Tajemný předmět touhy

Láska má mnoho podob. Vypočítavá, manipulativní, sobecká, prolhaná, zotročující, ale i vášnivá, beroucí srdce i dech....pak možná i zdravý úsudek a peníze. To první je mladá dívka, to druhá stárnoucí bohatý muž, který se bezhlavě zamiloval a vypráví svůj příběh spolucestujícím ve vlakovém kupé.Zajímavý byl počin od režiséra Luise Buñuela, kdy hlavní roli ztvárnily dvě dívky, k čemuž ho dohnala nutnost, ale mě se to líbilo.Mnoho je podob lásky,můžeme třeba hledat celý život a nenajdeme ji, nebo nehledáme a ona zázrakem přijde. Někdy.Natož ve Francii nebo sluncem rozpáleném Španělsku. (10.02.2013)

posledný bunuelov film je v niečom kruto a pravdivo podobný s posledným kubrickovým filmom, aj keď náturou veselší - vyslovuje sa k pravdám, ku ktorým sa autor v otázkach mužsko-ženských dopracoval (oboje filmy sú adaptáciami knižných predlôh). myslím si, že v mnohom sa u bunuela inšpiroval aj woody allen a že z tohot inšpiračného zdroja čerpá aj na staré kolená vo svojich ostatných filmoch. film môže vďaka historicky bezprecedentnej a z núdze cnosť robiacej situácie slúžiť aj ako súťaž vkusu v porovnávaní, ktorá predstaviteľka Conchity je krajšia. (16.04.2013)

Cesta vo vlakovom kupé môže byť klasickou tichou jazdou a postranným pozeraním na tváre a správanie spolucestujúcich, ale niekedy sa môže zmeniť na zaujímavé, plnokrvné rozprávanie. Buňuel sa vo svojom poslednom filme ústami postaršieho cestujúceho takto rozpráva zaujímavej spoločnosti v kupé (medzi ktorou preblesknú v úvode náznaky letmého poznania sa z minulosti) príbeh svojej poslednej vášnivej lásky, ako ospravedlnenie, či vysvetlenie svojho činu z úvodu, kedy vyleje mladej dievčine nastupujúcej do vlaku vedro vody na hlavu. Prestriedavanie dvoch prostredí: vlakového kupé a samotného príbehu, obsadenie jednej z hlavných postáv dvomi rôznymi herečkami, putovanie rôznymi prostrediami (od Paríža cez Švajčiarsko do Španielska), náhle absurdné zvraty, všetko v objatí všadeprítomného terorizmu sú poznávacími znameniami tohoto filmu. Filmu, ktorý je surrealizmom šmrcnutý navonok len zľahka, akoby bol len závanom niekdajších režisérových uleteností, ale v skutočnosti je surreálne srandovne vážnym viacvrstevným príbehom o vysnenej a znova sa vracajúcej, opakujúcej sa láske a zúfalstve, či dokonca nenávisti aké môže takáto fatálna láska vyvolať. (22.04.2005)

A tak si každý nosíme svůj plátěný pytel plný hoven. Zbožňuji, kterak dokázal Buñuel do každého filmu vetknout toliko životních pravd, až je z toho člověku stydno, že si jich většinu uvědomí, až během sledování. přitom to měl celý život na jazyku (a za 20 let na to budu nahlížet zase jinak, přeci jen jde o labutí píseň života znalého kmeta). Snad jen ty laciné oslí můstky si mohl odpustit, ale jistě to jen mé racionální divácké já nepochytilo surealistické metafory. (20.08.2010)

Na diskuzi, která tu probíhá okolo dvojího obsazení hlavní ženské role dává zásadní odpověď sám Luis Buňuel ve svých pamětech "Do posledního dechu" (česky MF 1987, Jiří Krechler - bookman 2004). V této knize se čtenář zároveň dozví o režisérově záměru navodit v "Tajemném předmětu touhy" atmosféru nejistoty a strachu z atentátů a terorismu i o nečekaném výsledku této snahy po uvedení filmu do kin. Časy se mění, některé problémy však pohříchu zůstávají. Zajímavý a obsažný článek k 6 posledním Buňuelovým filmům zde: www.nostalghia.cz/pages/andele/bunuel/txt/of/holanec/index.php (27.06.2007)