Belle de jour
Bella di giorno
Kráska dňa
Belle de Jour
Belle de Jour
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Sacha ViernyHrají:
Catherine Deneuve, Jean Sorel, Michel Piccoli, Geneviève Page, Françoise Fabian, Maria Latour, Macha Méril, Francisco Rabal, Bernard Fresson, Luis Buñuel (více)Obsahy(1)
Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (162)
Mám rád filmy se surrealistickým nádechem. I proto jsem se těšil až nám ČT2 ve svém cyklu Velikánů světového filmu nabídne týden s Luisem Buňuelem. A první film je za mnou tak vzhůru do hodnocení. To je jak vidíte kladné a to i přestože netuším jestli jsem tenhle film pochopil správně. Proto se v tomhle komentáři pokusím o svou interpretaci děje. Ty co film neviděli musím požádat aby dále nečetli kvůli spoilerům: Podle oficiálního textu distributora nám film ukazuje podvědomí moderních žen. A tady vidím hlavní nosník na kterém celý snímek stojí. Představuji si zde rovnici podvědomí = skryté tužby. Po čem touží hlavní postava? Po lásce, penězích, úctě, dobrodružství? Co ji ovlivňuje k tomu, aby se začala dobrovolně prodávat. Vždyť má zdánlivě všechno. Bohatého manžela, který ji miluje a ona podle svých slov miluje jeho. Žije v luxusu, má svou vlastní služebnou a určitě úctu všech svých přátel. Podle mě musíme přijít na to co hlavní hrdinku dovede k prostituci, abychom plně pochopili tento film. Já jsem to pochopil takto - Hlavní hrdinka má trauma z dětství kdy byla pohlavně zneužívaná. Odkazuje mě k tomu flashbackový záběr (dívka na klíně staršího muže) ze začátku snímku kdy vstupuje do domů neřestí. Proto má problémy ve svém milostném životě. Takoví lidé si většinou sami sebe neváží a někdy skonči u nejstaršího řemesla, které si vybrala hlavní postava. Myslím, že Séverine svého manžela opravdu velmi milovala a možná proto se mu bála svěřit. Bála se, že ji odvrhne. Nehledala, žádný flirt nebo dokonce poměr jasně přece vidíme, že svého velkého ctitele zarputile odmítá. Vyplývá už s toho proč se stála prostitutkou? Podle mého ano. Náhodný sex bez lásky ji zbavoval špatných vzpomínek a uklidňoval ji. Více se tak sbližovala se svým manželem. Což je docela paradox, jelikož manželé které sbližuje nevěra moc často nenajdete. Že by sex bez lásky nebyl nevěra? Problémy přece nastály až když se objevil Marcel. Který se do naší Krásky dne bezhlavě zamiluje. I ona k němu určitě něco cítí. A to ji vlastně donutí ukončit svou činnost dámy na jednu noc respektive odpoledne. Na konci utíká před láskou Marcela, aby zachránila svou lásku k Pierrovi. Tohle je můj výklad tohoto filmu. Tuším, že asi píšu úplně jiný film, ale alespoň jsem o tom zkusil uvažovat. 75% ()
Zpočátku zajímavá studie nefunkčního vztahu mladého páru, kde chybí láska, oba na sebe vůbec nemají čas a žena se na základě chybějících citů a nenaplněných sexuálních tužeb rozhodne jít dělat prostitutku bohatým chlapům, později se z toho vytratí ten chybějící cit a je to jen o jejích sexuálních tužbách. Takže pak celkem dlouhá část filmu je jen o sexu, ale je v tom zase kritika bohaté třídy a jejich bizarních úchylek, tudíž i tahle značně slabší část má něco navíc, jenže i tak ztratí silný náboj úvodu a se vztahem těch dvou se moc nepracuje. A v závěru, s příchodem toho gangstera, to je zase solidně vedené a naštěstí to tak zůstane až do samotného (a dost povedeného a silného) konce. Po filmařské stránce to má Buňuel zase samozřejmě naprosto dokonalé se spoustou skvěle promyšlených záběrů, zahrané je to taky slušně a na mladou Catherine Deneuve se hezky kouká (s tou jsem v poslední době vlastně viděl dost filmů), poutavou atmosféru to má taky, ale u vyznění celého filmu nemůžu říct, že by se ho povedlo podat úplně nejlíp. I tak se mi ale Kráska dne líbila a i přes určité mínusy si myslím, že se to Buňuelovi spíš povedlo než naopak. Slabé 4* ()
Luis Buňuel si opět vzal na paškál kritiku společnosti. Tentokrát jde o mladou ženu, manželku bohatého chirurga. Toto manželství ji však nenaplňuje. Stane se prostitutkou, v čemž nachází smysl svého života. Nejde jí o peníze. Chce pozornost muže a je jí jedno, že to je ponižujícím způsobem. Muž, který stál o její vznešené chování o ní jako kurvu nemá zájem. Buňuel tu trochu kritizuje ženy. Žena je podle něj bytostí, která potřebuje tvrdou ruku a líbí se jí to. Sama od sebe není schopna být zajímavá. Aspoň tak jsem to pochopil já. Snové vize a surrealistické vyznění dělají tento film ještě lepší! K tomu krásná Catherine! ()
Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70% ()
Galerie (60)
Zajímavosti (11)
- Režisér si jako obvykle u svých děl na producentech vymínil, že mu do realizace nebudou zasahovat. Méně však zmohl proti katolické cenzuře: musela být vypuštěna scéna mše, sloužené pod kopie Grünewaldova Krista (obrazu proslulého svým naturalistickým spodobněním zmučeného těla). [Zdroj: FNŘ] (hippyman)
- Séverine (Catherine Deneuve) byla oblékána do modelů z dílny YSL. (Amellie)
- "Belle de jour" (kráska dne) je ve francouzštině denivka, květina, která kvete jen ve dne, podobně jako Severine (Catherine Deneuve) pracuje v nevěstinci pouze v odpoledních hodinách. "Belle de jour" je také trochu slovní hříčka, protože připomíná "belle de nuit" (kráska noci), což je eufemismus pro prostitutku. (Aelita)
Po zhlédnutí Krásky dne mám chuť Trierově Nymfomance odebrat nějakou tu hvězdičku. Tématická podobnost je markantní, rozdíl v hloubce vhledu, v úspornosti vyjádření i estetice provedení propastný. Navíc vidíme, že ačkoli si Buňuel velmi pozorně všímá zúčastněných mužů, jeho film je skutečně o titulní ženské hrdince, kdežto Trierova Nymfomanka je vlastně právě o těch okolních mužích (ani v jednom z obou filmů samozřejmě nejde o žádnou nymfomanii, alespoň ne ve smyslu diagnózy). V této souvislosti mi to nedá, abych se nepřiznal k dojmu vtažení (mužského) diváka do hry: Trier k tomu má zásadní mužskou postavu Seligmana, Buňuel nenápadnou zcela vedlejší postavu dcery hodné bordelové posluhovačky: archetypální "francouzská školačka", tak nevinná a nedotčená, tak půvabná, tak nezletilá, že musím s prof. Čepelkou konstatovat "nuda nuda šeď šeď". Co jsem to chtěl, jo: Oba filmy mají společnou i hru s různými vrstvami reality či fikce. Ale zatímco Trier si v Nymfomance pohrává s realitou pomocí "metasložky" díla, bez níž je onen film neúplný, Buňuelovi stačí zůstat v dílu samém, an prostě prokládá reálné výjevy představovými, aniž by považoval za nutné je od těch realistních odldělit, ba naopak záměrně nechává nakonec diváka v nejistotě, co z toho tedy je reálný děj. To není nějaký laciný efekt: Stejně jako kdysi v knihách Ladislava Klímy, jde i v totmo Buňuelově filmu o to, rozdíl mezi realitou a snovou fikcí zcela setřít, převést jejich dějové sekvence do jediné skutečnostní dimenze, a to nikoli pouze jako metodický prvek zvláštní poetiky nebo jako vzájemně se vysvětlující svébytné složky, nýbrž právě jako jednotnou skutečnost, která se děje a v níž platí jiné zákonitosti než lineární dějová kauzalita. Ještě něco pojí tento film s Klímou: je to Marcel, prototyp fatálního bezohledného panovačného milence. Jak je u Klímy typické, jde i zde o šestákového banditu, vyvrhele střídavě bez prostředků, který ale v každém okamžiku ve vztahu ke světu absolutně dominuje a jehož vůle k činu a nesmlouvavému přivlastňování si toho, co chce, je exkluzivní. Na jeho postavě se pak nejlépe ukazuje, že film se snaží nějak nahlédnout, jaké možnosti a potřeby přístupu k mužství žena má (přičemž ale Marcel je právě jen jednou z mnoha rozličných vzájemně se svářejících poloh - nutno doplnit nejen manželem, ale zvláště tím nepříjemným obdivovatelem, jakož i různými klienty). Explicitní sexuální a mezipohlavní tématika ale nemusí být nutně vnímána jako jediná rovina významu. Způsob Buňuelovy práce umožňuje brát ji též jako model obecné niterné komplementarity gravitace a odporu, empedoklovské Lásky a Sváru, k čemuž je sexualita potýkající se s vlastní tabuizací obzvláště vhodným prostředkem. O tom, co Buňuel tímto filmem zamýšlel sdělit společnosti, nechci nic slyšet, proto z komentářů předně doporučuji janissku a Magyar. Subjektiv právem zpochybňuje Pohrobkovu tezi, sám se však prohřešuje vlastní nabídkou odpovědí na otázku, "co tím chtěl básník říci". Jestli vás to zajímá, čtěte, Subjektivovi to myslí lépe než mně. Já ale tentokrát rozhodně dávám přednost Aelitě (zvláště jejímu "překonání hranice "já-cizí""). Doporučeníhodná je též kubojova odpověď pro PX zde v diskusi. Jinak jsem zcela spokojen s autorovou údajnou odpovědí na otázku po významu závěrečné scény, uvedené zde v zajímavostech, které ostatně všechny stojí za přečtení. () (méně) (více)