Oppenheimer

Barbenheimer, part 2. Nebála bych se Nolanova Oppenheimera srovnat s Dominikovou Blonde. Oba filmy jsou adaptacemi životopisných románů, zpracovávají obecně známá témata, znovu přinášejí stejné příběhy, stejné kulisy, stejné osobnosti a pokládají stejné otázky. Snad jsou oba filmy formálně ambicióznější, ale nepřinášejí cokoli nového, překvapivého. Snad jen ty nové herecké výzvy poprat se s obrazy postav, které jsou kulturně zakořeněné a definované. A Nolan samozřejmě má to nejatraktivnější obsazení dnešní doby, o tom není pochyb. #čsfdprojekce (26.07.2023)

Očekával jsem další dobrodružství z nového světa a místo toho dostal divoce sestříhanou, útrpnou tříhodinovou procedurálku s prvky inside jobu na závěr. To celé za zvuku monstrózně dunivé muziky a artových černobílých flashbacků. Nezpochybňuji hutný námět, ani slušný herecký performance, ale ten film má pouze dvě jiskry za 180 minut. Jednu když vybuchuje bomba a druhou když je kamera natočena na Florence Pugh. S oblečením, nebo bez, není podstatné. Funguje oboje. (27.11.2023)

„A TEĎ JSEM SMRT. NIČITEL SVĚTŮ…“ Začíná to jako životopis, pokračuje to jako životopis a končí to jako životopis. Co jako byste na tom chtěli vidět třeba v IMAXU nechápu. Halda dialogů (třeba) o kvantové elektrodynamice či teorii mezonových částic (možná ne tak úplně, ale jako sorry…) přes Projekt Manhattan až po tu (další haldu) z éry mccarthismu a vyšetřovací komisi. Má to samo i světlý stránky (jestli se vám náhodou tyhle zdají jakože tmavý). Parádní obsazení. Parádní filmařinu – protože třeba ty věci okolo bomby, výstavba Los Alamos a i to v podstatě soudní drama, mě bavili. Určitě i díky práci se zvukem. Ale … není to film pro každýho. Kamarádka z kina odešla 20 minut před koncem (kurva proč? Když jsi vydržela tu nudu na začátku…dyť ten závěr je přece nejlepší!). Kamarád má rád dokumenty, tomu se to líbilo. Já mám rád Nolana, politiku a všechno možný… a přesto fláknu 3*. Tohle mělo bejt aspoň o půl hoďky kratší. (Takže problém tohohle životopisu je, že vlastně přesnej…) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) K sepsání scénáře posloužila kniha z roku 2005 „American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer“, kterou napsali Kai Bird a historik Martin J. Sherwin. Ten na ní pracoval 25 let. 2.). Jde o první film, který Nolan nenatočil s Warner Bros. Studio Univerasal Pictures  souhlasilo s Nolanovými podmínkami, které zahrnovaly produkční rozpočet ve výši 100 milionů $, stejný marketingový rozpočet, 90–120 dní promítání v kinech, dvacet procent hrubého z každého dolaru a třítýdenní období před a po uvedení filmu, ve kterém Universal nemohl vydat další nový film. 3.) Thx za titule „?????“. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.07.2023)

// "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Ultimátní Nolan, ultimátní biografický inferno plný štěpení atomů i lidského ducha, především však ultimátní kinozážitek posouvající kinematografii zase o kus dopředu. Nejde to zredukovat do vět, musí se to zažít na vlastní kůži, nejlíp v IMAXu. Čistá desítka, po další projekci ale možná zvednu na 11. (: (19.07.2023)

Film s totálně banální zápletkou a poměrně jasným poselstvím diváctvu, jehož tři hodiny ale režisér z nějakého důvodu zabalil do neskutečně otravné a matoucí příběhové mozaiky s miliardou strašně rychle se střídajících postav, časových skoků a vysilujícího vědeckého žargonu. Chápu, co se mi Nolan snaží říci a ukázat, jen nerozumím tomu, proč mi x hodin vysvětluje, jak to bylo se slepicí, když oba víme, že jako první bylo vejce. Užívám si vizuál, zvuk, hudbu a hlavně mistrně vedené herce, ale trpím u provedení a rádoby chytré hry s divákem, na kterou už prostě v Nolanově případě přestávám mít po mnoha podobně koncipovaných snímcích energii. Příště prosím nějakou přímočarou akční bondovku. Díky. [SkyShowtime] (30.03.2024)