Železný dědek

Marvan byl jako vždy vynikající. Řekla bych, že tenhle příběh stojí celý na něm. Většina lidí včetně mě by se na tenhle film ani nepodívala, kdyby tu nehrál Jaroslav Marvan. Možná, že kdybych byla fanda do mašinek, tak bych ho zřejmě vyhledala. Ale to jsou jenom sama kdyby. Nezařadila bych tenhle film mezi ty, které nesou označení budovatelské. Vždyť je to snímek o nádražácích, mašinfírech a lokomotivách. Tak je naprosto normální, že tam jsou dělníci ve špinavých monterkách. Už vidím někoho, jak jde házet uhlí do kotle nebo opravovat lokomotivu ve velké večrní róbě. Taky jsem si nevšimla, že by tu někdo mluvil něco o straně nebo o vládě lidu nebo tady byly nějaké jiné náznaky, které by tenhle příběh zařazovali do takové škatulky. (17.02.2012)

Železný dědek je velmi zvláštní film, z prvorepublikové éry si nese nádech melodramatu se všemi jeho nešvary, zestátněná kinematografie mu do vínku dala povinný extrémně kladný vztah k práci. Nakonec je z toho kočkopes, který by, nebýt Marvana, velmi rychle pošel. Marvan zde hraje nezvykle stylizovaně, jeho vždy minimalistické herectví je zde evidentně nuceně přebito pokyny k výrazné mimické práci. Marvanovi to samozřejmě nesluší, ale i tak zůstává nejlepším hercem filmu. Škoda, že místo podprůměrného Kubáska nebyla svěřena režie někomu schopnému. (25.12.2021)

Hmm, tak je to milé a hezké, ale nějak jsem od filmu s nálepkou přelomová poválečná agitka (a navíc tady ještě bez pozdějších povinných nánosů komunistické propagandy) očekával něco zajímavějšího a v souladu s uvedeným žánrem komedie alespoň zábavného. Jaroslav Marvan rok před tím na celé dvě dekády opustil své dlouhodobě pěstované role mužů zákona a začal být obsazován do rolí různých nerudných dědků a bručounů, ale po legendárním Posledním mohykánovi nemám pocit, že by zde ze sebe vydal vše. Zvyšní herci už za samostatnou zmínku taky příliš nestojí, pro zasvěcené snad jedině pohled na budoucího velikána českého divadla Otomara Krejču v jedné z prvních velkých rolí před kamerou. Hlavní postava "železného" dědka (jako člověka milujícího nade všechno na světě svou osudovou lokomotivu Lízu) zůstala kdesi na půlce tratě, stejně jako nevalně využitý potenciál filmu. Strojvůdce Matys i vyvolává lítost, vykouzlí nejednou úsměv, dívalo se mi na to celé příjemně... přesto najednou skončil film a měl jsem pocit, že se nic nestalo. Tragikomedie, která mne ani nerozesmála, ani neposkytla dramatický prožitek, ani nepředvedla něčím zajímavou filmařinu. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (21.10.2019)

Snad to bylo tím prostředím výtopen, železnice a krásných mašinek, ale na rozdíl od jiných brutek té doby mi železný dědek přijde celkem koukatelný. Ono to bude asi i tím, že se to odehrává za okupace. Máme tak možno vidět celkem běžné chránění lokomotiv před kotláři včasným zajetím do tunelu atd... Ta bouda opilců mi přišla jak z nějakého westernu. Samozřejmě se zde rozjuchaně buduje což je opepřeno krádežemi nářadí, ale jak říkám - dá se na to celkem pohodlně koukat. Navíc Marvan v hlavní roli... a nemyslete si, že ta postava milovníka vlaků je nějaká vymyšlená figurka. Takových milovníků železnice mezi námi běhá spousta Tři nýty. * * * (09.03.2016)

Výborný Jaroslav Marvan v roli stárnoucího strojvůdce Matyse. I ostatní odvádějí kvalitní výkony, především Otomar Krejča v roli Matysova zetě a Vítězslav Boček jako přednosta. Film bych neoznačoval jako budovatelský. Jedinkrát nezazní slovo soudruh, s úctou je zmíněn prezident Masaryk, nejde zde o žádnou kolektivní výstavbu socialismu, jen parta učňů je ochotna pomoci Matysovi s opravou jeho milované lokomotivy Lízinky. Povedla se i hudba, jejímž autorem je Miloš Smatek. (11.09.2007)