36. komnata Shaolinu

Zavzpomínal jsem na to, kdy jsem viděl film poprvé a jak jsem z něj byl kdysi unesený. Do značné míry to platí i teď, jen jsem si všímal, že triky občas nejsou přesvědčivé a začátek se táhne. Jinak jsem si však znovu dosyta vychutnával bojovou choreografii i momenty, které mi utkvěly v hlavě, a doceňoval jsem, jak moc se klade důraz na duševní vlastnosti. A ani dnes se mi nechce srážet otřepaný a naivní příběh. (27.12.2017)

Pamätám si, že ako malý som to zbožňoval. Bol som presvedčený, že prejsť všetkými 35 komnatami je niečo čo môžem spraviť aj ja - malý chlapec zo Záhoria. Dnes samozrejme viem, že aj keby to bolo možné, som na to príliš lenivý. To ale neuberá snímku na pôsobivosti, hravosti a akčnosti. Lau Kar Leung romantizuje Shaolin ako mnoho tvorcov pred ním aj po ňom. Liu v podaní Gordona Liua je typický hrdina tohto žánru. Zbrklý, nepozorný ale v procese napredovania shaolinskou hierarchiou nadobúda silu a schopnosti, ktoré mu pomôžu oslobodiť nádor od utlačovateľov a zároveň vytvoriť 36. komnatu, kde aj obyčajný človek, nezasvätený do tajov Buddhovej cesty, môže prejsť bojovým výcvikom. Je to dobrý film. Nezostarol ani vizuálom ani myšlienkou. Jedno zo styčných diel, ktoré podľa môjho názoru treba vidieť. (30.09.2020)

Tady toto je taková klasika už od dob VHS-kopií "za bolševika", kdy to byl jeden z nejznámějších kung-fu filmů a v té době i dost oblíben. Tenkrát jako malýmu klukovi se mi to hodně líbilo. Dnes už se na to dívám jinak. První čáct filmu, než vůbec hlavní postava začne trénovat je něco příšerného a trvá to hrozně dlouho. Nic se tam děje, přiblblý kecy, zbytečně zabitá stopáž filmu. Tréning ... no ať si to bere každej jak chce, ale pobíhání po vodě a nosení věder s vodou mne dnes už nenadchne, jakmile se ale dojde konečně z "vyspělejším" komnatám, film KONEČNĚ nabírá efektní grády, aby skončil v naprosto špičkovém nářezovém finále, které se mi fakt hodně líbilo. Finále je bomba, o tom žádná, ale že to zabírá 1/4 filmu, to je fakt málo. Jinak se mi taky velice líbil vývoj postavy, na konci jde z mnicha fakt respekt a je to prostě kung-fu stroj, fakt umí, plus choreografie soubojů exkluzivní. Jenže dopracovat se k tomu po hodině, která mne prostě nudí ... nehledě na stáří filmu, to mi prostě nedává jinou možnost, než dát své klasické 3*, stejně jako drtivé většině těchto žánrově podobných filmů ... Obecně si myslím, že je to trochu přeceňovaný film, ale na druhou stranu v rámci továrny na "kung-fu flicky" SHAW SCOPE jeden z nejlepších ... (24.05.2009)

Je osvěžující vidět film, kde se trénink neodbývá tříminutovou střihovou sekvencí naroubovanou na jásavý pop, a kde je vidět bolest i jak dlouho ta cesta trvá. Bohužel jsou shaolinské komnaty obklopeny otřepaným příběhem o pomstě, který jde proti duchu výcviku. Jak krvavá cesta pomsty pro školu bojových umění končí, ukázal Bruce Lee ve filmu Pěst plná hněvu. A ještě k tomu Lee ve svém skutečném životě zemřel na to živelné mlácení do hlavy. Ovšem ta hodina shaolinského výcviku stojí za vidění a měli by se jí inspirovat všichni ti školští reformátoři, co chtějí proměnit výuku v jednu velikou zábavu. Bez bolesti a potu to nejde. (22.12.2010)

Tenhle film je jen tak dobrý, jak moc si ho pamatujete z dětství. Naposledy jsem ho viděl před drahnou spoustou let a potom předevčírem. Inu, Intersonic je bezva, že vydává i tyhle starý fláky, ale měl by se zamyslet nad kvalitou svých dabingů. Když dabér s mladým hlasem bručí, aby zněl jako staroch, to nesnáším skoro stejně, jako když dospělá ženská mluví malýho kluka. Když jsem byl malej, Šestatřicítka se mi líbila. Taky aby ne, od majora Zemana, Rudýho primátora nebo Rudé záři nad Kladnem se to dosti liší. Jenže dneska mě to už nijak moc nevzalo. Je to taková kung-fu pohádka, nepropracované postavy, jasně oddělené dobro a zlo, přímočarý děj, spousta zvukových efektů, nepříliš dramatičtí herci (nebo možná až příliš ;) atd. Prostě všechno, co si představíte pod pojmem kung-fu biják. Vadilo mi, že z avizovaných šestatřiceti komnat jich uvidíme sotva půlku, že i když ten výcvik vypadá docela náročně, zjistíme až na konci, že mu cesta skrze všechny trvala bezmála pět let. Navíc když se člověk trošku zamyslí, takhle oddělený výcvik je sice dobrý pro vytvoření podmíněných reflexů, ale určitě ne pro jejich trvalé udržení. Hlavní hrdina je nesmrtelný bojovník, drsňák nad drsňáky, ale dnes už mě nebral jako dřív (to jsem zkoušel kopat jako on a rozmlátil při tom skleněný dveře). Souboje, i když jich moc není, vypadají kromě zvukových efektů hodně promakaně. Jako dítě (tak v pěti letech) bych dal maximum, dnes je to dobrý průměr, ale chuť vidět to ještě jednou prozatím nemám. (16.04.2007)