Jesus Christ Superstar

Oproti původní verzi, mnohem lepší výkony (jen Jidáš halsově pokulhává a Ježíš je vizáží nedomrlý). Zbytek výborný. Na projevu herců je znát, že se ansábl přestěhoval z londýnského jeviště před filmovou kameru a tak mají tendenci hrát i pro zadní řady. Moderní pojetí je v pořádku, sedí mi mnohem víc, než hippie verze z roku 73 (což tenkrát taky bylo moderní, že). (08.06.2010)

Můj nejoblíbenější muzikál v moderním kabátě, no naprostá paráda. Obsazení mi sedlo, možná až na v několika scénách kňápajícího Jidáše, ale těch bylo pomálu. Celá scéna je výborně vyzdobena, nápisy na stěnách, jako rekvizity zbraně, bomby, drogy...Původní verzi jsem ještě pořádně celou neviděl, ale určitě to pro srovnání v dohledné době udělám, nicméně tento novodobý počin je pro mě nejlepší zfilmovaný muzikál všech dob (ač se jedná spíše o divadlo, než skutečný film). (06.04.2010)

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)

Kdo zná mou zkostnatělou umanutost na originálech není mým hodnocením překvapen. Ale vážně, ne, tohle opravdu ne. Tato verze mne míjí na míle. Prostředí, v němž se děj odehrává, je pro mne nečitelné, a to především volbou kostýmů. Proč mají římské jednotky rysy Dartha Vadera, když Ježíšovi následovníci vyhlížejí jako fanoušci nějaké rockové skupiny, kteří kdesi - z mně neznámého důvodu - získali zbraně, mi uniká. Proč scéna Jesus must die vypadá jako vystřižená z filmu Flash Gordon (vymazání paměti Dr. Zarkova), to také nechápu. Herodes Antipas sice z dálky působí dojmem majitele kasina, ovšem při bližším pozorování (opakovaném) se stále více kloním k názoru, že jde o Dr. Lectera navlečeného do některého z obleků, jež odložil James Bond. A když jsme u těch vizuálních vjemů, nemohu nezmínit své intenzívní přesvědčení, že kdyby si někdo dal tu práci a v některé ze scén nahradil Ježíše Georgem z džungle Brendana Frasera, málokdo by zaznamenal rozdíl. Zdálo by se, že zcela ignuruji fakt, že jde o muzikál, ale ne. To se jen usilovně snažím vyhnout tomu nejnepříjemnějšímu prvku celého počinu, jímž je bezesporu zpěv většiny představitelů hlavních postav. Ukňouraný Jidáš, utahaný, k uzoufání nudný a naprosto nepřesvědčivý Ježíš, jehož Gethsemane je držitelkou pofidérního vítězství v soutěži o nejhroznější Gethsemane, kteoru jsem kdy viděla a slyšela, dost trapný Pilát atd. Světlou výjimkou je proto v mých uších pouze Renee Castle coby Máří Magdaléna. Nabízí se teď už jen dotaz, za co dávám vůbec tu jednu hvězdu. No za hudbu a za libreto přece! (17.01.2009)