak se to jmenovalo. (16.01.2010)

Dobrodružství několika „rudých“ výrostků, kteří likvidují buržoazní lumpy, si bere to nejtypičtější z westernového žánru, všechna klišé, ke kterým se tak vehementně hlásí, okázale hyperbolizuje a gesta i věty drsných a větrem ošlehaných chlapíků z amerických prérií vkládá do postav sotva náctiletých dětí. Ty s ryzím klidem odstřelují "hnusné buržousty", honí se s padouchy na koních, provádějí alotria v saloonech a infiltrují se do nepřátelských band. Zatímco verze z roku 1923 byla ještě tradičně natočená a příběh dostatečně nevybroušený (ačkoliv už tehdy film čerpal z westernového žánru, nebyly jeho neduhy, atributy a klišé ještě tak evidentní), remake z roku 1967 by se dal bez problémů zařadit mezi "guilty pleasure" filmy. Nepolapitelní mstitelé jsou ukázkovým příkladem zvrácení všeho, co představuje klasický western, přičemž nejikoničtější je poslední záběr, v němž čtveřice hrdinů s mlíkem na bradě a rudou hvězdou na čapce vjíždí na koních do vycházejícího slunce (které je ještě MNOHEM větší než v amerických westernech). ____ PS: Je to samozřejmě STRAŠLIVĚ dementní film. :) (12.06.2006)