Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Recenze (1 351)
Ač jsem čekal o něco lepší film a techničtější pojetí (se zfilmováním i například nehody, kde umřel Louis Slotin, která zde chyběla), dostal jsem co jsem dostal a zklamán nejsem. Nolan se svým stylem si tady vyloženě užívá a nevěřil bych, že konverzační drama může být podané takovou formou. Hudba naprosto perfektní, celkem jsem se divil, že ji nedělal Zimmer, ale už od prvních tónů vám bude jasné, že koukáte na Nolana i kdyby jste to předtím nevěděli. Možná jen škoda zbytečně přepálené stopáže. Jsem si jistý, že kdyby to mělo o 30 minut méně, nic by se nestalo. Co je ale perfektní jsou herci a jejich výkony, v čele s Murphym a Downeym opravdový herecký koncert. ()
Musím sa priznať, že na mňa to nejako nezaučinkovalo :) bol som nato v kine, a som rád, že už to mám za sebou! Už mi bolo dlho, žrali ma mrle, aj ručičky na hodinkach prestali svietiť :)) 3 hodiny dialogových smrštíí bolo na mňa viac než dosť :)) pár krát som sa pristihol, že miestami strácam pozornosť. Mohlo to býť o hodinu kratšie. Film sa zbytočne pozerá na problematiku z viacerých pohladov a ani z jedného poriadne. Najdu sa aj nejaké pozitíva ako napriklad 15 minút venovaných testovaciemu výbuchu atómovej bomby :) ()
Tak jsem tento tříhodinový dialogový uragán přežil bez úhony. Naopak jsem si ho skvěle užil. Skoro jsem uvažoval i o pěti hvězdách, jelikož mě film zaujal nejen skvělými hereckými výkony, nahatou Florence Pugh a dokonalou řemeslností, ale i silným tématem. Bohužel, nakonec se pár slabších chvilek objevilo. Konkrétně mě osobně přišlo, že po "vyvrcholení" v podobě úspěchu Trinity filmu na chvíli došel dech a nějakou dobu mu trvalo, než se zase nadechnul. U mě to bylo asi 10 minut, než jsem se do příběhu dokázal znovu ponořit. Pak ještě musím zmínit tu přepálenou hudbu. Přistup, kdy veškeré emoce a napětí v divákovi vzbuzuje pouze symfonický orchestr, který místy působí jak utržený z řetězu mi úplně nevyhovoval. Ale jinak pecka a pošušňáníčko... ()
Nolan opět dokázal, že umí. Tři hodiny utekly ani nevím jak. Skvělý příběh, skvělé herecké výkony, o tom žádná. Za mě nejlepší film tohoto roku. ()
,,Prometheus stole fire from the gods and gave it to man. For this he was chained to a rock and tortured for eternity." Působivé, mrazivé. Nolan po letech opět dokázal naplnit obrovská očekávání, která jsem cestou do kina měl. První část tomu přitom tolik nenasvědčovala. Dialogy místy působily možná až zbytečně roztahaně, od přesunu do Los Alamos však začala skvěle gradující jízda zakončená testem - jednou z nejsilnějších filmových scén, které jsem za poslední roky viděl. Chvíli jsem pak trochu bojoval s pocitem, že po velkém výbuchu mohly klidně přijít závěrečné titulky. Nakonec však závěrečnou pasáž, která se alespoň částečně dotýká nezbytných filozofických otázek, oceňuji. ()
Je to asi i tím, že jsem velkou fanynkou tvorby Christophera Nolana a na každý jeho nový film odpočítávám dny do premiéry, ale Oppenheimer byl neuvěřitelný. Po všech stránkách překonal má očekávání. Neuvěřitelně ostré a krásné záběry (které se v IMAXu roztáhnou na celé plátno!), nádherná hudba (hlavně skladba Can You Hear The Music), úžasné herecké výkony... A poslední věta, ze které mrazí. Viděno třikrát a rozhodně plánuji ještě alespoň jednou. Christopher Nolan, you did it again. ()
Biografie bez příkras, sladké hudby a nadbytečných emocí, chladná tak jako její hlavní hrdina. Oceňuji to především v konverzační části, které taková ta reálná syrovost sedí. Los Alamos, nejistota, výčitky, vztahy, zkrátka osobnější pasáže, které by ani tak nepotřebovaly více emocí (ony tu jsou, na Nolana dokonce ve velké míře) jako prostoru. Mám pocit, že ne všechno ve vědecké a "vyšetřovací" části muselo být nutně do detailu řečeno, za to zbytku by prostor prospěl. Cesta k Oppenheimerovi jako hlavní postavě tak není jednoduchá, Nolan pouští blíže snad až po použití jaderné bomby, při přemýšlení nad následky. To my přijde smysluplné, jenže tato část nemá dlouhého trvání, což je škoda. Přitom to hraní s žánry a obrazem filmu neskutečně sedne, je to velmi silná psychologická část, kterou Nolan, Hoytema a Göransson dokážou vyhnat až k hranicím hororu. Ještě méně prostoru dostávají vztahy. Jean tu má hned několik scén, které její důležitost podtrhnou, hůře je na tom Kitty, přitom právě ta je blíže závěru zásadní, což Emily Blunt naštěstí dokáže vystihnout. Herecky však zaujme především trojice nejviditelnějších, takže Matt Damon, Robert Downey Jr. a Cillian Murphy. Technicky už klasicky na výbornou, třeba střih a zvuk u komisí. Nebo famózní souhra všeho u vůbec nejsilnějšího momentu, testu Trinity. 85% ()
Lituji a zároveň obdivuji všechny, kteří si tohle museli odsedět a trpět v kině :)) Tím nemyslím, že je to špatný film, ale ne film na kino. Sledovat tři hodiny konverzačky, tak bych buď na tuty usnul nebo se zastřelil. Ti, kteří na tom byli, tak se shodli, že nikdy se netěšili na konec filmu tak, jak u tohoto :)) Toto měl být seriál, bylo by to lépe stravitelné. ()
Filmové drama o vzniku americké atomové bomby se skvělým Cillianem Murphy. Hitovka roku 2023 má spousty věcí, díky kterým to je s Barbie tahoun tržeb kin - námět, technická kvalita, výprava, hudba, obsazením jeden z nejnabušenějších filmů za poslední roky, edukační složka historie a fyziky, o které tvůrci přesvědčují diváky, že je sexy a akční, to všechno je na jednotku, ale ikdyž jsem si myslel, že jsem cílový divák tak mne to nějak minulo. Přes nesporné kvality mi to filmařsky nepřišlo atraktivní - od skoků střihem po naprosto nadbytečné množství časových rovin, kdy atraktivní byla jen v těch válečných letech a ta vata poválečné politiky byla nadbytečná. PS: A ta nahá scéna o které tvůrci básnili jak je naprosto nezbytná pro pochopení (nepochopil jsem čeho), tak je naprosto zbytečná, ale Florence Pugh beru od Malé bubenice (2018), takže to byl aspoň estetický zážitek. ()
Nedávno jsem viděl film Oppenheimer od režiséra Christophera Nolana a musím říct, že jsem byl nadšený. Film je životopisným dramatem o Robertu Oppenheimerovi, vědci, který stál za vývojem atomové bomby. Nolan nás zavede do jeho složitého světa plného geniality, ambicí, morálních dilemat a politických intrik. Film je velmi dobře natočený, s vynikajícím scénářem, hudbou a hereckými výkony. Hlavní roli Oppenheimera ztvárnil Cillian Murphy, který podal mistrovský výkon plný nuancí a emocí. Cillian Murphy dokázal zachytit jak Oppenheimerovu fascinaci atomovou energií, tak jeho pozdější lítost a traumu z jejího zneužití. Film také ukazuje vztahy Oppenheimera s jeho manželkou, milenkou, kolegy a nadřízenými. Film je velmi napínavý a poutavý, i když známe historické události. Film Oppenheimer je podle mě jeden z nejlepších Nolanových filmů a jeden z nejlepších filmů letošního roku. Doporučuji ho všem, kteří mají rádi historii, vědu, životopisný, drama nebo prostě skvělé filmy. ()
Christoper Nolan patří ke vzácným a inovativním režisérům, jehož tvorbu jsem vždy obdivoval. Jeho filmy jako „Počátek“ či „Dokonalý trik“ patří vůbec k mým nejoblíbenějším filmům. Čím je ovšem Nolan v poslední době známější a milovanější, tím hůře k němu hledám cestu. Nolan se stejně jako Zack Snyder utápí ve svém megalomanství, velkoleposti, zaslepenosti a naprosté přeplácanosti, kterou překypují jeho nejnovější filmy. Už „Dunkirk“, obyčejný válečný film, mi dokázal, že Nolan tam musí cpát své hrátky časem a z nepochopitelných důvodů příběh vyprávět nechronologicky, i když pro to nemá žádný pádný důvod. To samé se děje u „Oppenheimera“, kde je to povýšeno ještě na novou úroveň. Rychlý střih, skákání ze scény na scénu, režisér nám nedává vydechnout a hustí do nás jednu kratičkou scénu za druhou, pokaždé vyprávěnou z jiného časového období, aniž by to mělo smysl, opodstatnění či hlubší význam. Nolan je mi svým stylem vyprávění v posledních pár letech naprosto protivný. První polovina filmu je dle mého názoru nekoukatelná a na jeho poměry i zmatečná. Samozřejmě věrní fanoušci režiséra, kteří se pochopitelně vyznají v politice a fyzice minulého století, si opět nastříkali do trenek. Pochybuji, že ty zástupy davů v kinech film vůbec pochopili. Nolan je miláčkem davu a ještě větším oblíbencem kritiků. I kdyby natočil hovno (což se obávám, že s každým jeho dalším filmem a přístupem k megalomanství se to v příštích pár letech nevyhnutelně stane), tak mu to všichni vesele zbaští a budou se ještě olizovat, jak je to dobré. Tři hvězdičky dávám za druhou polovinu filmu, která je daleko přehlednější a příběhově zajímavější. Přesto závěrečná část film úplně nezachraňuje. Nikdo mi nevymluví, že tříhodinová (!) stopáž je zde úplně přepálená. Nolan se zkrátka utápí ve své vlastní medicíně, která mi vůbec nechutná, ale ostatní ji považují za „fine dining“ zážitek toho největšího kalibru. ()
Nolan zkrátka není Scorsese, a ta absence určité empatie poetiky díla tam byla více než znát. Výborná hudba, skvělá atmosféra a vizuál, ale těch zapamatováníhodných scén tam není moc a po čase mě ty neustále zkorumpované vykonstruované procesy unavovaly. Murphy je samo sebou moc dobrý, ale chyběla tomu větší empatie, větší dynamika, a celou dobu jsem čekal, že se Nolanovi podaří natočit i opravdové shození bomb na Hiroshimu a Nagasaki. Jsem přísný, ne kvůli tomu že bych chtěl být hnidopich, ale protože je to Nolan, a jen kvůli tomu nebudu dávat hvězdičky zadarmo. ()
Jeden z těch filmů, kdy místní přiblblíci považující se za velký experty masturbujíc nad 3 hodinovým utahanym srancem o tom, kdo u toho měl větší orgasmus a vy opět dáváte za pravdu verbalovi a v duchu děkujete za to, že jste na to nešli do kina. Pane Nolan jsem zklamán, čekal jsem mnohem mnohem víc. Kdo u tohohle aspoň jednou neusne zaslouží bludišťáka. ()
Lepší než poslední dva režijní počiny mistra Nolana, který uvaří lahodný pokrm i z tolikrát převařeného konceptu vyprávění příběhu skrze "výslech"... Obsazení, kamera a zvuk jsou monstrózní, ale i tak jsou oscarové ovace spíše hraním na jistotu... ()
Je to monumentální, je to obrovský, je to filmový. Nolan už asi ani neumí natočit film, kterej by z pohledu audio-vizuálního selhal a nedodal zážitek. Co se týče děje a toho, o čem film vypráví, asi bych si to taky dokázal představit lépe nebo jinak a když už se Nolan rozhodl vyprávět o téhle části Oppieho (tak já mu familiárně říkám) života, tak bych očekával, že to povede k nějaké větší pointě, katarzi, že to prostě bude směřovat k monumentální tečce. Ale ono to jen tak odvypráví a závěr trochu vyšumí, pořád je to ale neskutečnej filmovej zážitek, nervy drásající pecka a kino lahůdka a dát tomu míň než pět prostě nemůžu. Pět do sedačky vpalujících hřibů. ()
Najlepší životopisny film, ktory som doteraz videl. Deštruktivný odkaz filmu velmi silný, tak ako remeselné zpracovanie po všetkých stránkach (kamera, strih, herci, atd). Murphy, Downey Jr, Nolan nominácie na Oskara by boli zaslúžené. ()
Pět filmů v jednom. Samy o sobě by asi různé části stačily na samostatný film. Oppenheimerova formativní léta v Německu. Projekt Manhattan. Slyšení kvůli Oppenheimerově bezpečnostní prověrce. Slyšení admirála Strausse kvůli postu ministra. Oppenheimerovy komplikované vztahy se ženami. A nakonec i jeho vnitřní běsové. To všechno v jednom fascinujícím balíku stoprocentní filmařiny. Výsledkem je skoro nadživotně působící film s velmi nejednoznačným vyzněním. Stejně složitým jako byl jeho hrdina. IMAX je naprostá nutnost a opět děkuji těm, co se rozhodli neposlat pražskou filmovou promítačku do šrotu. ()
Christopher Nolan je boh a opäť to dokazuje. Filmársky dokonale vycibrené dielo, kde všetko sedí tak ako má a kde tri hodiny utečú ako voda. Herecké obsadenie je orgazmus sám o sebe, ale to prevedenie zobralo dych, hlavne teda na mieru ušité a skvelo zahraté postavy. Dialógy som hltal a do toho nemôžem nespomenúť fantastickú hudbu od Ludwiga, ktorá naháňala husinu. Pohľad na zostrojenie bomby a na Oppenheimera a spol. som si nikdy nemohol priať lepší. Cillian v hlavnej úlohe bol famózny a každá scéna patrila hlavne jemu. Ostatných nebudem menovať, možno ešte tak Roberta, ktorý ukazuje, že je pán herec. Test Trinity je neskutočný filmový zážitok, a toto je presne ten film, ktorý proste musíte vidieť v kine. Či už kvôli vizuálu, ktorý je neskutočný, alebo pre tú hudbu. Mínusy som nenašiel, kto tvrdí že dĺžka je prestrelená tak asi nechápe, že potrebná bola každá jedna minúta. Jedno z najlepších Nolanových diel a 5* je jasných. Jeden z TOP filmov, po dopozeraní máte v hlavne plno myšlienok, plno ideí z filmu sa vám zaryje do mozgu a presne pre toto sa mi ten film nesmierne páčil. "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Plus zakončenie s Einsteinom a myšlienkou, o zničený sveta, nemali chybu. ()
Stejně jako v případě Dunkirku historická látka, ale zde se Nolan dokázal sehnout před tématem, postavou, osobností, příběhem a historickou skutečností. Velice zralé rozhodnutí, které navíc ukazuje, že Nolan nemusí nic dokazovat, nemusí exhibovat, umí jít vstříc látce, ze které chce šít film. Dal jsem si odstup několika dní a tvrdím: Naprosto skvělé. ()
Související novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Do kina jsem si tematicky oblékl tričko se Schrödingerovou kočkou, nakoupil krabici s popcornem a s malou Pepsi, aby mě nezlákala k velikému nasávání. Tři hodiny jsou úctyhodný výkon pro můj močový měchýř, a ukázalo se, že i pro mou pozornost. Nolana předchází skvělá pověst. Není filmu, který by se blížil k průměru. Naprosto skvělý cit pro výběr tématu, fungující chemie mezi ním a herci a v neposlední řadě kvalitní kamera, to je něco, co tohoto režiséra tlačí na výsluní. Tato politická telenovela není špatná, ale autorovo Opus Magnum nadále zůstává vesmírné dílo Interstellar. Těžkost filmu mě ovlivnila natolik, že jsem si po filmu šel lehnout. Ve výsledku se naskýtá otázka, zdali se nejedná o jeden z nejslabších filmů od Nolana. Různé detaily mi činily radost – taková zmínka o vědci, který se bojí jídla, neboť si myslí, že je otrávené. Jedná se o skutečný případ, kdy tento člověk později umírá kvůli vyhladovění. Také bylo skutečností, že letadla vyhazovala letáky (upozorňující na dopad hrozivé bomby) do všech pomyslných míst, kam mohly obě bomby dopadnout, a tak daly všanc mnoha lidským životům. Ale také film obsahuje celou řadu naprosto zbytečných scén, které narušují tok děje. O projektu Manhattan jsem věděl mnohé, ale i přes to jsem byl překvapen značnou částí informací. O politice jsem věděl – ta doba je tímto velmi známá a pojem Mccarthismus mi není cizí. Na konci druhé světové války se možná zdálo až idylické, že s Rusy problém nebude, to vydrželo jen na velmi krátkou dobu. Spojení vědy a politiky jsem do jisté míry očekával, ale nebudu lhát, že testem atomové bomby mohlo dílo být ukončeno. Ve filmu vznikají hned několik vrstev, které divák může sledovat – věda okolo atomové bomby (ta je nejvíce upozaděna), osobní rovina Oppenheimera a politika okolo projektu. Problém nastane, když jste přišli do kina s tím, že se konečně dozvíte, jak takový nápad vůbec vznikl. To je spíše okrajovou záležitostí. Mně osobně se nejvíce, po té trochy vědy, zaujala ta osobní stránka ústřední postavy. Lidé považuji vědce staré doby za ctnostné, konzervativní a neangažované mimo otázky fyziky. Nutno dodat, že film si užijete o to více, pokud jste fyzik nebo se jen zajímáte o vědce tak, jako já. Měl jsem tu výhodu, kdy jsem téměř u všech rychle se objevujících postav věděl, o kom je řeč a jakou měl roli. Příběh o proutníkovi, který balancoval mezi svými přesvědčeními, žil na hraně jenom proto, že byl otevřený dalším názorům, je jistě zajímavá podívaná. Samotná příprava a následný test atomové boby je soubor naprosto famózních záběrů plné gradující atmosféry, která by se dala krájet. Člověk už ví, že bomba explodovala, ale stejně sleduje veliké plátno se zatajeným dechem a hltá každou mimiku na každé tváři herce, který se na place nachází. Trochu mi to připomnělo úsek filmu "First Man" kdy Armstrong poprvé sedí v raketě - tíživě neprostorné místo plné techniky, hluku, vibrací a strachu, že je to to poslední, co člověk vidí. V Oppenheimerovi jsem během odpočítávání cítil snad i ten technický odér, který lze cítit ze starých muzejních exponátů válečné techniky. To je to, proč jsem chtěl film vidět; chápu však, že se jedná o biografické dílo, takže politika a následné vyšetřování do děje patří. Byť je to ke konci úmorné. Co z toho plyne? Jestli bylo smyslem filmu vyvolat v divákovi obrovskou tíživost, tak to se povedlo. Nemohl jsem mluvit, jen spát. Film zcela jistě poukazuje na morální dilemata, stejně tak ukazuje život fotra atomové bomby. Ale tento film nepovažuji za něco, co bych musel vidět znova. () (méně) (více)