Reklama

Reklama

Kráska dne

  • Francie Belle de jour (více)
Trailer

Obsahy(1)

Jiskřivé dílo, oscilující na rozhraní pikantní reality a surrealistické vize a řadící se k nejdůmyslnějším průhledům do podvědomí moderních žen. Na příběhu mladé mondénní dámy - oddané manželky i rafinovanou děvky - se Buñuel opět zabývá dvojí morálkou měšťácké společnosti. Séverine žije v ohleduplném, zjevně však neuspokojivém manželském vztahu s bohatým chirurgem Pierrem. Od rodinného přítele se dozví o existenci luxusního nevěstince, do něhož začne každý den odpoledne potají docházet, aby zde poskytovala pod pseudonymem "Belle de jour" sexuální služby. Buñuel vedle sebe bez přechodu klade útržky snů, představ a reality a tak bez velkých technických prostředků dosahuje surrealistického účinku svého filmu. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (162)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v dubnu 2019. Kráska dne je v Buñuelových rukách kritikou morálního stavu společnosti, uvězněnou již mnoho věků v přísném řádu etiky bigotní křesťanské výchovy. Proto Kráska dne vyráží s anarchistickým odhodláním rázně vpřed, s cynickým úsměvem útočí otevřeně na zažité společenské konvence, zblízka obnažuje niternou rozervanost a demaskuje všechny potlačované touhy, úchylky a intimní osamělost. Morální rozkol mezi společensky přijatelnou normou chování a představou éterického uspokojení se odráží ve vnitřním sváru mezi idem a superegem, s bolestí se hledá cesta k vlastnímu pochopení. Ryze intimní boj a náhle osvobozená sexuální vášeň nenechává bez povšimnutí ani okolí, které je přímo i nepřímo zasvěceno. Následná spoušť vzájemných i protichůdných tužeb se nehodlá dobrovolně vzdát všech nově dobytých zisků. Buñuel využívá svoji surrealistickou posedlost k znejistění forem skutečnosti, realita se prolíná s dávnou vzpomínkou a stimulující představou. Volně prochází z jedné roviny do druhé a pohrává si s možností ztvárnění, přístupu i vysvětlení. Úspěch se sice odvíjí od erotického napětí a fetišismu, přesto je zde nejdůležitějším nástrojem čistě vnitřní boj jednotlivce. Hlavním místem objevené niterné rozervanosti je Séverine Serizy alias Belle de Jour (vynikající Catherine Deneuve, jako malá holčička Dominique Dandrieux), manželka s velmi dobrým stavovským postavením a sžíravou potlačovanou touhou masochistického ražení. Manželova laskavost ubíjí, je nenaplňujícím i předpokládaným standardem, vlastní sexualita má své zájmy. Původní bezradnost je překvapena realitou, má strach z následků a pamatuje si na výchovu. Hlas chtíče je silný, překonává nesmělost a užívá si nově poznané obzory rozkoše. Vnitřní boj nekončí, strhává, osvobozuje, zotročuje vlastní vůli, vydírá, mstí se a zrazuje. Hlavní mužskou postavou je Pierre Serizy (sympatický Jean Sorel), Séverinin manžel, uznávaný chirurg a vzor ušlechtilého muže. Spořádanost a lidumilnost pro něj nejsou prázdnou formulkou, ale životním přesvědčením. Výraznou postavou je Henri Husson (dobrý Michel Piccoli), Pierrův dlouholetý kamarád se slabostí pro jeho ženu. Prostředí lepšího stavovského postavení je sice zasaženo lehkým stupněm dekadence, přesto je velmi upřímný ve svém způsobu chování a nemá potřebu bořit a ničit. Důležitou postavou je Marcel (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladý zločinec s výraznými sadistickými sklony. Zločinecký život uspokojuje jeho touhu po lepším životě. Bere si, co chce a odmítnutí nepřijímá. Chtíč nalezl své uspkojení a nemíní se ho za žádnou cenu vzdát. K výraznějším postavám patří také Anaïs (velmi zajímavá Geneviève Page), šarmantní provozovatelka nevěstince pro lepší klientelu. Kráska dne je pro ni perlou, která poslouchá příkazy a plní všechny možné mužské potřeby. Z dalších rolí: klidnější gangster a Marcelův kamarád Hyppolite (příjemný Francisco Rabal), spolehlivá a prostodušší Anaïsina služka Pallas (Muni), nenasytně žádostivý klient nevěstince a výrobce bonbonů Adolphe (Francis Blanche), po stimulujícím výprasku toužící gynekolog (François Maistre), rituální fetišista a dobře platící vévoda (Georges Marchal), Séverininy zkušené kolegyně z domu rozkoše brunetka Charlotte (Françoise Fabian) a zrzka Mathilde (Maria Latour), Séverinina kamarádka Renée (Macha Méril), tajemný a spokojený čínský návštěvník nevěstince (Iska Khan), nevybíravý vévodův majordomus (Bernard Musson), či služka u Serizů Marie (Adélaïde Blasquez). Kráska dne přitahuje na svou dobu velmi kontroverzní formou voyery a sexuálně nenaplněné, nicméně podstatou je rozpor a anarchistická nesmlouvavost Buñuelovy soukromé války proti zatuchlým konvencím, morální přetvářce a katolické nesnášenlivosti. Niterná rozervanost v poetické filmové řeči sugestivně ožívá a zmocňuje se všeho v dohledu. Konečně, buď se naučíme vycházet s potlačovaným pudem v souladu s realitou, nebo se staneme jejich otroky a život bude rozpolcen. Zásadní životní konflikt, úchvatný filmový prožitek! () (méně) (více)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Kráska dne byla údajně komerčně nejúspěšnějším Buňuelovým filmem. Aby taky ne, když pojednává o pikantní zápletce a režisér se navíc vytasil s účinným lákadlem. Do hlavní role obsadil půvabnou Catherine Deneuve. Buňuel měl ve své tvorbě několik motivů, ke kterým se umanutě vracel, a tím nejvyužívanějším byla kritika měšťácké morálky vycházející z bigotně prožívaného křesťanství a dogmatických představ o lidské sexualitě, které ustrnuly hluboko v 19. století. Materiálně skvěle zabezpečené buržoazní paničce, která žije v tak příkladném manželství, že by mohlo pro mnohé představovat vysněný dobový ideál, zdánlivě nic nechybí. Přesto se cítí čím dál víc nespokojená, nudí se a stále intenzivněji ji psychicky rozdírá konflikt mezi přísnou katolickou výchovou a závazky ke svému společenskému postavení na jedné straně a neukojené sexuální pudy a touha po dobrodružství na straně druhé. Navenek konzervativní žena začne žít dvojím životem a únik najde v zaměstnání luxusní prostitutky. Buňuel ironizuje náboženský odpor k erotice a sexuální touze a stejně tak útočí na klasický model rodiny, který v ženě odmítá vidět víc než matku a ženu v domácnosti. A sexuální akt vnímá především, ne-li výlučně, jako prostředek k rozmnožování. S odstupem let se dá Kráska dne vnímat jako typický klubový zástupce společensko-kritického intelektuálního proudu evropské kinematografie 60. a 70. let. V dnešní uspěchané době, která dává přednost zkratce a všeodhalujícímu zobrazení, je kultivovanost Buňuelova projevu, jeho zdrženlivost a schopnost jenom naznačit pro někoho možná neatraktivní, ale já ji vysoce oceňuju. Celkový dojem: 90 %. ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Že by Buñuel opravdu v tomto filmu útočil na svátost manželskou, jak tvrdí uživatel Pohrobek? Je to skutečně docela dobře možné, i když já osobně jsem ve filmu nějakou ostrou averzi k tomuto svazku nepocítil. Jisté je jedno: hlavní hrdinka Severine, skvěle ztvárněná Catherine Deneuve, není v manželsví zcela šťastná a hlavní příčinou jejího strádání je neukojená sexuální touha. Snad je pro svazek s jedním mužem příliš bohatá, neprávem spoutaná a zároveň trestaná za něco, s čím se narodila a čím nechce ubližovat. Že by tohle chtěl říct Buňuel? Jistě víc. Viděno pohledem dnešního diváka, kterému sexualita otevřeně vstupuje do života i ve chvílích, ve kterých na ni absolutně nemá náladu a nenormální je spíše ten, kdo se o svůj sexuální život nedělí, to může vypadat úplně jinak. Totiž jako selhání "intimní" komunikace manželů, či prostě obecně partnerů, kteří si nedokáží otevřeně sdělit, po jakých sexuálních zážitcích touží. A zde by již Buñuel mohl s radostí přispěchat s tezí, mimochodem nejspíše oprávněnou, že za takový stav věcí je zodpovědna církev, která po staletí vnímala sexualitu jako něco špinavého, vhodného jen k plození dětí, na což stačí 3 minuty a jedna poloha. Nu nevím, jak moc pokročila sexuální revoluce ve frankistickém Španělsku roku 67. Ale můj pocit z Buňuela je, že touží vždy být před o nad situací zároveň. Angažovaný i cynický - politicky i společensky. Nejspíš by souhlasil, že v posteli není místo nejen pro stát, ale ani pro boha, byť jeho útoky vůči církvi, jsou-li tu přítomny, proti např. Viridianě značně zesubtilněly. Jisto je, že Severine své touhy začne ukájet mimo manželství a její zážitky jsou, mírně řečeno, velmi netradiční. Netuším, kde přesně k nim Buñuel našel inspiraci, zda v okolí, ve snech či fantazii, ale nedá mi to, abych si neodpustil citovat, co řekl o jednom svém slavném příteli: "Salvador Dali svedl mnoho žen, zvláštěpak Američanek, jenže tahle svedení většinou spočívala v tom, že je svlékl do naha ve svém bytě, osmažil pár vajíček, dal je těm dámám na ramena a beze slova jim ukázal dveře.” Ke sledování Krásky dne přeji všem dobrou chuť :) ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Za dobrotu na žebrotu. Chudák manžel, byl to megadobrák a koupil to teda monumentálně. Přitom stačilo, aby se domluvili a on jí sem tam dal pořádně do těla, nebo jí seřezal. Mno nic film je to dobrý. Ve své době asi i dost skandální a erotický. Catherine Denevue je vkusná a krásná. Miluju tu módu šedesátých let. Celý ten její vztah s manželem mi byl vlastně jedno, jen mě bavilo koukat na tu bordelovou linii a na její komický sexuální fantazie (neříkejte, že jste se nesmáli když je tam přivázaná a chlápek na ní hází hnůj a nadává jí). Akorát si myslím, že od dvou do pěti by do toho bordelu moc klientů nepřišlo. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Jako filmoví fanoušci určitě znáte to, co se občas prostě stává - pustíte si průměrný film ve výborném rozpoložení a náhle vám přijde fantastický. A nebo druhá možnost - pustíte si výborný film, ale máte zvláštní náladu a pořád se nějak ne a ne zakoukat. A to druhé se mi nejspíš stalo při Krásce dne. Asi v půlce filmu jsem si uvědomil, že se na televizi dívám úplně bez zájmu a nevím vlastně, čím by mě měla banální povídka o dámě, co sní o tom, že ji manžel konečně brutálně osouloží, roztažená na 100 minut, zaujmout. Dokoukal jsem, přičemž jsem cítil, že snímek má své kvality, ale nějak se mi je ten večer prostě nechtělo hledat. Omlouvám se, příště budu pozornější. ()

Galerie (60)

Zajímavosti (11)

  • Podle Julie Jonesové, studentky Buñuelova díla, prý sám režisér jednou říkal, že si není jistý, jak závěr filmu interpretovat. (JayZak)
  • Stejnojmenný román Josepha Kessela z roku 1928 vyšel česky pouze jednou, v roce 1934 pod názvem Belladonna. Slovenský překlad nese název Hriešnica a vyšel až v roce 1993. (NinadeL)
  • Režisér si jako obvykle u svých děl na producentech vymínil, že mu do realizace nebudou zasahovat. Méně však zmohl proti katolické cenzuře: musela být vypuštěna scéna mše, sloužené pod kopie Grünewaldova Krista (obrazu proslulého svým naturalistickým spodobněním zmučeného těla). [Zdroj: FNŘ] (hippyman)

Reklama

Reklama