Trestanec

Vězeňské filmy mám rád a proč už jsem to psal dříve mnohokrát. Delší čas už jsem žádný neviděl a tak jsem byl docela natěšený, když se mi do zaměřovače připletlo tohle. První půlka byla celkem zajímavá, protože se v ní prolínaly poslední okamžiky vězně těsně před propuštěním a poslední okamžiky spořádaného chlápka, který po oslavě s alkoholem v krvi usedá za volant své káry. V polovině filmu se ty dva zdánlivě různé osudy spojí a divák s údivem zjišťuje, že ten vymydlený nagelovaný pracháč s fungující rodinou je ten samý teď už notně pokérovaný fousáč s obrovskými bicáky opouštějící zdi věznice. Potud dobrý. Jenže venku se borec začne chovat dost divně a vlastně si uvědomíme, že se choval divně i v kriminále. Já tam nikdy nebyl a doufejme, že tamní společenské uspořádání nikdy nepoznám. Věřím navíc, že v USA to asi leckde vážně není jako na Mírově nebo Ruzyni... Že tam fakt mají partičky Asiatů, Afroameričanů, Mexikánců a ty drží pospolu stejně jako venku na svobodě v ulicích a vedou spolu regulérní války o vliv a moc bez ohledu na mříže a dozorce s brokárnama. Náš muž na můj vkus příliš rychle přistoupil na pravidla hry. Neprochází žádnou katarzí, záplavou výčitek, nehroutí se ač by se to od slušného člověka očekávalo. Chce přežít a tak jak zvíře v aréně plní příkazy tlupy slepě a poslušně bez náznaku myšlení. A tomuhle jsem prostě nevěřil. Ačkoliv konec filmu se dá lehce předvídat, nekončí to nakonec tak špatně jak jsem se bál. Hrdina prostě pochopil, že odsouzením jeho dosavadní život skončil a tak za sebou udělal tlustou čáru. To ale neznamená, že to zabalil. Naopak, teď nespoután konvencemi civilizované společnosti žít teprve začíná.... Bavilo to, ale místy jsem tomu moc nevěřil. A jelikož pohled na bicáky a trapézáky s vytetovanou nacistickou symbolikou mne moc na rozdíl od jiných zde komentujících nerajcuje, budu se držet při zemi a dávám za 3 převezený AK47 z Afghanistánu. * * * (06.05.2022)

|50%| Rozporuplnost. Osobně, absolutně netuším jak se mám k tomuto snímku postavit. Prvních půlhodiny mě moc nebavilo, nedokázal jsem pozorně sledovat řetězení postav. K tomu byl zvolen dost obtížný styl převádění flashbacků a přítomnosti. Po čase jsem si na to už tak trochu zvykl a ta druhá polovina filmu mě už začala víc bavit, alespoň tedy natolik, abych to dodíval do konce. Tu 3* nakonec dávám, v hloubi duši cítím, že si to film zaslouží, ale je to u mě opravdu na hraně. Dost aspektů mi tam přišlo nereálných a neuvěřitelných. Hlavní herec se rychle zadaptoval ve věznici, stal se z něho vyhlášený gangster, no, to mi přišlo takové rozporuplné. Na jednu stránku to bylo docela zajímavé, na druhou nevím, spíš nereálné. Asi mi to celkově moc nesedlo. Blbost to není, ale pecka také ne. Máme tu krvavé scény, pár zajímavých úmrtí atd. Finále šlo už mimo mě. Takže je to tak na půl, obyčejný průměr, ale to 1 shlédnutí se dalo snést. (09.09.2017)

Nebavilo mě to, přišlo mi to úmorně dlouhé, hlavní postava mi byla nesympatická, a celkově to podle mě trpí nedostatkem nějaké větší scenáristické invence. Odhlédne-li se ale od faktu, že podobných filmů už vznikly mraky, pak se filmu jisté kvality upřít nedají. Nikolaj Coster-Waldau v hlavní roli je například herecky velmi přesvědčivý, a některé scény jsou relativně silné. Za sebe ale tento typ filmů nevyhledávám, a konkrétně zde mi ta chlapácká drsnost přišla místy poněkud nevěrohodná - a celkově jsem měl dost problém věřit ději, takže u mě ten film prostě bohužel nezafungoval. (01.11.2017)

Coster-Waldau zní jako název německé firmy specializující se na těžkotonážní těžební stroje. Ve skutečnosti nejsme až tak daleko od pravdy, jelikož když se Nikolaj rozjede, je to prostě buldozér a zároveň nejmohutnější opěrný prvek filmu. A pak je tu taky atmosféra, která se postupně odívá do hutnějších a hutnějších kabátů. Celek nepůsobí úplně jako famózní dělovka bez chyb, ale určitě jde o dost dobré vězeňské drama, které by nemělo uniknout pozornosti diváka. (16.09.2017)

Warrior or victim, aneb přehlédnutá červená na semaforu postaví jemného finančníka před volbu, jestli být bílou pichnou, či bílou pýchou.. Waughova studie o kazivých účincích nápravných zařízení se snaží pohybovat ve dvou módech. Ten vězeňsko-gangsterský působí poněkud klišovitě a o atmosféře Training Day či černobílých scén American History X si může nechat jenom zdát. Psychologický mód se stavěním bariéry proti rodině vykazuje plochost Moneyho hrudníku ještě před nástupem do oploceného fitness centra a zbytečně bere prostor tomu prvnímu. Nehledě na to, že snaživý Coster-Waldau tu sice má Movember 12 měsíců v roce a spoustu tetování z časopisu Bravo, ale ten přerod na vypočítavého (skoro)gangstera mu nelze i kvůli konstrukci příběhu příliš věřit. Trošku mi zůstává záhadou, jak se Moneyho řitní pošta vypořádala se vstupní prohlídkou při posledním nástupu do vězení. Falešné dno konečníku? (09.08.2017)