Chladnokrevně

Někdo tu napsal, že film skrze důkladnou psychologickou rovinu nadržuje vrahům a dělá z nich bezmála národní hrdiny - s tím nesouhlasím. Hlavní poselství snímku tkví dle mého spíše ve velmi naturalistickém způsobu, jakým je nám postupně sdělováno, že vraždící chladnokrevní maniaci jsou v mnoha případech vlastně docela obyčejní lidé a slušný občan by se při styku s nimi klidně mohl stavět na hlavu, ale tu tmavou skvrnu na jejich duši by stejně vůbec nepostřehl. Cennou výpovědní hodnotu pak ještě zvýrazňují věrohodní herci a minimalistické snímání každé scény, které vede k velmi napínavému, generačně laděnému a na svou dobu nevídaně stylizovanému vyprávění. Kritik bude spokojen, nestranný fanda filmových šedesátek nadšen a americký pamětník nasrán, protože tohle všechno se za jeho mládí pravidelně a mnohdy bez trestu skutečně dělo.. 85% (15.03.2014)

Dva roky po vydání jednoho z vůbec nejzásadnějších děl americké literatury přišla jeho filmová adaptace. A Richard Brooks to vzal za správný konec. Herce snad již lépe ani vybrat nemohl (zvlášť s Robertem Blakem se trefil přímo do černého) a formálně je Chladnokrevně bez přehánění odosobněně dokonalé. Obvzláště kamera a nápadité střihové přechody mezi scénami jsou lahůdkové záležitosti. Problém je v délce stopáže. Zatímco úplný začátek (až po scénu před samotným činem) a druhá polovina filmu (od sbírání "pokladu" na poušti) jsou bez výhrad, tak těch několik desítek minut mezi už s výhradami přeci jen je. Znelidňující to však je i po letech. Ovšem je to spíše zásluhou nadčasovosti Capoteho předlohy než filmem samotným. Což neznamená, že bych vám ho hned tady na místě všema deseti nedoporučil. (10.04.2008)

Bombasticky natočený film!! Téměř polodokumentaristický snímek, který vypráví příběh dvou mladíků, kteří byli schpni zabít pro pár dolarů čtyři nevinné, obyčejné lidi!! Právě tento fakt, že příběh je založen na skutečné události, je na filmu to nejstrašnější a zároveň to nejpřitažlivější. Velmi příjemné je obsazení neokoukaných herců, kteří se svých rolí zhostili na výbornou. Psát o režii Richarda Brookse nemá cenu, opravdu precizně odvedená práce! Co hodně přidává na poustavosti je černobílá kamera a pěkná hudba, která skvěle dokresluje už tak temnou a depresivní atmosféru. Truman Capote sepsal příběh na základě výpovědi policie a i přímého kontaktu s vrahy a zároveň se snažil zjistit, co je k tak ohavnému a neomluvitelnému činu vedlo. Pokud nejste knihomol (jako já :), tak doporučuji shlédnout tento snímek a nakouknout do hlav zločinců. Po skončení jsem snad takový zvláštní pocit u filmu ještě neměl......... (25.08.2008)

Tip na film jsem před nějakou dobou dostal od HorrFi(ho) za což mu samozřejmě děkuju. Přiznávám, že do filmu i díky delší stopáži se mi moc nechtělo ale i na něj konečně došla řada. Teď už pár slov k tomuto kousku. Docela mě teda překvapuje tak vysoký hodnocení. Neříkám, že jde o špatnej film ale mě osobně až tak neuchvátil. Moc často to sice nedělám než napíšu svůj komentář ale tentokrát jsem si četl ostatní komentáře dřív než jsem napsal ten svůj jestli to má(nebo měl)někdo s filmem obdobně tak jako já. A našel jsem. Celkem pěkně to ve svým komentáři vystihl uživatel dobytek. Mám z filmu přesně obdobný pocity. Takže za mě to prostě na víc jak lepší 3hvězdy není. PS. I mně se moc líbila scéna kdy Perry Smith (Robert Blake) hledí v myšlenkách nazpět na celý svůj život a déšť zvenku tekoucí po okně se odráží na hercově tváři tak, že to vypadá, jako kdyby byla pokrytá slzami. Tento efekt vyzdvihovalo mnoho kritiků ve svých recenzích. A pak se ve zdejších zajímavostech dozvím, že to vše vzniklo vlastně omylem. (26.05.2024)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)