Kráska dne

Catherine Deneuve v jedné ze svých rolí vznešené dámy, naoko chladné, uvnitř trpící. Myslím, že režisér se snažil zdůraznit mnoha lidmi zastávající názor, že každá žena je svým způsobem masochistka a potřebuje být ponižována. Když se to ale stane, je osvobozená a zároveň se topí v hnusu sama nad sebou. K Severine se její manžel a celé její známé okolí chová jako k princezně, něčemu čistému a neposkvrněnému. To, že začala pracovat v bordelu je její malá revolta vůči takovým názorům na ni. Muži kolem si ji idealizují, a ona se odmítá spokojit s pozicí čisté bohyně, ale zároveň o ni nechce přijít. Tak se za zavřenými dveřmi může oddávat věcem, o kterých jen sní, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak se vrátí do bezpečné role hodné a milující manželky. Skutečnost, že odmítá spát s manželem může být jednak kvůli tomu, že nechce sestoupit právě z trůnu bohyně, aby se oddala tomu, kdo ji uctívá (královny se neodevzdávají sluhům), a jednak proto, že kdyby manželovi dala najevo, jaké představy o sexu má, a její manžel jí je začal plnit, o svou pozici bohyně by přišla. A ona potřebuje být nedotknutelná pro jedny, pro druhé však chce být otrokyně a nejšpinavější děvka. Ne nadarmo se říká, že v každém bojuje temná a světlá půle, ale nikdy by se neměly potkat. (29.06.2011)

Ponor do složitého vnitra ženy v provokativním příběhu nepostrádá vtip a Buñuelovy tradiční surrealistické výjevy mu dodávají osobitý nádech. Vlastně mě jen překvapilo, že zpracování děje kolem prostituce se obešlo bez jediného erotického záběru odhalující vnady Catherine Deneuve, zrovna u filmu, kde by odvážnější sexuální scéna snad ani nemohla působit samoúčelně. O to více možná lze ocenit kouzlo, jaké z decentně zrežírovaných a nasnímaných erotických scén sálá, kdežto pikantní nádech pramení především z obsahu. Spočátku vypadalo, že tenhle Buñuel bude ve srovnání s jinými filmy své pozdní tvorby málo zábavný a bez humoru, jakmile Séverine vstoupila do nevěstince, začala být Kráska dne nejen zábavná, ale i docela napínavá. Séverine hraje dvojí hru, jinou tvář představuje během chvilek vedle manžele, jinou, když začne poskytovat porůzným klientům své sexuální služby; režisérovi i herečce se skvěle povedlo odlíšit tyhle dvě roviny a přenést z nich na diváka často vzájemně odlišnou náladu. Pobavili mě i pánové hostující v nevěstinci, zvláště Buñuelův dvorní „epizodkář“ François Maistre, tentokrát jako profesor se svéráznými svůdníckými praktikami. 90% (23.06.2020)

Umělecky natočený film, kde se spojuje realita s představou hlavní krásné a nevinné hrdinky. Vysněná sadistická touha se zhmotňuje a divák postupně přestává rozlišovat. Nahlédneme pod sukni nejstaršího řemesla, která přinese zkušenosti a vyrovnanost hrdince. Touha, uspokojení, praxe, ponižování, komplikace. Byl to sen nebo drama se špatným koncem? Kdo ví, ale bylo to působivé. (29.04.2023)

Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak. (28.02.2012)

Krásku dne bych neviděl nebýt naší zlaté čt2 (děkuju). Zaujalo mě téma a také hlavní protagonistka (shodou okolností jsem C. Deneuve viděl nedávno ještě v jednom filmu a docela mě dostal fakt, že tato herečka byla za mlada fakt kočka). S panem režisérem to bylo naše první setkání, takže zatím nemám s čím srovnávat. Hlavní hrdinka byla strašně komplikovaná postava (stejně tak se ale dá krásně říct, že prostě nevěděla, co pořádně vlastně chce); žila si v blahobytu, měla úspěšného manžela a taky elegantního sebevědomého nápadníka, ale ani s jedním si to nechtěla rozdat, protože ji plně uspokojovala pouze práce společnice (dámy prominou; prostě to byla kurva a potřebovala to tvrdě, nač z toho dělat tabu, že :-) ). Možná sexuální úchylka, deviace, v každém případě dění v ve veřejném domě bylo velmi zajímavé, často i úsměvné a stejně tak Severininy zvrhlé představy. To, že se "práce" promítla i do soukromého života a poznamenala ho, jí možná paradoxně pomohlo, každopádně dle konce nelze moc usuzovat, jak její život pokračoval dál. Zvláštní dílko, které v dnešní době samozřejmě ani za mák nevyzní odvážně či nějak eroticky, ale zabaví a pobaví, takže na ty slabší 4* to ještě bude. (06.02.2012)