Oppenheimer

Film s totálně banální zápletkou a poměrně jasným poselstvím diváctvu, jehož tři hodiny ale režisér z nějakého důvodu zabalil do neskutečně otravné a matoucí příběhové mozaiky s miliardou strašně rychle se střídajících postav, časových skoků a vysilujícího vědeckého žargonu. Chápu, co se mi Nolan snaží říci a ukázat, jen nerozumím tomu, proč mi x hodin vysvětluje, jak to bylo se slepicí, když oba víme, že jako první bylo vejce. Užívám si vizuál, zvuk, hudbu a hlavně mistrně vedené herce, ale trpím u provedení a rádoby chytré hry s divákem, na kterou už prostě v Nolanově případě přestávám mít po mnoha podobně koncipovaných snímcích energii. Příště prosím nějakou přímočarou akční bondovku. Díky. [SkyShowtime] (30.03.2024)

Přátelé, kamarádi, jméno režiséra a scenáristy Christophera Nolana neznamená, že tomu automaticky lupnu pět hvězd!! Už předtím se Nolan párkrát nalokal, tady už se solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale zároveň se to celé bije s nabubřelostí a nekontrolovaně egomanským stylem „podívejte, co všechno ještě svedu!“ Vyprávění je sice dynamické, ale první bezmála hodinu jsem docela trpěl, protože se melou odtažitá historická fakta a ubíjející fyzické postupy. Nejde ovšem o obsah, ten zase nějak komplikovaný není, jde o množství a intenzitu mluvících hlav. Navíc to místy absolutně nevyznívá přirozeně. O tom, že je to znovu chladné jak psí čumák, nemluvě. Nicméně se postupně dostáváme do rozervaného nitra jedné z klíčových postav 20. století, která spolu s předními vědeckými mozky pracuje na sestrojení masivní zbraně. A vlastně platí to, co jsem psal na začátku – souboj mužských eg. I Nolanovi zřejmě definitivně ruplo v hlavě a vzal si do ní, že je prostě génius. Po herecké, audiovizuální a řemeslné stránce je to samozřejmě „událost“, i pokládání si (včetně etické stránky) četných otázek je fajn, ale holt v posledních letech nejsem fanda nafoukance Nolana. (25.09.2023)

// "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Ultimátní Nolan, ultimátní biografický inferno plný štěpení atomů i lidského ducha, především však ultimátní kinozážitek posouvající kinematografii zase o kus dopředu. Nejde to zredukovat do vět, musí se to zažít na vlastní kůži, nejlíp v IMAXu. Čistá desítka, po další projekci ale možná zvednu na 11. (: (19.07.2023)

Možná byla chyba pouštět si historické životopisné drama o kterém znám všechna důležitá fakta. První polovina filmu tak pro mne byla téměř nesnesitelná otrava. Většina stopáže je totiž založená na zbytečných konverzacích, kdy jedna schůze střídá druhou a pak se ve vzpomínkách ještě presunene na další schůzi, jen abychom slepičími kroky pomalu skládaly mozaiku do jednoho celku. Tím nechci říct, že to je úplně špatný film, ale stačily by klidně dvě hodiny k vykreslení všeho důležitého a finále by bylo mnohem údernější a zajímavější bez všech těch spících lidí okolo. Nejen že to byla jak už jsem naznačil docela nudná záležitost, ale v záplavě jmen, kdy je navíc jednou dotyčný nazýván Bert, pak Robert, následuje jeho titul a nakonec pan Strauss jsem se postupně začínal ztrácet (,,hloupý" uvedený příklad slouží pouze jako očividné vysvětlení problému, zrovna u Strausse, jakožto druhé nejvýraznější postavy snímku problém nenastal), ale hlavně mi dílo nesdělilo nic nového. A to odpustit nemohu, neboť dozvědět se něco nového je přeci tím hlavním důvodem, proč se obtěžovat s dokumenty a historickými filmy. A pak konečně, se to na finálních 30 minut pořádně rozjede a závěr je asi jediný důvod, proč dávám 3 hvězdy. Až mne zamrzelo, že tvůrci nenasadili podobné tempo hned od začátku. Jak už jsem zde někde četl, měl to být radši seriál a dopadlo by to líp. PS: Při sledování jsem se asi nejvíce bavil demaskováním všech těch známých starců jako byl Robert Downey Jr. a další. Jen mne překvapuje, že nikde nebyl Christian Bale. Zklamání roku. 55% (07.02.2024)

Hlavní důvod, proč si Nolanova Oppenheimera cením, je kombinace jeho téměř dokumentaristické výpovědní hodnoty s mainstreamovými líbivými prvky, které dokáží diváka zaháčkovat a nefalšovaně bavit. Je to jednoduchý recept, který umožňuje "vnutit" chytrou myšlenku i méně chytrému, resp. méně trpělivému diváku. Příběh vzniku atomové bomby je nesmírně důležitá součást moderních dějin a lidé by měli všechny ty okolnosti znát. Nolan skvěle pracuje s dynamikou příběhu, pomáhá si nechronologickým vyprávěním, výraznou hudbou, dokáže vyvolat napětí pouhými dialogy a zkrátka umí rozpoutat fenomenální konverzační drama jako málokdo. Nolan ukazuje, proč a v čem může být i mainstreamový film opravdové umění. Zkrátka tohle funguje! 9/10 (26.12.2023)