Kráska dne

Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? (05.12.2013)

Manželství, ponížení a Sacher-Masoch. Ze Sacher-Masochova Severina von Kusiemski se stává krásná Séverine Serizy. Ta je stejně jako její mužský předobraz vlečena svou touhou po ponížení (na otázku proč to vlastně dělá odpovídá prostě "Já nevím. Nemohu si pomoci"), jež vyniká zvláště v kontrastu s jedním klientem podniku Madame Anais, slavným gynekologem, který chce mít nad svým ponížením dokonalou kontrolu, a v případě kdy není vše jak si představuje přechází z podřízenosti k rozkazům. Fascinující je i postava "libertina" Hussona ("Já narozdíl od vás mám své zásady.") ztvárněná Michelem Piccolim. (16.08.2007)

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Panička Catherine Deneuve natoľko stelesňovala ideál francúzskej krásy, že istý čas bola reálnou predlohou imaginárnej dievčiny Marianne. No neviem, tu na mňa stále pôsobila neskutočne strojene a umelo. Vlasy ako Barbie od Mattela. Hlavná hrdinka Séverine sa v manželstve nudila, tak hurá vstúpiť do bordelu. Jej motivácia ostane absolútne nejasná. Ženy nechcú sex tak často ako muži, ale ak už ho raz chcú, tak omnoho viac ako chlapi. Séverine ho chce stále a moc. A jej výber chlapa potvrdzuje fascináciu zlom a hrubosťou. Taký priemer z verejného domu. (01.03.2017)

Za dobrotu na žebrotu. Chudák manžel, byl to megadobrák a koupil to teda monumentálně. Přitom stačilo, aby se domluvili a on jí sem tam dal pořádně do těla, nebo jí seřezal. Mno nic film je to dobrý. Ve své době asi i dost skandální a erotický. Catherine Denevue je vkusná a krásná. Miluju tu módu šedesátých let. Celý ten její vztah s manželem mi byl vlastně jedno, jen mě bavilo koukat na tu bordelovou linii a na její komický sexuální fantazie (neříkejte, že jste se nesmáli když je tam přivázaná a chlápek na ní hází hnůj a nadává jí). Akorát si myslím, že od dvou do pěti by do toho bordelu moc klientů nepřišlo. (14.01.2011)