Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Recenze (1 355)
Pořádně sestříhat, především první polovinu, a bylo by to za plných pět. Obzvlášť v 70mm IMAXu. Tam bylo dobře vidět, jak Nolan velmi uznává Kubricka, a Göransson zřejmě Morriconeho. Protože ten neuvěřitelný soundtrack, to byla symfonická pocta Morriconemu. ()
Je to prehypovené, dlhé, nudné. V kine mnoho ludí zívalo a ani sa im nedivím. Kvalita Nolanových filmov od Počiatku celkom klesá. ()
Nolan by se měl vrátit ke sci-fi,nebo zkusit fantasy. Podrobněji Verbal... ...Poosralový edit ; všimli jste si naprosté anomálie - projeďte si všech cca 200 herců z filmu, který suverénně vyhrál Osraly a v Hollyúdu se něco stalo. Černošské obsazení 0,5% , žlutý 0,2 % . Nevím kolik je tam buzen,přešitin aj. pokrokových mutací, ale z těch známých to je opět zcela mizivé procento. Takže Hollyúd buď upustil od degenerativních normativních nařízení a nebo dělá podprahovou reklamu atomovýmu holokaustu,po kterým touží všichni degeneráti v rámci svého chápání míru,asi očekávajíc,že je radiace promění v supergeje co se pak zavládnou klátit 60ti přírazy za sekundu do prdele. ()
Tak ako posledné Nolanove počiny, tak ani Oppenheimer pravdepodobne nebude na časté opakované zhliadnutia, ale ako jedinečný dychberúci kinozážitok zapôsobil opäť bezvýhradne. A to i napriek svojej nečakanej štruktúre, dialógových vojnovo-politických prestreliek a trojhodinovej fyzikálno-chemickej prednášky. Snímok, ktorý nedovolí vydýchnuť a núti i širokú mäsu nevzdelancov premýšľať, excelentne spracovaný a zahraný, ktorý nečakal nikto, ale zabral na všetkých, vďaka čomu si Nolan môže v budúcnosti natočiť čokoľvek len bude chcieť a to je výsada aj pre nás ostatných. ()
Další skvělé Nolanovo dílo, které mě osobně ale tolik nezasáhlo. Čekala jsem, že se bude více věnovat pocitům viny a uvědomění a méně chladnému politikaření. Nejlepší scénou za mě jednoznačně byl cvičný výbuch a následný děkovný proslov. ()
tak naťahované, ako sople detí v januári roku 42ho..ani Tarantinovi by som v tomto ponímaní tých 180 minút neuveril a nezhltol..za mňa ďalší preceňovaný film á la 12 nasraných porotcov.. ()
Všichni jsme čekali jak proběhne zkušební výbuch, jak to filmaři uchopí. Uchopili to slušně ale rychle, čekal jsem víc. Zbytek filmu byla jedna velká konverzačka se skvělými herci, ale nic co by nešlo odvyprávět daleko rychleji. 120min stopáž by filmu slušela daleko víc, spíš ještě míň by nebylo na škodu. A docela chyběly záběry na to jak to dopadlo v Japonsku, aby to mělo ucelenou hodnotu, jako takovou.... A IMAX kvůli jedné scéně, není opravdu potřeba. 90% filmu se odehrává v místnostech a jenom se mluví. Ještě že jsem na to nelezl do kina, ale cokoliv nad 2 hodiny automaticky pouštím doma v kině, takže jsem měl štěstí a nejsem tolik nasranej. :D ()
Nakonec je to "jen" dobré. Kniha je skvělá, ale zfilmovat se z mnoha důvodů nedá. Každá kapitola by s přehledem vydala na televizní sérii (dětství, ženský, vztahy v komunitě, ohromná rychlost tehdejšího pokroku ve vědě). Kdo k tomu nemá solidní povědomí o historii 20. století, fyzice, matematice (pobavil vtípek s Gödelem) a politice, toho to nejspíš stejně bavit nebude. Překvapuje mě vysoké hodnocení. Rozhodně jde o pro většinového diváka nejhůře stravitelný a celkem roztříštěný Nolanův film. Zaslouží obdiv, že se do toho vůbec pustil. Muselo to být opravdu těžké. Několik věcí mi ale tentokrát opravdu vadilo: Emily Blunt v roli Kitty je totální přešlap, kozy Florence Pugh (proč?), hudba občas podivně klopýtá za obsahem a přeexponování na efekt. Možná to nemusí být pokaždé tak rozmáchlé. ()
Dokoukáno až na dvakrát....film to není špatný. Ale jinak docela zklamání, dlouhé, místy nudné až tak, že film může pokračovat a vy si klidně můžete dojít udělat kávu a stejně o nic důležitého nepřijdete. Necelé dvě hodiny a vystřihnout "rádoby umělecké segmenty" by z tohoto filmu udělali bezva biják. ()
Čekal jsem více fyziky, méně emocí. Dost mě to zklamalo, Proto pouze 4*. ()
Fantastické herecké výkony. Celý film natočili za 4 měsíce! Škoda jen dlouhé stopáže, poslední čtvrtina už uspávala a nebylo to ono. Velká škoda, že jsme neviděli nic ze zničených měst :( a utrpení Japonska. Celý film se odehrává jen v Americe. Ten pohled z druhé strany mi tam chyběl. ()
Nic než nuda. Nechápu… ()
Nolanovy filmy mám rád, bohužel ale nedokážu tak jako jiní ocenit dílo komplexně, ale jen podle momentální nálady. Délka mi kupodivu nevadila, co mi však vyloženě rýpalo v uších, byly občasné pazvuky během hovorů, nebo náhlé absolutní ticho. Ze samotného výbuchu, který spousta lidí tak opěvovala, jsem si tedy na zadek nesedl. Vypadalo to spíš jako exploze vietnamské tržnice, než jako jaderný výbuch. A ty řeči okolo a všechny ty vztahy - já vím, že to k biografii patří, ale v dnešní uspěchané době s tím může jít ven fakt jen někdo jako Nolan. ()
Po 20 minutách jsem se v postavách ztratil, po 30 v ději , po 50 chuť a důvod dívat se dál. Spousta anonymních postav, zbytečných scén, soukromých kravin, maglajz v čase. Většina filmu se řešili komunisti a odbory. Ne, tohle se nepovedlo a 3h film totálně zabilo. Takto životopisný film vypadat nemá. ()
To nejzajímavější, tzn. vývoj atomové bomby v Los Alamos a následný koulervoucí test, zabírá minoritní část filmu. Většina děje se točí kolem senátní a prověrkové komise, což mě moc nebavilo. Navíc to pořád přeskakuje v ději s nedostatečně objasněným vysvětlení postav, člověk se v tom ztrácel. Škoda extrémní stopáže, která místy dost nudí. Celkově zklamání, čekal jsem větší pecku. ()
Oppenheimer je filmovým skvostom, ktorý ukazuje ako má vyzerať správny film. Po vizuálnej aj hereckej stránke. Či sa jedná o herecké výkony, strih, kameru, zvuk alebo tempo. Jedná sa o akčný film bez akcie, kde sa konštante niečo deje a diváka neustále udržiava v napätí skrz aj úžasný dialóg. Ponorený ste do filmu od pomalšieho začiatku, po strhávajúci prostriedok až po kľudnejší no stále si udržiavajúci tempo záver. Žiadna z príbehových liniek tu nie je naviac, a ku koncu zapadajú všetky do seba, zároveň každá postava ma dostatok priestoru sa preukázať a predviesť svoj herecký výkon. Nolan sa skutočne predviedol a ukázal ako sa to správne robí. ()
Ambiciózní ale celkově nevyvážené, rozehrávající mnoho motivů k zamyšlení či vztahů mezi postavami, většina ale vyzní do prázdna nebo jen povrchně. Nolan je IMHO už od Interstellaru přesvědčen o své dokonalosti a neomylnosti, přitom jsou jeho filmy (ač mají zajímavé téma) povrchnější ač jim stopáž narůstá. Oppenheimer trpí stejně jako mnoho biografií tím, že klouže po povrchu a nedá poznat vnitřní motivaci sledované osobnosti. Vyjádření samotného Nolana o tom, že se snažil, aby vztah Oppenheimera a Strausse vyzněl podobně jako vztah Mozarta a Salieriho ve Formanově Amadeovi, je naprosto k smíchu. V průběhu tří hodin těch několik slovních výměn mezi Oppenheimerem a Straussem dokonale zanikne... Film neobstojí jako soudní drama - na to tráví příliš mnoho času v retrospektivním vyprávění - neobstojí jako biografie - na to je příliš povrchní - a ani z historického hlediska není úplně přesný. ...Nolan by se měl opět vrátit nohama na zem a rozmyslet si, co chce vlastně točit a jaké poselství chce svými filmy předat - z hlediska poselství je totiž v případě Oppenheimera zásadní až poslední scéna filmu a to (spíše fiktivní) rozhovor s Albertem Einsteinem. btw. Film je také krásnou ukázkou zbytečného nadužití hudebního podkresu v místech, kde je to naprosto zbytečné až rušivé. ()
Velmi poučné dílo, pro mě moc zpolitizované a dlouhé. Je skoro povinností se na ten film podívat, už jenom pro historický potenciál, který ovlivnil celý svět. ()
Ťažko opísať život v troch hodinách ocenil by som dve, asi by som aj priložil zábery z budúcnosti vývoja a výskumu, keďže film vyšiel teraz ()
Související novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Prométheus ukradl oheň bohům a dal ho lidem. Za tento skutek byl přikován ke skále a mučen navěky. Příběh velmi komplexního člověka, fyzika J. Roberta Oppenheimera, pojednávající o jeho životě, momentu, kterým navždy proměnil celý svět a událostech dosvědčujících, jak svět obrátil vynález proti svému tvůrci a díky lidské zaslepenosti i proti lidstvu samotnému. V podobě oslavné ódy na protagonistův úchvatný intelekt, široký okruh zájmů a talent vizualizace teoretické fyziky jste již od samého začátku až do téměř poloviny snímku vrháni do strhujícího víru nejrůznějších úseků z jeho raného života, kdy mnohdy každý střih znamená nové místo, nový den, nový rok, nový moment a lokaci daleko za tou předchozí; pomocí pečlivě rozmístěných detailů ale sami dokážete rozluštit, kde se nacházíte. S vašimi smysly zmítají divoce naléhavé housle, pobíhající částice, filosofické myšlenky, neutuchající touha po poznání, lámající se paprsky, vzájemně na sebe působící síly, fascinace světem kolem vás, výbuchy barev, hvězdy spolykané gravitací černé díry, umění, tříštící se sklo, vysokoškolské přednášky, postup historie a s ní i nově vznikající politické směry, nové pracovní příležitosti a vztahy - to vše naplno prožíváte s člověkem, jehož přítomnost je přímo hypnotizující; nepotřebuje mluvit, jelikož už skrze jeho zářivě inteligentní oči vidíte všechny jeho osobní názory, zvážené odpovědi a vzdálené návrhy i přesto, že jsou následně přes napínavé momenty ticha mistrně vtisknnuty do slov, jejichž váhou, významem, tónem a krásou si vás někdy skromně stydlivý, ale neskutečně charismatický, geniální, poetický a výjimečný Oppie získá takovým způsobem, že nedočkavě čekáte na každou jeho reakci a toužíte ho co nejblíže poznat a pochopit. K tomu dostanete možnost, když se příběh přesune do tajných pouští Los Alamos, vojenských operací a vzrušujícího výzkumu; fyzik je vržen do nových rolí, pravidel a společnosti, kde ne všichni obdivují jeho osobnost a genialitu tak jako vy. Najednou je každé slovo nebezpečné, každý čin nevhodný a každá sekunda drahá. V průběhu celého filmu jste skrze několik vrstev vzpomínkových pasáží (ať už těch poměrně lineárních a subjektivních v barvě nebo s pomocí více objektivní, černobílé časové linie) přijímali velmi intuitivně jednotlivé skoky v čase jako realitu, neměli šanci se ve zběsilém tempu, návalu informací, dialogů a ohromném množství postav zastavit, snaha všechno to vstřebat vás ochromila; ovšem teď se ocitáte intenzivně přítomní v každé minutě příběhu spěchajícího k něčemu rýsujícímu se na obzoru; k novému hráči, zbrani tak tajemné a neznámé, přesto však respekt vzbuzující. Tempo je až nesnesitelně rychlé, častěji a častěji bez varování přerušované sekundovými, infarkty vzbuzujícími vstupy přístroje, jehož záhadnou přítomnost vnímáte jako konečný vítězný cíl celého snažení, ale zároveň tušíte, že odstartuje něco nepředstavitelně příšerného. Rezonující, zneklidňující a stupňující se melodie vše ovládne. Rozproudí se vám krev. Třesou se ruce. Vaše úzkost dosáhne vrcholu. Už jen čekáte na konec... A pak to přijde. Vše se zastaví. Naprostá nicota. Ticho, dýchání, tma, dokulata vlnící se červená, žlutá a oranžová, polibek smrti, který otřese a zaduní celým vaším tělem, ta legendární slova větší než my všichni... Děsíte se, ale jste užasle šťastní - ať jsou ty třpytivé oblaky plamene jakkoliv monstrózní, život přesahující, zemi oblizující a lidský rozum shazující, vy nemůžete popsat, co vidíte. Co se stvořilo. Co to znamená, jak je to velké, k čemu to přirovnat. Víte, že nic nebude tak jako dřív.... Štěstí z dosaženého cíle vystřídá šok. Bezmocně sledujete, jak vám váš výtvor, vaše vítězství, věc, kterou jste změnili svět, přerůstá do ohromných rozměrů a protéká jako písek mezi prsty. Slova chvály a hrdosti z protagonistových úst vychází naprosto prázdná; narozdíl od opravdových následků, které již navěky zůstanou v jeho citlivé a vizualizací nadané mysli: slzy, křik, bezvýznamná hysterická radost davu, zničené životy, černé skořápky nevinných těl, jejichž duši on sám vypustí, když je rozšlápne svou láskou k fyzice. Jste ve středu ohluchujícího výbuchu světla. Všechno na vás padá. Smaže se hranice mezi vámi a protagonistou; jste jedna osoba, všechno zažíváte s ním. Hroutí se celý svět a strhává svého ničitele s sebou. Něco je extrémně špatně. Najednou naplno vnímáte, co jste dříve odmítali, pouze tušili nebo si nikdy neuvědomili. Horor začíná. Rozeběhnutý kolotoč událostí již není možné zastavit. Fyzikální úspěch se morálně i nemorálně obrací proti člověku, který stále věří, že se lidstvo může zlepšit. Vše, co se schovávalo dříve ve stínech nyní vstupuje do popředí; pravda a lži se spojí v jediné, odkrývají se nové názory, konflitky a nic není jisté. Z filmu se stane příšerná zkušenost, cítíte se bezmocní, svázaní, trápíte se šedou zónou, ve které se ocitáte; nevíte, jak změnit své názory, které naopak zachovat, komu věřit, koho se obávat. Příběh se vrací do silně dialogově orientované podoby z počátku celého snímku, ale na to, jakým způsobem je provedena, se nemáte šanci připravit; v mžiku se ocitáte v pekle na zemi, prožíváte klaustrofobii, nervová zhroucení, euforii, bezmoc, šílenství vznícené stresem, zběsile rychlý střih, výbušné a naprosto brilantní pasáže stejně intenzivní jako odpočítávání do příchodu atomového přístroje. Čím více se slova a obvinění stupňují v tempu, tím více vás mrazí studený pot, tím více jste vy sami napadáni, s tím větším šokem si uvědomíte vše, co jste dříve nezaznamenali. Najednou se všechno perfektně spojí v tu pravou, neuvěřitelně komplexní realitu. Realitu, která vám zlomí srdce a sebere všechnu naději. A konečně, po tak ohromujícím tempu, přijde opět nicota; finální metafory, varování, předpovědi nebo jednoduše pravdy vám seberou všechen kyslík. Tento film překoná meze reality, času a prostoru a dotkne se přímo vás. Naprosto změní vaši perspektivu chápání současného světa. Nemůžete dýchat, vaše srdce bije ztěžka, najednou nevíte, co dělat, kam jít, co říkat, kdo být, kým se stát, co po sobě zanechat; a nemáte jedinou jistotu v to, co na světě přijde. Otázky bez odpovědí, odpovědí, které právě prožíváte, vás dovedou až k úplnému přehodnocení všeho, co jste doteď věděli. Každá věta se vám usadí v hlavě a o každé z nich budete dlouho, intenzivně přemýšlet. Konečně máte dovoleno si pořádně vydechnout... Ale vaše mysl už nikdy nebude jako dřív. Dnešní svět už nikdy neuvidíte ve stejném světle. Jeden muž dal světu nástroj pro vlastní zkázu a manuál k jeho ochraně a léčbě; je jen na nás, co si jednou vybereme jako první... () (méně) (více)