Oppenheimer

V mnoha ohledech přesně takový film, jaký jsem čekal, v mnoha ohledech ještě o něco lepší. Christopher Nolan tentokrát zpracoval rozporuplné téma naprosto precizně nejen jako režisér, ale i jako scenárista, protože je sice pravda, že v Oppenheimerovi "se pořád mluví", ale všechny ty mono- a dialogy jsou napsané tak, že se v nich neutopíte. Ano, možná vás jejich tíha někdy na chvilku stáhne pod hladinu, ale ne na dlouho, protože každá taková scéna končí jasně srozumitelnou pointou, na níž zase stojí scéna následující. Chaos (jakkoliv sympaticky bezohledný) jménem Tenet, který trestá i pár vteřin nepozornosti, se neopakuje. To vše s neskutečně skvělým obsazením, jemuž vévodí trio Murphy, Damon a Downey Jr., v chytrém podání dvou rozdílných pohledů na tutéž věc, které se protnou v závěru s mrazivou myšlenkou, jež ve mně dlouho doznívala. (21.07.2023)

Film s totálně banální zápletkou a poměrně jasným poselstvím diváctvu, jehož tři hodiny ale režisér z nějakého důvodu zabalil do neskutečně otravné a matoucí příběhové mozaiky s miliardou strašně rychle se střídajících postav, časových skoků a vysilujícího vědeckého žargonu. Chápu, co se mi Nolan snaží říci a ukázat, jen nerozumím tomu, proč mi x hodin vysvětluje, jak to bylo se slepicí, když oba víme, že jako první bylo vejce. Užívám si vizuál, zvuk, hudbu a hlavně mistrně vedené herce, ale trpím u provedení a rádoby chytré hry s divákem, na kterou už prostě v Nolanově případě přestávám mít po mnoha podobně koncipovaných snímcích energii. Příště prosím nějakou přímočarou akční bondovku. Díky. [SkyShowtime] (30.03.2024)

Šel jsem do kina s tím, že Christopher Nolan přeci nenatočí biografii, že to je málo. No ale ona to v základu minimálně v první hodině a půl biografie je. Trošku hravější co se týče práce s časovými rovinami, především však audiovizuálně nápaditá a strhující tak, že všechny ty akademicky uchcané filmy jako Teorie všeho už v mých očích mají pramalou šanci zaujmout. Nolan navíc v půlce malinko přeřadí výhybku a začne si mnohem víc hrát s jednotlivými dějovými linkami, ale i s žánry, takže po odvážněji pojaté biografii (které IMAX zatraceně sluší) se Oppenheimer chvílemi mění v horor, jindy v psychologické drama a nebojí se být i soudním thrillerem, za který by tvůrcům tleskal i Aaron Sorkin. Je trochu škoda, že Nolan nemá větší důvěru ve své diváky a vždycky jim nakonec to, co by mohlo pro nesoustředěné působit trochu složitěji, přežvýká do pár vět. Určitě by se mi líbilo, kdyby víc tlačil na linku o zodpovědnosti vědců a vůbec šel víc do hloubky samotného hlavního hrdiny, ale to jsou jen drobnosti. Oppenheimer mě celé tři hodiny bavil, ať už si v něm Nolan hrál s obrazem, zvukem, tempem i žánry, nebo se držel tradičnějších vypravěčských postupů a jen je výrazně opepřil svým audiovizuálním mistrovstvím. (20.07.2023)

Nolan je Dr. Manhattan současného Hollywoodu. A snad alespoň další dvě dekády bude. Na vrcholu tvůrčích sil si může dovolit tříhodinový konverzační kolos, který subjektivně trvá o třetinu méně, protože míra preciznosti všech tvůrčích složek je na absolutoriu. Vlastně i ta nejžádanější pozlacená soška je naprosto pochopitelná. A přece tomu něco chybí. Možná krapet osobní vášně před i za kamerou. Ale asi jediný režisérův film, o kterém vím, že už si jej pravděpodobně nikdy nepustím znovu. PS: Sex ve výslechové místnosti je největší cringe moment Nolanovy filmografie. Bez debat. (24.03.2024)

Takový ten film, u kterého jsem během prvních dvou minut věděla, že mě čeká něco mimořádného. Christopher Nolan točí jako dneska už málokdo, opět se jedná o poctivý kus filmařiny a vizuálně něco tak úžasného. Je třeba si však uvědomit, že v první řadě jde o politicko-soudní drama, kde se velká část filmu odehrává ve dvou místnostech, kde banda chlapů mluví a tempo těchto dialogů je opravdu zběsilé, a tohle rozhodně nesedne každému. On ten film ani nejde divákovi moc na ruku, je třeba věnovat pozornost každičkému malému dialogu a detailu, aby divákovi došla celá pointa a co se vlastně tvůrci snaží říct. Já jsem Nolanovi zobala z ruky, byla jsem přikovaná do sedačky od první do poslední minuty a tři hodiny utekly jako nic. Trinity test a posledních pět minut mě odzbrojilo úplně a z kina jsem odcházela s pocitem, že chci nutně o tom filmu s někým mluvit a přemýšlet o všem, co jsem viděla. Kino navštívím určitě alespoň jednou. (22.07.2023)