Můj nejmilejší bar

Možná to bude znít trochu idiotsky, ale tenhle film mi (s trochou nadsázky) změnil život. Když jsem Můj nejmilejší bar viděl poprvé asi před 10 lety, což bylo v době, kdy jsem makal v jedný zmrdofirmě zavřenej někde v kanclu, tak jsem si řikal, že bych vlastně docela bral takhle nějak žít. Rozvážet zmrzlinu někde v papundeklový čtvrti a pak si vypít pár piv a panáků v nejmilejšim baru, to by byla paráda. Přestože hlavní postava tady působí spíš jako takovej zoufalec a lůzr, tak mně ten Tommyho život připadal velice pohodovej. V tý době jsem prostě začal svůj další život směřovat k nějaký pohodovější práci. A je to docela zajímavý, ale já jsem opravdu začal díky nějaký shodě okolností pracovat jako automechanik, přestože moje vzdělání bylo gymnázium a neměl jsem absolutně žádnou praxi. Několik let jsem teda pracoval jako automechanik, pak jsem se stal nezaměstnaným automechanikem a nakonec jsem se teda dostal k rozvážení pizzy (tady se to trochu liší, protože ve filmu Tommy rozváží zmrzlinu). No prostě jsem si prožil podobný životní situace jako Tommy. Rozdíl je akorát v tom, že já jsem si ty svoje životní etapy barovýho povaleče, nezaměstnanýho automechanika a rozvozce pizzy rozprostřel do delšího časovýho období. A ještě teda narozdíl od filmu nemám problém s tim, že bych nějaký ženský udělal dítě (nebo o tom aspoň nevim). Ale až na pár rozdílů, je ten film jak z mýho života. Co víc k tomu napsat? Možná to neni nejlepší film na světě, ale je to prostě moje srdcová záležitost. (10.05.2018)

Černá komedie, která toho ale říká o životě víc než většina hollywoodských bijáků. Steve Buscemi mile překvapuje vyzrálou režií i námětem a především ztvárněním lidí-outsiderů žijících na americkém maloměstě. Jeho postava neprožívá žádný zázračný příběh, který by měl diváka okouzlit a na konci - v posledním záběru - cítíme stejnou prázdnotu, jako hlavní hrdina ve svém životě. Největším kladem ale je, že i přesto film vyniká lidským humorem a nikdy tak nesklouzne k samoúčelné depresi. (14.09.2012)

Předem upozorňuju, že se mi to vubec netrefilo do vkusu, ovšem to neznamená, že to pro jiného nemůže být onen pravý šálek kávy. Když ale hodnotím za sebe, musím použít slovo nuda. Celkově se tu neděje skoro nic, jakýkoliv rozruch aby člověk pohledal. Tato melancholická sonda do nitra jednoho baru zkoumající životy pravidelných návštěvníků jako by jen bezkrevně a bez emocí popisovala realitu. Chybí mi tu šťáva. Nebýt Buscemiho, dokážu si představit, že bych šel ještě o jednu hvězdu a deset procent níž, s ním je to 60 %. Oblíbená část- cameo S.L.Jacksona (17.10.2010)

Buscemi chlastá. Buscemi blbne s ženskými. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí vo svojom rozpadajúcom sa vraku. Buscemi chlastá. Buscemi blbne s adolescentkami. Buscemi chlastá. Buscemi jazdí v zmrzlinárskom kráme. Buscemi chlastá. Buscemi dostáva nakladačku. Buscemi chlastá. Buscemi je král! Veľká škoda, že Buscemi netočí svoje autorské filmy častejšie. Obidva (v ktorých hrá hlavné role) sú skvostné. (12.09.2016)

Buscemi zavedl sondu do hospodského prostředí s postavami, které působí věrohodně a jim podobné bychom našli v každém pajzlíku vzoru Trees Lounge, nejen v Americe. Jako štamgast ve svém nejmilejším baru i já jsem ve filmu našla pár vizuálně zajímavých, pár zábavných i hlubších momentů. Jinak ale příběh vyprchá stejně rychle jako bublinky z rýžového Budweiseru. (07.06.2013)